Česko je historicky odpadní jímka národů

Můžete si o Česku vyprávět jak chcete hezké příběhy, ale skutečnou historii tím nezměníte. Zdálo by se, že jsou Češi takový tavící kelímek kultur. Nicméně starověké záznamy mluví jasně, po mnoho století se římští historici o Čechách vůbec nezmiňují. Ta doba literárního ticha nastala po odchodu germánského knížete Marobuda, který zřejmě jako jeden z mála stál za zmínku. Od té doby v Čechách až do časů Sáma takříkajíc chcípl pes.

Na území Čech a Moravy se toho v období prehistorie moc nedělo. Byli zde nějací lovci mamutů, o kterých víme jen tolik, že se živili na lovu slabších a nemocných kusů, kterým chystali pasti a pastičky. O tomto období české historie nám mohou něco říci maximálně archeologové a antropologové, písemné záznamy jsou nulové. Také zde docházelo k takovým excesům jako v jeskyni Býčí skála na Moravě, k hromadným popravám zajatců a ke kanibalismu. Kultura byla veškerá žádná, možná se jednalo o uctívání ženských elementů, jak by naznačovala soška Věstonická venuše nalezená na Pálavě.

O Keltech v podstatě mnoho nevíme. Spekuluje se, že vznikli z kultur popelnicových polí. Ti čeští nejspíše přišli z oblasti Itálie. Pro ně bylo zásadní nerostné bohatství země. Až se podařilo vytěžit vše, co se dalo, Kelti se začali stěhovat pryč. Jedno z největších keltských sídel ve střední Evropě bylo na Závisti, v blízkosti Prahy. Není tedy divu, že se poté Praha stala středem Česka. Má to prehistorické základy včetně toho, že leckdo závidí Pražákům to, že jim je hej. I když závist není zrovna dobrý motivátor, je pravda, že kromě oblasti Prahy a jižních Čech tady osídlenost byla mizivá, ještě tu a tam nějaká skupinka lidí v oblastech, které byly úrodné, a to je tak asi všechno. Že by zrovna Keltové troubili do světa, že tu je spousta zlata, se říct nedá, tak se spíše Česko jevilo cestovatelům jako krajina hic sunt leones (krajina nedotknutelných).

Do Česka se dostal jeden z nejvýše postavených Markomanů Marobud. Původně žil v Římě, kde byl jako zajatec. Římané však nepochopili, že se jim to může snadno vymstít, když jej nakonec dosadili do čela jeho kmene, naivně doufajíc, že jim ještě pomůže. To se nestalo, naopak Marobud Římany převezl a se svým kmenem si odjel a kupodivu dorazil až do Česka. Spekuluje se, kde bylo jeho sídlo, a je celkem logické, že jej historici a antropologové situují především do oblasti jižních Čech a Prahy. Ostatně kromě těchto míst tu v podstatě nikdy nic moc nebylo.

Ještě kronikář a spíše pohádkář Václav Hájek z Libočan nám chce prodat úsměvnou legendu o tom, že Marobud původně vládl na Velehradě a že mu to tam moc nešlo, tak musel táhnout k Bavorsku, ale znáte Moraváky. Jsou to takoví pohádkářští morousové. Germáni nakonec odtáhli a zbývá odpovědět na to, proč. Nejspíš jednoduše proto, že Čechy prostě vytěžili. Marobud skončil v italské Ravenně, kde žil ještě 18 let. V době Markomanů bylo v Česku na 100 000 obyvatel. Složených především z potomků Keltů, Germánů a zbytků prehistorických kultur zejména na Moravě, to byli lidé současného druhu, kteří žili v symbióze s potomky lidí neandrtálského typu.

Hunové začali řádit v oblastí blízké Česku, ale nakonec do něj nedošli. Kdo do něj rozhodně dorazil, byli právě kmeny a lidé, kteří před nimi prchali, a ti se zde usadili. Slované si však moc samostatnosti neužili, protože byli záhy podrobeni asijskými kočovníky Avary. Právě povstání proti nim v 7. století vedené franckým kupcem Sámem vedlo k vytvoření prvního českého státního útvaru. Paradoxně musel Sámo bránit Čechy i proti samotným franckým králům.

Nakonec to byli právě potomci Avarů, již měli matky českého původu, kteří se proti Avarům spikli a ušili na ně spolu se Sámem boudu. Tak praví Kronika Fredegara. Sámo prý byl zřejmě Galoříman z města Sens, původem Kelt. Za vlády Chlotara dal dohromady skupinu kupců a vyrazil ke Slovanům obchodovat. Zrovna, když byl v plném rozmaru, tak Slované zaútočili proti Avarům. Pochopitelně se zapojil i Sámo, aby ochránil své vlastní zájmy, no a už spadla klec. Když Slované viděli, jak je statečný, nalepili se na něho a už ho ze země nepustili. Zvolili ho svým králem a vládl jim třicet pět let.

