Článek
Co má společného jedna mysteriózní organizace Q, pražský Golem, Robert Langdon (častá postava Browna), expert na religionistické symboly, jedna neurovědkyně a jedna pisatelka z oboru noetiky? Přeci Dana Browna.
Zápletka románu je jako obvykle konspirační. Dan Brown vystudoval angličtinu a španělštinu a někde je znát, že jeho poznatky z ostatních oborů poněkud pokulhávají, ale jinak dokáže vytvořit napětí, tedy především u lidí, kteří mají nastavení, které Brown potřebuje: jistou ideologickou naivitu.
Mise Dana Browna: vytěžit Prahu
Pražský hotel Four Seasons je těžištěm resp. startovištěm Brownova pražského příběhu
Po tom, co se svou knihou Šifra Mistra Leonarda Brown „vytěžil“ Paříž, nebo se tak alespoň domníval, zamířil do Prahy. Pečlivě si ověřil všechny bibliografické údaje a hlavně místopis. V nich zřejmě zásadní chybu neudělal. Jediný problém spočívá ve způsobu, jak s informacemi, které se o pražském koloritu a historii dozvěděl, zachází.
A řekla bych, že s poměrně dětskou mírou naivity. Nejlépe je to vidět na jeho „Golemovi“, který se chová jako běžný člověk a chodí si jen tak na špacír.
Dan Brown se očividně inspiroval filmovou prací amerického režiséra španělského původu Guillerma del Tora, který často pracuje s motivy, které přesahují snovou realitu, a efektem je, že pak realita splývá s fantazií. V tomto se Brown nemýlil. Praha má svou slavnou španělskou éru z doby císaře Rudolfa II. sice za sebou, ale něco z ní přece jenom zůstalo. Tak třeba touha hledat tajemství tam, kde vůbec není. A spisovatel o této epoše ví jistě vše, když studoval španělskou kulturu.
Jestli Dan Brown v Praze uspěl, se dá říct již nyní. Každopádně dokázal udělat ze svého Langdona tak trochu oběť všetečných pražských policistů z jednoho speciálního útvaru. Vlastně svou postavu Prahou tak trochu zesměšnil, jak brzy zjistí pozorný čtenář, který si otevře jeho knihu, už na prvních stránkách.
A také bude nepochybně Česká republika jedno z největších míst odbytu jeho knihy na počet obyvatel, soudě podle masivní propagace, kterou americký nakladatel do jeho lokální publicity investoval. Poslední informace v médiích zmiňovala 100 000 výtisků. Pokud jde o jiné země, nelze o tom říci nic určitého.
Českému vydavatelství Argo se však rozhodně vyplatil, i když netušíme, jaký byl licenční poplatek, možná naopak na knize prodělalo kalhoty. Nuže, nepouštějme se však do spekulací a konspirací, na to je tu přeci expert někdo jiný: Dan Brown.
Psychologie konspirací nefunguje podle Brownova mustru
Celá zápletka knihy se zakládá na prostém předpokladu, že existují nějaké tajné informace, které mohou ohrozit fungování světa, jak jej známe. Mysteriózní organizace Q je pro ně ochotna i vraždit. Nicméně, celé je to postavené na hlavu a v naprostém rozporu s realitou.
Lidé se totiž raději krmí blafy v bistru než pořádným jídlem a stejně tak to platí i v oblasti duševní krmě. A tak rozhodně nehrozí, že by lidé najednou získali náhlé osvícení, které by mělo být jakýmsi pomyslným elitám trnem v oku.
Jednak lidé a jejich společnost jsou jeden velký organismus a neexistuje jasné dělení mezi těmi „nahoře“ a těmi tam někde „dole“. Ti dole jsou totiž stejní jako ti nahoře a vše je jeden velký cirkus pod šapitó, kde se odehrávají všelijaké kusy a kousky.
Brown se prostě rozhodl čerpat z určitého převažujícího ducha mezi čtenáři především v USA, kde jak vidíme podle současné politické situace existuje obrovské množství konspirátorů, včetně samotného amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Podobně je úspěšný v České republice, ale to hlavně kvůli tomu, že knihu napsal Česku „na míru“. O poznání méně je oblíbený v Británii a Indii, zde bývá podrobován největší kritice (údaje z AI Google).
Brownova „pravdomluvnost“
Dan Brown ve své knize Tajemství všech tajemství v preambuli uvádí:
Veškerá umělecká díla, artefakty, symboly a dokumenty zmiňované v tomto románu jsou reálné. Veškeré experimenty, technologie a vědecké studie odpovídají skutečnosti. Veškeré organizace opravdu existují.
Znamená to, že i organizace Q existuje? Brown jede na vlně konspirací a dezinformací, a v takovém případě by měl pozorný čtenář zbystřit. Ve své minulé knize Šifra mistra Leonarda také skálopevně tvrdil totéž. Že mluví pravdu a jen pravdu.
Nicméně se ukázalo, že dokonce zcizil originální myšlenku novinářů Michaela Baigenta, Richarda Leigha a Henry Lincolna ohledně rodové linii Ježíše a Marie Magdalény a vydával ji za svou. I co se týče samotných „faktů“, na kterých svůj předchozí (první úspěšný) román vystavěl, by se dalo s úspěchem pochybovat o jeho pravdomluvnosti.
Očividně si třeba nelámal hlavu s tím, přečíst si takzvaná gnostická evangelia, o které se údajně opírá. V knize a její filmové verzi tvrdí, že Ježíš byl v nich představován jako obyčejný člověk na rozdíl od evangelií, což je naprostý nesmysl. Naopak v těchto spisech je již od dětství vykreslen jako zázračné malé dítě, které se navíc i mstilo za pozornost svého okolí zlomyslnými kouzelnými kousky.
Dana Browna tedy třeba číst s jistou mírou nadhledu a bedlivé pozornosti, kterou se podobně jako pouťový mág snaží poměrně dovedně odvést různými slovními obezličkami. V tomto je Brown dobrý. Jeho „karetní“ triky by jistě obehrály řadu čtenářů.
Brown je vlastně takový lakmusový papírek kvality čtenářské obce. A jak na základě tohoto testu vychází? Posuďte sami.
Zdroje:
Dan Brown. Tajemství všech tajemství. 2025. Argo.
https://www.theguardian.com/books/2007/nov/30/danbrown
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-knihy-v-cesku-se-prodalo-sto-tisic-vytisku-knihy-tajemstvi-vsech-tajemstvi-40540450
