Článek
Pes, který vypadá, jako by měl za sebou tři rozvody
Existují psi, kteří vypadají roztomile. Pak jsou psi, kteří působí majestátně. A potom je tu grifonek. Malé stvoření s výrazem člověka, který právě zjistil, že mu někdo vypil poslední pivo a ještě nechal prázdnou láhev v lednici.
Když jsem poprvé viděla grifonka, říkala jsem si, že tenhle pes musí mít nějaký problém. Tvářil se, jako by ho celý svět zklamal, a přesto byl ochotný dát mu ještě jednu šanci. Ale opravdu jen jednu.
Dnes už vím, že grifonek žádný problém nemá. Problém máte vy. Jen o tom zatím nevíte.
Grifonek totiž není pes, kterého si pořídíte. Je to pes, který si pořídí vás. A následně převezme kontrolu nad vaším gaučem, postelí, osobním prostorem a v neposlední řadě i psychickým rozpoložením.
Ten pohled. Proboha, ten pohled!
Kdo nikdy nežil s grifonkem, nepochopí, jak nepříjemné může být, když vás odsuzuje pětikilové zvíře.
Stačí, abyste si otevřeli jogurt a nenabídli mu ochutnat. Grifonek se na vás podívá. Neštěká. Nekňučí. Jen se dívá.
A vy přesně víte, co si myslí.
„Takže takhle. Já ti věřil. Myslel jsem, že jsme rodina. Ale očividně jsem se spletl.“
Když mu vysvětlíte, že jogurt není pro psy, jeho výraz se ještě zhorší. Právě jste totiž přidali urážku jeho inteligence.
Grifonek má neuvěřitelně lidskou mimiku. Dokáže zvednout obočí, podezíravě přimhouřit oči a tvářit se, jako by právě poslouchal vaše vysvětlení, proč jste zase utratili tři tisíce za něco, co nepotřebujete.
A nejhorší je, že se před ním skutečně začnete obhajovat.
„Ale já jsem ti přece dala pamlsek před deseti minutami!“
On mlčí.
Vy pokračujete.
„A včera jsi měl kuře!“
Pořád mlčí.
Nakonec mu dáte další pamlsek. Ne proto, že by měl hlad. Ale protože ten psychický nátlak už prostě nevydržíte.
Urazit se? V tom je grifonek profesionál
Někteří psi jsou splachovací. Vynadáte jim, oni zavrtí ocasem a za třicet sekund je všechno zapomenuto.
Grifonek si pamatuje.
Pokud ho například vykážete z postele, protože jste se rozhodli, že tentokrát budete spát bez psa, připravte se na emocionální představení hodné Národního divadla.
Nejdřív přijde nevěřícný pohled. Potom pomalý odchod. Ideálně s výrazem, že právě opouští domov, kde strávil nejlepší léta svého života.
Následně si lehne zády k vám.
A vy víte, že je zle.
Začnete na něj mluvit. Nabídnete mu pelíšek, který stál víc než vaše vlastní polštáře. Nic.
Pak zašeptáte: „Tak pojď.“
A on?
Samozřejmě přijde. Ale takovým způsobem, aby bylo jasné, že vám právě velkoryse odpustil.
Suchý zip má proti grifonkovi slabou přilnavost
O grifoncích se často říká, že jsou to psi na suchý zip. Já bych řekla, že suchý zip je proti nim poměrně nezávislý materiál.
Jdete do kuchyně? Grifonek jde s vámi.
Jdete do koupelny? Grifonek už čeká u dveří.
Chcete si v klidu sednout na záchod? Výborně. Máte společnost.
A pokud za sebou zavřete dveře, připravte se na výraz naprostého nepochopení, až se znovu objevíte.
„Co se tam dělo? Proč jsem u toho nebyl? Máš přede mnou tajemství?“
Grifonek nepotřebuje být jen ve stejné místnosti. On potřebuje být ideálně přímo na vás.
Sedíte na gauči? Bude sedět na vašem klíně. Ležíte? Bude ležet na vašem břiše. Pracujete na počítači? Skvělé, vaše ruka je přece ideální místo, kam si položit hlavu.
A zkuste se pohnout.
Dostanete pohled člověka, kterého jste právě probudili po šestnáctihodinové směně v dole.
Film Lepší už to nebude nebyl žádná komedie. Byl to dokument
Kdo viděl film Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem, pravděpodobně si pamatuje malého grifonka Verdella.
Pes s výrazem, který by mohl bez problémů hrát vedlejší roli v rodinném dramatu, dokázal obměkčit i protivného, samotářského a věčně podrážděného Melvina Udalla.
A právě tady musím filmovým tvůrcům přiznat jednu věc. Vůbec nepřeháněli.
Grifonek má totiž zvláštní schopnost dostat se pod kůži i lidem, kteří psy příliš nemusí.
