Článek
„Maminko, ani nevím, kde přesně jsem. Je tu zima, kolem samé hory a moře. Pracujeme od rána do večera a všichni doufáme, že se jednou vrátíme domů.“
Podobné dopisy posílaly během druhé světové války stovky mladých Čechů svým rodinám. Místo práce v německé továrně totiž skončili až za polárním kruhem v okupovaném Norsku. Dnes jim historici říkají Noráci a jejich osudy patří k nejméně známým kapitolám českých dějin.
Jedním z nich byl i Josef Lébl, jehož příběh se díky dochovaným vzpomínkám podařilo zrekonstruovat.
Když byl jako mladý muž nuceně nasazen, netušil, že jeho cesta povede mnohem dál než do Německa. Po několika dnech transportu dorazil do Norska, kde nacistická organizace Todt budovala silnice, železnice, letiště i mohutné opevnění. Součástí těchto staveb byla také strategická železniční trať směřující k severu země, která měla posílit zásobování německé armády.
Práce byla vyčerpávající. Muži vstávali brzy ráno, celé hodiny pracovali s krumpáči, lopatami nebo při betonování. V zimě panovaly silné mrazy a během polární noci slunce téměř nevycházelo. Přesto musely práce pokračovat.
Na stejných stavbách pracovali také sovětští a jugoslávští váleční zajatci. Jejich osud byl výrazně horší. Trpěli hladem, nemocemi i brutálním zacházením a tisíce z nich v Norsku zahynuly. Češi byli vedeni jako civilní nuceně nasazení, takže jejich podmínky byly o něco lepší, přesto však šlo o nedobrovolnou práci pod dohledem nacistického režimu.
Josef Lébl se nakonec rozhodl riskovat. Podařilo se mu uprchnout z pracovního tábora a s pomocí norského odboje se ukrýval až do konce války. Jeho příběh dnes patří k nejznámějším svědectvím o českých nuceně nasazených v Norsku.
Podobných osudů však byly stovky. Historici odhadují, že do okupovaného Norska bylo během války odvezeno nejméně 1 300 Čechů, podle novějších výzkumů dokonce až kolem 2 000. Pracovali především v okolí Trondheimu a Narviku, kde Němci budovali rozsáhlou vojenskou infrastrukturu.
Na rozdíl od jiných skupin nuceně nasazených se přesný počet českých obětí nepodařilo spolehlivě zjistit. Dochované prameny ukazují, že většina českých dělníků válku přežila a po osvobození se v roce 1945 vrátila domů. Jejich příběhy ale na dlouhá desetiletí téměř upadly v zapomnění.
Až v posledních letech se čeští a norští historici pustili do rozsáhlého výzkumu. Shromažďují fotografie, dopisy, deníky i vzpomínky potomků bývalých Noráků. Díky tomu dnes víme, že za polárním kruhem nezůstaly jen betonové bunkry a koleje. Zůstaly tam také stopy stovek mladých Čechů, kteří byli proti své vůli odvezeni tisíce kilometrů od domova a jejichž osudy si připomínáme teprve nyní.
Zdroje:
https://noraci.cz/
https://noraci.cz/pribehy/
https://www.usd.cas.cz/aktuality/cechoslovaci-v-norsku-behem-2-sv-valky/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/noraci-staveli-zeleznici-i-opevneni-pro-nacisty-pribehy-nucene-nasazenych-cechoslovaku-v-norsku-oziv-26138
