Článek
O syndromu falešné oběti
Na sklonku roku 1989 měla česká komunistická strana víc než půl milionu členů a ještě více kandidátů na členství. Bylo to celkem do kopy 1,7 milionu. Uvedu vám jeden příklad za všechny. Veksláka Janáka, který se stal vzorem pro miliony Čechů, vzorem, kterému tleskali v kině a na televizních obrazovkách, a tisíce českých VIP osobností z oblasti politiky a kultury si s ním podávalo ruce. Bez jeho vědomí se do jisté doby v Česku na politické a ekonomické scéně neodehrálo nic.
Jak tato lidská zrůda, která nechala odstranit vlastní manželku, vznikla? Jednoduše z falešného odboje. Tato odporná lidská existence za komunismu vydělávala na veksláctví. V Praze to věděl kdekdo. A tento pán měl tu drzost si v roce 1989 stoupnout s karavanem na Václaváku a vyhlašovat novou politickou stranu a prezentovat se jako hrdina v boji s komunismem. Lidé mu dávali tisícovky do strožoku a on z nich pak postavil Discoland. Novináři Klímovi pak řekl, že přeci tohle byl boj proti komunismu, jeho Discoland. Tak takhle nějak se Češi chápou. Jako oběti zločinu, který se nestal, zatímco skutečné oběti odškodnění nikdy nedošly. Můžete nějak odškodnit někoho, když jej komunistický režim v lágru zabil?
Naopak Češi si nedávno v klidu zvolili prezidenta, který měl minulost komunistického činitele v tajných službách. Situace podobná Putinovi, akorát tam ho nikdo nepředstavuje jako obránce demokratických hodnot. Zatímco u prezidenta Pavla je tady přítomna zvláštní prefabrikovaná aura člověka plného lidství a důstojnosti. Jak tristní a ukázkové, o co Čechům ve skutečnosti jde. Hrát si na oběti a pak z toho ještě vytěžit. Jenomže to není zadarmo. Jak se říká, dělal to tak dlouho, až mu to zůstalo. Pak se opravdu oběťmi stávají a svou auru pokořenců šíří kdekoliv, kam jdou. Nikdy se jí nezbaví.
Falešní disidenti
Na post disidentů se ucházejí různé společenské zjevy, jinak se to říct nedá, prostě lidé, kteří by měli problém s každým režimem. Kvůli svému neuspořádanému životu, závislosti na alkoholu a drogách a potřebě odporovat všemu a za každou cenu. Je veřejným tajemstvím, že členové různých zakázaných hudebních skupin za totality byli často notoricky závislí na alkoholu, tabáku a někteří dokonce na tvrdých drogách. Jejich odpor vůči režimu byl tedy přinejmenším činěn z osobních motivů a ne pro obnovu společnosti tím správným směrem. Takoví lidé se dnes staví před skutečné oběti, které trpěly v lágrech za své osobní přesvědčení a víru. Nedávno film o jedněch podle mě falešných disidentech vyhrál cenu ve Varech. Co se těmto takzvaným disidentům dělo za příkoří se nedozvíme kromě toho, že navštěvovali bytové semináře a byli tak trochu proti všemu, což byli i za současnosti, ale protože nebylo moc proti čemu, tak jejich disidentské nadšení poněkud vyčpělo.
Resumé, nekonečná derniéra
Přešel komunismus a Češi si našli nové způsoby, jak ze sebe dělat oběti. Mnozí jsou tak dnes oběti prezekuce práva na vyjádření svého názoru. Míněno práva na to šířit kolem sebe dezinformační videa, výhrůžky a nenávist do éteru. Stěžují si dokonce i různé celebrity s morálně pochybnou fasádou, které si dnes ze své spolupráce s minulým režimem chtějí ještě udělat takový pěkný pomníček na hrobeček. Takovým režimně protěžovaným umělcem byl třeba Michal David, ale našli bychom mnohé další.
Dnes jsou Češi politickými a ekonomickými rukojmími Evropské unie, nebo se tak alespoň snaží tvářit, hlavně, když pro ně z unie vypadnou nějaké fondy. To je o důvod víc, prezentovat se jako chudáčci, kterým je ubližováno. Někteří politici či rovnou politické strany se díky svému „boji“ proti útlaku ze strany EU dostali do europarlamentu, kde si jejich představitelé, světe div se, spíše hrabou pod sebe než aby bojovali za vaše práva a zájmy.
Českem prochází všudypřítomný komplex oběti, jakési podivné divadelní hry na útrpného chudáčka, kterému je neustále ubližováno a on se cítí být na pokraji zhroucení, proto je každá i ta nejproradnější zbraň jako je lhaní, předstírání a podrazy považována kolektivním podvědomím za oprávněné. A mastí se na tom kapsa, co to dá.
Co taky mohou jiného Češi dělat, když se celý život cítí jako hnaná zvěř a učinění zoufalci? A aby se necítili mizerně, když to tak sype, viďte.
Zdroje:
O Janákovi:
https://www.youtube.com/watch?v=npE0dPhDQTY
O soudním procesu s Plastic People:
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/37062/BPTX_2009_2_11410_OSZD001_196369_0_90810.pdf?sequence=1&isAllowed=y
O „disidentovi“, o kterém byl natočen dokument, který dostal filmovou cenu:
https://www.memoryofnations.eu/cs/klisik-frantisek-20230620-0
O „boji“ Michala Davida s režimem:
https://www.super.cz/clanek/celebrity-michal-david-promluvil-o-tom-jak-sverepe-bojoval-proti-totalite-lide-to-nepobrali-a-vzkazali-mu-nepekne-veci-1507179
