Článek
Bílá pláž, průzračné moře a písek tak jemný, že připomíná mouku. Přesně tak vypadají místa z katalogů cestovních kanceláří. O původu písku pod nohama většinou nikdo nepřemýšlí. Přitom na některých tropických plážích má docela bizarní minulost.
Část materiálu totiž předtím prošla trávicím ústrojím ryby.
Nejde o žádnou vzácnou mořskou kuriozitu. Řeč je o papouščích rybách, pestrobarevných obyvatelích korálových útesů. Každý den okusují jejich povrch a při hledání potravy mimoděk rozemílají vápenatý materiál na drobné částice.
Ty pak vylučují zpátky do moře.
Papouščí ryba má na korály správné nářadí
Stačí se podívat na její tlamu a původ názvu je jasný. Zuby papouščích ryb jsou srostlé do pevného útvaru podobného zobáku. S jeho pomocí seškrabují z útesu především řasy.
Jenže společně s nimi ukousnou i část vápenatého podkladu.
Materiál se v jejich trávicím ústrojí dál rozmělňuje a to, co ryba nevyužije, se vrací ven v podobě jemných částic uhličitanu vápenatého.
Výsledek už může vypadat velmi podobně jako písek, který známe z tropických pláží.
Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru NOAA uvádí papouščí ryby jako jeden ze zdrojů bílého písku například na Havaji. Velká papouščí ryba může podle NOAA za rok vytvořit stovky liber takového materiálu.
Představa, že jedna barevná ryba během života vyprodukuje nezanedbatelné množství písku, působí skoro absurdně. Na korálovém útesu je to ale běžný proces.
Neznamená to, že celá pláž prošla rybou
Tady je dobré trochu přibrzdit. Oblíbené tvrzení, že tropické bílé pláže jsou vlastně tvořené rybími výkaly, je příliš zjednodušené.
Písek může vznikat mnoha způsoby a jeho složení se mění podle místa.
Na řadě běžných pláží jsou jeho zdrojem horniny. Postupně se rozpadají, jejich úlomky odnášejí řeky a voda je dál obrušuje. Jinde se na vzniku písku podílejí schránky mořských organismů, koráli a další vápenaté materiály.
U korálových ostrovů mohou mít papouščí ryby výraznou úlohu, rozhodně ale nelze říct, že každé bílé zrnko na tropické pláži prošlo jejich tělem.
Ostatně ani všechny nápadně světlé pláže nemají stejný původ. Slavný narůžovělý písek na Bermudách získává svou barvu mimo jiné díky schránkám drobných mořských organismů zvaných foraminifery.
Hrst písku tak může obsahovat směs materiálu s úplně rozdílnou minulostí.
Pro korálový útes jsou důležitější, než se zdá
Papouščí ryby přitom nejsou zajímavé jen tím, co po sobě zanechávají.
Když z povrchu útesu spásají řasy, uvolňují prostor, který mohou využít koráli. Bez živočichů, kteří drží růst řas pod kontrolou, se může rovnováha korálového ekosystému výrazně změnit.
Výzkum publikovaný v časopise Nature Communications, který sledoval dlouhodobý vývoj karibských útesů v Panamě, ukázal souvislost mezi množstvím papouščích ryb a schopností útesů růst.
Současně patří mezi významné původce takzvané bioeroze. Útes tedy nejen „čistí“, ale také fyzicky obrušují.
Jak velkou roli mají, závisí na konkrétním místě. Výzkum na maledivském útesu Mahutigala například odhadl, že papouščí ryby byly zodpovědné za více než 90 procent tamní bioeroze. Tak vysoké číslo samozřejmě neplatí pro všechny útesy.
Jejich každodenní okusování má zkrátka mnohem větší následky, než by člověk při pohledu na jednu rybu čekal.
Písek není tak obyčejný, jak vypadá
Pláž působí jako něco neměnného. Ve skutečnosti se neustále přestavuje. Vlny písek odnášejí a zase vracejí, horniny se rozpadají, schránky mořských živočichů se drtí a korálové útesy se současně budují i obrušují.
Papouščí ryby jsou jen jedním z účastníků celého procesu. Zato jedním z těch nejzajímavějších.
Až tedy někdy budete stát na dokonale bílé tropické pláži, není třeba přemýšlet nad každým zrníčkem pod chodidlem. Celá pláž rozhodně není produktem rybího trávení.
U části písku ale podobný původ vůbec není vyloučený.
Zdroje
https://oceanservice.noaa.gov/facts/sand.html
https://www.nature.com/articles/ncomms14160
https://www.nature.com/articles/ncomms2409
https://www.nature.com/articles/srep40581
https://www.nature.com/articles/s41598-019-42985-2
