Článek
Jakmile se dnes sejdou lidé, kteří chodili do školy před rokem 1989, často začnou vzpomínat na stejné věci. Na chodbách čekaly lahvičky školního mléka, podzim znamenal sběr papíru a většina dětí nosila červený pionýrský šátek. Mnohé z těchto vzpomínek jsou úsměvné, jiné připomínají dobu, kdy škola nebyla jen místem vzdělávání, ale také nástrojem výchovy podle představ tehdejšího režimu.
Přesto by bylo nespravedlivé hodnotit tehdejší školní život pouze černobíle. Vedle ideologických prvků nabízely školy dětem řadu sportovních a zájmových aktivit a některé programy měly čistě praktický nebo zdravotní účel.
Školní mléko bylo běžnou součástí školního dne
Jedním z nejznámějších symbolů školních let byly malé skleněné lahvičky s hliníkovým víčkem. Školní mléko bylo součástí státní podpory dětské výživy a jeho cílem bylo podpořit pravidelnou konzumaci mléčných výrobků u školáků.
Děti si mléko kupovaly přímo ve škole za dotovanou cenu. Ve většině škol na ně čekalo už od rána a pilo se zpravidla během velké přestávky. Mnozí pamětníci dodnes vzpomínají, že v teplejších dnech už nebývalo úplně studené, což jeho oblibě příliš nepřidávalo.
Program školního mléka nezanikl ani po roce 1989. V upravené podobě funguje dodnes v rámci evropského projektu Mléko do škol, jehož cílem je podporovat zdravé stravovací návyky dětí.
Sběr papíru byl téměř povinností každé třídy
S příchodem podzimu začínal na většině škol sběr starého papíru. Doma se schovávaly noviny, časopisy i kartonové krabice a děti je pak nosily do školy. Jednotlivé třídy mezi sebou soutěžily, kdo odevzdá nejvíce kilogramů.
Na některých školách se kromě papíru sbíral také kovový šrot, kaštany nebo žaludy určené jako krmivo pro lesní zvěř. Tyto akce měly podporovat využívání druhotných surovin i vztah k přírodě.
Mnoho lidí na sběr papíru vzpomíná dodnes. Zatímco pro některé šlo o zábavnou soutěž, jiní si vybaví hlavně těžké balíky novin, které ráno vláčeli do školy.
Červený pionýrský šátek nosila většina školáků
Jedním z nejvýraznějších symbolů socialistického školství byla Pionýrská organizace. Pořádala tábory, výlety, sportovní soutěže i kulturní akce a pro mnoho dětí představovala možnost trávit volný čas s kamarády.
Současně však plnila také významnou výchovnou a ideologickou roli. Historici upozorňují, že ačkoli bylo členství formálně dobrovolné, ve školním prostředí byl na děti i jejich rodiče často vyvíjen silný společenský tlak, aby se zapojili.
Právě Pionýr dobře ukazuje rozporuplnost této doby. Zatímco jedni vzpomínají na tábory, hry nebo celoživotní přátelství, druzí připomínají, že organizace byla úzce propojena s tehdejším politickým systémem.
Spartakiády byly událostí, na kterou se připravovaly celé školy
K nejvýraznějším symbolům socialismu patřily bezesporu spartakiády. Do jejich nácviku se zapojovaly děti z mateřských, základních i středních škol. Cvičilo se dlouhé měsíce a vystoupení se stalo vrcholem školního roku.
Vyvrcholením byly celostátní spartakiády na Strahovském stadionu v Praze, kde společně cvičily desetitisíce lidí. Pro některé účastníky šlo o životní zážitek, jiní dodnes vzpomínají spíše na nekonečné opakování sestav a náročné zkoušky.
Spartakiády podporovaly pohyb a společné zážitky, zároveň však sloužily jako významná prezentace komunistického režimu.
Branná výchova připravovala děti na mimořádné situace
V sedmdesátých letech se součástí výuky stala také branná výchova. Žáci se seznamovali se základy první pomoci, orientací v terénu, ochranou obyvatelstva nebo postupy při mimořádných událostech.
Školy pořádaly takzvané branné dny, během nichž děti plnily praktické úkoly. Výuka odrážela atmosféru studené války a tehdejší představu, že na obranu státu musí být připraveni i civilisté.
Po roce 1989 byla branná výchova v této podobě zrušena a školní osnovy se výrazně změnily.
Prvomájové průvody patřily ke školnímu kalendáři
Každý rok se školy zapojovaly také do oslav 1. května. Děti dostávaly papírové květiny, barevné vlaječky nebo balónky a společně s učiteli procházely městy v prvomájových průvodech.
Ačkoli byla účast oficiálně dobrovolná, školy byly zpravidla vedeny k tomu, aby se průvodů účastnilo co nejvíce žáků. Prvomájové oslavy tak byly nejen společenskou událostí, ale i viditelnou součástí veřejného života tehdejšího Československa.
Učebnice putovaly z ročníku do ročníku
Na rozdíl od dnešní doby nebyly nové učebnice samozřejmostí. Knihy sloužily několik let a po skončení školního roku se vracely dalším žákům.
Děti je proto pečlivě balily do papírových obalů a dávaly pozor, aby je nepoškodily. Na konci roku učitelé kontrolovali jejich stav a ztracenou nebo výrazně poničenou učebnici bylo nutné nahradit.
„Soudružko učitelko“
Ke školnímu životu patřilo i oslovení „soudružko učitelko“ nebo „soudruhu učiteli“. Nebylo to jen jiné označení pedagoga, ale odráželo dobu, kdy se komunistická ideologie promítala do každodenního fungování škol.
Politická výchova byla součástí výuky a objevovala se nejen v některých předmětech, ale také při školních slavnostech nebo činnosti pionýrské organizace.
Dětství, na které se vzpomíná různě
Na školní léta před rokem 1989 neexistuje jediný pohled. Někdo si vybaví kamarády, školní výlety nebo pionýrské tábory. Jiný si vzpomene především na ideologii, spartakiády nebo prvomájové průvody.
Jisté ale je, že tehdejší škola byla odrazem své doby. Vedle vzdělávání měla vychovávat i občany podle představ tehdejšího státu. Právě proto dnes některé tehdejší zvyky vyvolávají nostalgii, zatímco jiné jsou připomínkou období, které už se po roce 1989 definitivně uzavřelo.
Zdroje
https://pokos.mo.gov.cz/o-nas/historie-branne-vychovy-pokos-v-ceskych-zemich
https://pionyr.cz/o-pionyru/historie/
https://pionyr.cz/o-pionyru/historie/kdojsoupionyri1949/
https://www.skolniprogramy.cz/o-projektu
https://www.ustrcr.cz