Vládnout však Slovanům a zařídit jim říši se kupci původem z Frank nevyplatilo. V roce 631 zabili Slované přímo v jeho říši francké kupce s četným doprovodem a jejich majetek ukradli. Tady začala rozepře mezi franckým králem Dagobertem a Sámem, králem Slovanů. Sámo se na základě toho, že byl již Slovany naočkován, Dagobertově vyslanci vysmál a odkázal ho na soudní jednání pro tento a jiný spor. Samozřejmě, tak se v Česku dochovalo dědictví právního státu, který nefunguje. Zajímavé je, že první český stát založil Francouz a další český stát v roce 1918 rovněž založili Češi s diplomatickou pomocí Francouzů.

Dagobert tehdy nečekal na českou spravedlnost a vytáhl proti Čechům. Na cestě docházelo ke kořistění a mnohým vítězstvím, avšak u Wogastisburgu Frankové bitvu ztratili. Není však jasné, kde se Wogastisburg vůbec nacházel, což je o to bizarnější. Každopádně to bylo jistě někde v oblasti Čech.

Sámo byl tím, kdo dal Česku fazónu a jakousi takousi marketingovou tvář. V jeho pojetí se jednalo o vytvoření obchodní lokality, kde se dalo levně koupit a draze prodat. Právě vytvoření výhodného transitního obchodu pro zahraniční obchodnické struktury uchránilo Česko před mocnějším franckým nepřítelem. Sámo v případě ohrožení vyhrožoval narušením obchodních cest, a to očividně zafungovalo, protože po roce 636 byla Sámova říše v míru jak s Avary tak s Franckou říší. Tak vlastně vytvořil základ pro český stát, na kterém Češi staví dodnes.

Po Sámově říši existuje stopadesátileté období neznáma. Na něj navazuje až doba Velkomoravské říše, kam se přesunulo těžiště vlády. Mezitím existovala nehistorická řada mýtických panovníků jako Přemysl, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít (údajný otec Bořivojův). V této době se odehrávaly české legendy o Libušině soudu či dívčích válkách, ve kterých vystupuje imaginární Šárka a další.

Židovský kupec Ibráhím ibn Jákúb se v 10. století zmiňuje o Praze jako o výhodné obchodní lokalitě. Co vybudoval developer Sámo, jen uzmuli pozdější slovanské rody jako Slavníkovci a Přemyslovci.

Pokud jde o historii na „druhé“ straně břehu, co o ní můžeme říci? Nechme promluvit renomovaného historika Vavřínka:

„Kdyby byly brány v úvahu jen její politické dějiny, zůstala by Velká Morava pouze drobnou historickou epizodou na východním pomezí franské říše, která by v historických příručkách byla maximálně zmíněna jednou či dvěma větami. Co z ní učinilo tak výrazný a nepominutelný historický fenomén, byla činnost a kulturní dílo cyrilometodějské misie, které mělo tak dalekosáhlý význam pro kulturní – a namnoze i politický – vývoj velké části slovanského světa na dlouhá staletí.“

Takže zase nic velkého, Velkomoravská říše byla dílem spíše rozmíšek několika rodin, které se mezi sebou znesvářeně vyvražďovaly, a její velké image nastavili řečtí propagandisté Cyril a Metoděj, kteří byli mimochodem o své vstupy na Moravě okradeni. Jeden z bratrů za to byl v Římě papežem dehonestován, krátce na to umřel a druhý nakonec unaven zemřel umořen na Moravě (slovo Morava má k termínu mořit velmi blízko). Je na Moravě pochován někde v neoznačeném a neidentifikovatelném hrobě. Toť k úctě, kterou k němu Moravané měli. Zpět však k páteři samotného Česka.

Praha je podle světových statistik spolu s Londýnem místo, kde se nejčastěji perou špinavé peníze. Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Českou historii nejvíce poznamenal francký kupec Sámo. Přemyslovci se pak v Česku motali několik století jako špína v kýblu a jejich problémy pak stejně museli přijít vyřešit cizinci. Vedle Sáma stejně tak silně Česko ovlivnili Francouz Jan Lucemburský a jeho syn Karel IV., který byl ostatně zvolen největším Čechem, ačkoliv byl Čechem jen napůl.

Česko bylo vždy taková průchozí nádražní budova národů, kde se bohužel neuchovalo nic moc autentického. Z nádraží se totiž lidé rozjíždějí na všechny strany a rozhodně v něm nehodlají zůstat a bydlet tam. S výjimkou smutných existencí, které doufají, že tam vyžebrají nějakou almužnu či zbytky nebo udělají pochybný kšeftíček.

Z toho vyplývá, že je čas konečně zapomenout na smyšlené složité příběhy o Česku a jeho historii, a místo toho myslet na to, koupit si jízdenku na ten správný vlak a hlídat si záda.

Vždyť víte, jak to vypadá v Praze na Hlaváku.

Zdroje:

Vladimír Vavřínek. Církevní misie v dějinách Velké Moravy. 1963. Lidová demokracie.

Jiří Bílek. Hádanky naší minulosti. 1. Kam odešli Keltové? 2006. Knižní Klub.

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/z-ceska-se-stava-evropska-pracka-na-penize-blazkuv-resort-kvuli-tomu-finisuje_2410220600_pj