Článek
V lednu 1952 někdo zaklepal na dveře domu Anny Kvašové. Muž, který stál venku, měl poměrně přesvědčivé vysvětlení. Přijel údajně z Ústředního výboru KSČ a potřeboval Kvašovou odvézt na mimořádnou schůzi.
Čtyřicetiletá žena neměla důvod předpokládat, že za dveřmi právě začínají poslední hodiny jejího života.
Oblékla se, rozloučila se s rodinou a nastoupila do automobilu. Jenže vůz se brzy vydal jiným směrem, než očekávala.
K žádné schůzi v Praze nikdy nedojela.
Žena, která si dokázala udělat nepřátele
Anna Kvašová nebyla v kraji neznámou osobou. Narodila se v roce 1908 a po válce se politicky angažovala. Působila jako předsedkyně místní organizace KSČ a byla členkou rady místního národního výboru v obci Smrk na Kutnohorsku.
Byla aktivní, důrazná a podle dochovaných pramenů také konfliktní. V období, kdy se československý venkov rychle měnil a komunistická moc stále výrazněji zasahovala do života zemědělců a živnostníků, to byla nebezpečná kombinace.
Mezi lidmi, s nimiž měla Kvašová spory, byl také místní obchodník a drobný zemědělec Josef Pták. Právě jeho jméno se později stalo pro celý případ zásadní.
Podle historických pramenů se Kvašová podílela na jeho společenském propadu a označovala jej za šmelináře a člověka nepřátelského novému režimu.
Napětí postupně přerostlo hranice obyčejné sousedské nevraživosti.
„Jedeme špatně“
Dne 10. ledna 1952 přijeli ke Kvašové muži, kteří ji pod záminkou stranického jednání dostali do automobilu.
Plán podle pozdějších zjištění původně nemusel být vražedný.
Dostupné dokumenty, které shrnuje projekt Pamětní místa na komunistický režim Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, hovoří o tom, že Kvašovou chtěli pachatelé především zastrašit a ponížit. Měla být svázána a měly jí být ostříhány vlasy.
Jenže situace se vymkla kontrole.
Kvašová si během jízdy všimla, že automobil nesměřuje tam, kam by měl. Když vůz zamířil do Ratajské obory, bylo zřejmé, že žádná cesta na stranické jednání se nekoná.
V lese ji muži dostali z auta.
Pak padl výstřel.
Anna Kvašová byla střelena do hlavy a na místě zemřela.
Podle pozdějšího hodnocení historiků šlo zřejmě o individuální exces Antonína Landstoffa. Původní plán na zastrašení ženy se během několika okamžiků změnil ve vraždu.
Pachatelé odjeli a tělo nechali v lese.
Příbuzný si nejprve myslel, že v lese odpočívá
Tělo nezůstalo ukryté dlouho.
Na místo se dostal Kvašové příbuzný. Z dálky podle pozdějšího popisu vůbec nemusel pochopit, co vidí. Žena působila, jako by seděla či odpočívala.
Teprve když nereagovala, vyšla najevo skutečnost.
Byla mrtvá.
Pro tehdejší bezpečnostní aparát šlo okamžitě o mimořádně citlivý případ. Zavražděna byla komunistická funkcionářka a čin se přímo nabízel k interpretaci jako politický útok.
Jenže mezi tím, co se skutečně stalo v lese, a příběhem, který později vytvořil režim, byl podstatný rozdíl.
A především chyběli pachatelé.
Vyšetřování se táhlo roky
Případ se nedařilo objasnit.
To bylo pro Státní bezpečnost obzvlášť nepříjemné. Režim tvrdě postupoval proti skutečným i domnělým odpůrcům a bezpečnostní složky měly dokazovat, že mají situaci pod kontrolou. Vrah komunistické funkcionářky však zůstával na svobodě.
Zlom nastal až v roce 1957.
A nebyla to brilantní kriminalistická operace, která by případ po letech rozlouskla.
Podle dostupných popisů se informace o starém zločinu dostala ven přes člověka z okruhu pachatelů. Anna Kubelková se měla svěřit svému manželovi, advokátu Holmanovi, že před lety došlo k něčemu strašnému. Kvašovou měli původně pouze vystrašit, jenže nakonec zemřela.
Informace se dostala k úřadům.
Po téměř šesti letech začalo zatýkání.
Z vraždy vznikl politický proces
Tady příběh dostává druhou, možná ještě znepokojivější rovinu.
Vražda byla skutečná. Kvašová skutečně zemřela násilnou smrtí a lidé kolem činu za ni nesli odpovědnost.
Komunistický režim však případ využil mnohem šířeji.
V březnu 1958 proběhl v Tylově divadle v Kutné Hoře veřejný proces s deseti obžalovanými. Nebyli prezentováni pouze jako lidé zapletení do jednoho násilného činu. Obžaloba z nich vytvořila organizovanou protistátní skupinu, která měla plánovat teroristické útoky proti veřejným funkcionářům.
Padly tři rozsudky smrti.
K nejvyššímu trestu byli odsouzeni Antonín Landstoff, Josef Pták a Josef Kubelka. Další obžalovaní dostali dlouhé tresty vězení.
Historický pohled na událost je dnes podstatně střízlivější.
Projekt Pamětní místa na komunistický režim uvádí, že podle dostupných dokumentů byla vražda spíše neplánovaným tragickým vyústěním akce, jejímž původním cílem bylo Kvašovou zastrašit a ponížit. Samotné zastřelení je popisováno jako individuální exces Antonína Landstoffa.
To samozřejmě závažnost vraždy nijak nesnižuje. Ukazuje to však, jak snadno dokázal tehdejší režim skutečný kriminální čin zasadit do mnohem širšího politického příběhu.
Zůstala po ní i zvláštní chyba
Případ Anny Kvašové má ještě jeden pozoruhodný detail.
Na místě její smrti byl v roce 1982, tedy třicet let po události, odhalen pomník. Připomínal ji jako komunistickou funkcionářku zavražděnou „třídním nepřítelem“.
Jenže na pomníku je špatně uvedeno datum její smrti.
Nápis připomíná 11. leden 1952, podle historických pramenů však byla Kvašová zavražděna už 10. ledna.
Drobná chyba na kameni možná symbolicky vystihuje celý případ.
Za jednoduchým příběhem o komunistické funkcionářce zavražděné „třídním nepřítelem“ se totiž skrývá mnohem komplikovanější událost: osobní nenávist, plánované zastrašování, vražda, dlouhé neúspěšné vyšetřování a nakonec proces, který skutečný zločin přetvořil v příběh vhodný pro politickou propagandu.
A právě proto případ Anny Kvašové stojí za připomenutí i více než sedmdesát let poté.
Zdroje:
https://www.pametnimista.usd.cas.cz/chlum-pomnik-anne-kvasove/
https://www.vets.cz/vpm/mista/obec/9073-uzice/
https://www.pametnimista.usd.cas.cz/wp-content/uploads/Pamet_komunismu_SD.pdf