Přijdou na návštěvu a oznámí, že na ně pes rozhodně skákat nebude. Že nemají rádi olizování. A už vůbec nechtějí žádné chlupy na kalhotách.
O dvacet minut později sedí na gauči, grifonek jim spokojeně odpočívá na klíně a oni šeptají: „No ty jsi ale krásnej. A jak se tak hezky koukáš.“
Za hodinu se ptají, kolik takový pes stojí.
A při odchodu se loučí nejdřív se psem. S vámi až potom.
Malý pes, obrovské ego
Na velikosti grifonkovi nezáleží. Tedy pokud jde o jeho vlastní sebevědomí.
Tohle malé stvoření totiž často působí, jako by bylo přesvědčené, že měří nejméně metr v kohoutku a vlastní polovinu vašeho bytu.
Velký pes za plotem? Zajímavé. Grifonek mu možná vysvětlí, kdo je tady důležitý.
Nová návštěva? Nejdřív proběhne důkladná kontrola.
Nový kus nábytku? Podezřelé. Kdo ho schválil?
A přestože má grifonek občas ego hollywoodské celebrity, pod tím vším se skrývá nesmírně citlivý společník. Vnímá náladu svého člověka, vyhledává jeho blízkost a často dokáže být překvapivě něžný.
Jen si musíte zvyknout, že něha někdy přichází v podobě chlupatého obličeje přitisknutého přímo na váš nos.
Soukromí je přežitek. A vaše postel už dávno není vaše
S grifonkem se změní i vaše představa o pohodlném spánku.
Pořídíte mu krásný pelíšek. Měkký, ortopedický, designový. Vyberete barvu, která ladí s interiérem.
Grifonek ho očichá a rozhodne se, že nejlepší místo je stejně uprostřed vaší manželské postele.
A přestože je to malý pes, dokáže zabrat prostor odpovídající dospělému labradorovi.
Vy spíte na kraji. Manžel na druhém. Grifonek leží napříč, spokojeně oddychuje a občas se protáhne tak, že vás oba vytlačí ještě o několik centimetrů dál.
Ráno se probudíte rozlámaní, ale když uvidíte ten jeho rozespalý obličej, stejně mu dáte pusu na čelo.
Což je mimochodem přesně důvod, proč si to může dovolit.
Grifonek není pro každého. A právě proto je tak výjimečný
Abych mu ale jen nekřivdila, život s grifonkem není pouze nekonečná série uražených pohledů a bojů o místo na gauči.
Je to také pes, který vás dokáže rozesmát ve chvíli, kdy máte den úplně pod psa.
Pes, který vás vítá, jako byste se vraceli z několikaměsíční expedice, přestože jste byli jen vynést odpadky.
Pes, který se k vám přitulí, když vám není dobře, a zůstane vedle vás, i když se celý svět zrovna tváří nepřátelsky.
Samozřejmě má i své nároky. Potřebuje společnost, pozornost, výchovu a pravidelnou péči. A kvůli krátkému čenichu je potřeba dávat pozor zejména na přehřátí a případné dýchací potíže.
Není to plyšová hračka ani módní doplněk do kabelky. Je to malý pes s velkou osobností, který chce být plnohodnotným členem rodiny.
A upřímně? On se za něj stejně považuje od prvního dne.
Jednou grifonek, navždy grifonek
Kdyby mi někdo před lety řekl, že budu dobrovolně sdílet postel s malým vousatým stvořením, které mě pravidelně odsuzuje pohledem, pravděpodobně bych se mu vysmála.
Jenže pak poznáte grifonka.
A najednou vám přijde naprosto normální vysvětlovat psovi, proč musí zůstat deset minut doma. Omlouvat se mu, že jste ho omylem probudili. Nebo se ptát manžela, jestli si myslí, že se na vás pes opravdu zlobí.
Grifonek vám totiž nedá jen společnost. Dá vám pocit, že s vámi bydlí další člověk. Trochu náladový, trochu panovačný, nesmírně vtipný a bezmezně oddaný.
A pokud patříte mezi ty, kteří tvrdí, že nikdy nebudou mít psa v posteli, nikdy mu nebudou kupovat drahé hračky a rozhodně na něj nebudou mluvit jako na dítě, mám pro vás jediné doporučení.
Nikdy si nepořizujte grifonka.
Protože přesně takhle to začíná.
A končí to tím, že stojíte v obchodě, vybíráte mu třetí svetřík a přemýšlíte, jestli mu bude víc slušet béžová, nebo vínová.
Zatímco on doma sedí na vašem polštáři a čeká, až se konečně vrátí personál.
Zdroje
https://www.akc.org/dog-breeds/brussels-griffon/
https://www.thekennelclub.org.uk/search/breeds-a-to-z/breeds/toy/griffon-bruxellois/
https://www.imdb.com/title/tt0119822/
