Hlavní obsah

V roce 2002 odešla v noci z domova a zmizela. Dcera už téměř 24 let čeká na zprávu o své matce

Foto: Aktron, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Miloslavě Jelínkové bylo pouhých 27 let, když v květnu 2002 zmizela z Chotěboře. Její dcera se ani po téměř čtvrtstoletí nevzdává naděje, že se jednou dozví, co se s maminkou stalo.

Článek

Odešla uprostřed noci. Domů už se nevrátila

Některé příběhy nemají konec. Ne proto, že by ho někdo nechtěl vyprávět, ale protože nikdo neví, jak vlastně skončily. Přesně takový je příběh Miloslavy Jelínkové z Chotěboře na Havlíčkobrodsku.

Podle zveřejněných informací odešla v sobotu 11. května 2002 ze svého bydliště mezi jednou a druhou hodinou ranní. Od té chvíle jako by se po ní slehla zem.

Miloslava se narodila 23. června 1974. V době zmizení jí bylo teprve 27 let. Měla před sebou celý život, ale její rodina místo společných zážitků dostala otázku, na kterou dodnes nezná odpověď.

Kam tehdy odešla? Co se během noci stalo? A proč už se nikdy neozvala?

To jsou otázky, které zůstávají nezodpovězené.

Dcera na svou maminku nezapomněla

Na sociální síti Facebook se nyní objevil příspěvek Jany Jelínkové, která se představuje jako dcera pohřešované ženy. Připomíná v něm blížící se 24. výročí matčina zmizení.

Za zdánlivě obyčejným sdělením se skrývá něco, co si většina z nás pravděpodobně nedokáže představit. Téměř čtvrt století života bez jistoty, co se stalo s nejbližším člověkem.

Za tu dobu se změnil svět. Děti vyrostly, lidé zestárli, technologie pokročily a mnohé události, které tehdy plnily noviny, už dávno upadly v zapomnění.

Jenže pro rodinu pohřešovaného člověka se čas může v určitém okamžiku zastavit.

Každá další zpráva o nalezené neznámé osobě může vyvolat naději. Každé nové výročí zase připomene, kolik času uplynulo bez odpovědi.

A právě to je na podobných příbězích snad nejbolestivější. Rodina nemůže s jistotou říct, zda má stále čekat na návrat, nebo se smířit s tím nejhorším.

Pátrání bylo vyhlášeno až v prosinci

Ve sdíleném pátracím textu je uvedeno, že Miloslava zmizela v květnu 2002, zatímco pátrání bylo vyhlášeno 17. prosince téhož roku.

Mezi těmito dvěma daty tedy uplynulo více než sedm měsíců.

Proč bylo pátrání oficiálně vyhlášeno až s takovým odstupem, z dostupného příspěvku nevyplývá. Nebylo by proto správné vyvozovat závěry o postupu rodiny ani policie.

Samotný časový odstup však patří k okolnostem, které na případu přitahují pozornost.

Dnes už navíc od osudné květnové noci uplynulo více než 24 let. Lidé, kteří tehdy mohli něco zahlédnout nebo zaslechnout, si nemusí všechny okolnosti pamatovat. Některé informace ale mohou zůstat v paměti překvapivě dlouho.

Nejhorší je nevědět

Když někdo zemře, pozůstalí se mohou rozloučit. Mají místo, kam mohou přijít, a postupně se učí žít se ztrátou.

U dlouhodobě pohřešovaných osob je situace jiná.

Psychologové pro podobnou zkušenost používají pojem nejednoznačná ztráta. Člověk fyzicky chybí, ale jeho osud zůstává neznámý. Blízcí tak mohou současně prožívat smutek i naději.

Představuji si, jak těžké musí být pro dítě vyrůstat s vědomím, že jeho maminka jednoho dne odešla a už se nevrátila. Kolikrát se asi v průběhu let ptalo, proč se to stalo. A kolikrát muselo přijmout odpověď, že to nikdo neví.

Nemáme právo domýšlet si, co Miloslava prožívala před zmizením ani co se s ní následně stalo. Bez důkazů by bylo nezodpovědné mluvit o dobrovolném odchodu, nehodě nebo cizím zavinění.

Jisté je pouze to, že její rodina hledá odpovědi i po tolika letech.

Možná si někdo stále něco pamatuje

Na případech starých desítky let je zvláštní jedna věc. Zatímco pro veřejnost mohou být dávno zapomenuté, pro blízké jsou stále živé.

Miloslava Jelínková by dnes měla 52 let. Její podoba se za uplynulá desetiletí mohla výrazně změnit. Fotografie, kterou rodina sdílí, zachycuje mladou ženu s tmavými vlasy a ofinou.

Možná někdo z Chotěboře nebo okolí vzpomíná na události z května 2002. Možná si někdo vybaví detail, který tehdy nepovažoval za důležitý.

Právě proto má smysl připomínat i staré případy pohřešovaných lidí. Ne kvůli senzaci, ale kvůli těm, kteří stále čekají.

Pokud má někdo konkrétní informace, které by mohly pomoci objasnit osud Miloslavy Jelínkové, měl by je předat Policii České republiky.

Protože i po téměř čtvrtstoletí může mít jediná důvěryhodná informace pro rodinu obrovský význam.

A možná právě odpověď na otázku, co se stalo v noci 11. května 2002, je tím, na co dcera pohřešované ženy čeká ze všeho nejvíc.

Zdroje:

Facebook – skupina Pohřešované osoby, příspěvek Jany Jelínkové o Miloslavě Jelínkové (listopad 2026), podklad poskytnutý autorkou

https://www.policie.cz/

https://www.linkabezpeci.cz/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz