Hlavní obsah

Ferdinandu V. přezdívali „blbeček“, kvůli jeho laskavé povaze

Foto: Eduard Edlinger , Public domain via Wikipedia commons

Ferdinand I. (V.) nebyl vůbec hloupý. Ale stalo se mu osudným, že svým poddaným skočil na lep.

Článek

Když byl malý, Vídeňané mu přezdívali Der arme Trottel Nandl - ubohý blbeček Ferdáček. Trpěl totiž svalovými křečemi, jež byly zjevně odrazem jeho epilepsie. Tehdy neléčitelné. Byl úzkostný a hodně se bál.

Mýtus, že byl hloupý, je nepravdivý. Jediné, v čem se moc nepoučil, byl jeho poměr k Čechům, kteří jeho dobromyslné povahy, jak zde bývá zvykem, sprostě využili.

Hloupý nebyl, ale

Ferdinand byl velmi vzdělaný. Ovládal čtyři cizí jazyky. Botaniku, zeměpis a němčinu. Rád zahradničil. Ve skutečnosti všechny předpoklady pro to, aby se stal následníkem trůnu splňoval.

Na českém trůnu bylo před ním řada lidí, kteří byli daleko neschopnější a problematičtější, třeba duševně nemocní Přemyslovci, a taky to nebránilo jejich zvolení. Přitom Ferdinand byl opakem špatného charakteru, který vykazovali lidé jako byl Přemysl Otakar I. či Václav IV., „čtvrtinový“ Přemyslovec.

Ferďásek, jak mu někteří říkali, nebyl žádným alkoholikem jako Václav nebo psychopatem jako Přemysl. Naopak byl až příliš vstřícný. Problém v jeho vnímání na vídeňském dvoře spočíval nejprve v jeho mladických omezeních a později právě v jeho reakcích na české požadavky.

Situace za Ferdinanda V.

V roce 1835 se Ferdinand stal panovníkem rakouské říše, a o rok později byl v Praze korunován i českým králem. Šlo o poslední královskou korunovaci v Čechách.

Situace kolem i uvnitř českých zemí vřela národnostními bouřemi. Objevovaly se panslavické požadavky a šířily se vize jednotlivých národů o samostatnosti.

Paradoxně právě v jeho době přišli čeští obrozenci s termínem Rakouska coby „žaláře národů“. Zřejmě chtěli tímto zapůsobit na dobrotivost a city vladaře. Češi totiž velmi rádi využívají laskavosti druhých a zde pro sebe viděli velký prostor.

Foto: Francois Gérard, Public domain via Wikipedia Commons

Klemens Václav Metternich

Nicméně se spletli, Ferdinand byl kryt kancléřem Metternichem, za kterým stála královská rada a ten rozhodně o nějaké reformy nestál. Císař se po určitou dobu stal pouhým strojem na podpisy.

Nicméně, s konstitucí panovníka, podobající se v něčem loutce, se Češi snažili hýbat ostošest. Za jeho 13 let vlády vrcholilo české obrození a objevily se jakoby z ničeho české požadavky samostatnosti.

V té době byl v Evropě čas revolucí, ale císař Ferdinand V. se nakonec vzchopil. Nakažen českými našeptávači svého kancléře Metternicha bez náhrady, po jeho 30 leté službě impériu, odvolal. To právě ve chvíli, kdy chtěl Metternich nechat demonstrace rozehnat násilím. Jenomže tím sobě a svým milovaným Čechům zadělal ještě na větší problémy.

V osidlech českých bludných názorů

Císař v podstatě trvale žil v Čechách. Zde byl ovlivňován různými chytráky a vykuky a nevyhnutelně se to na něm podepsalo. Chtěl jít Čechám na ruku, slíbil jim novou ústavu. Mluvil i česky, a Češi ho přezdívali „dobráček“. Což v češtině neznamená nic jiného, než naivní dobrácký hlupák.

Mezitím vypukla revoluce i v Uhrách, a to se milý Ferdinand lekl a utekl nejprve do Innsbrucku, kde byl zatím klid. Z něj se přesunul do svých známých Čech nebo spíše na Moravu, kde prožíval iluzorní pocit bezpečí. Utekl i s celým dvorem do Olomouce.

Foto: Josef Kriehuber, Public domain via Wikipedia commons

Generál Alfred Windischgrätz

Chaotickou situaci vyvolanou marnými dojmy, že si mohou Češi na Rakousko dovolovat stejně jako na císaře, musel zachraňovat generál Alfred Windischgrätz. Jen díky jeho nekompromisnímu zásahu revoluce v Praze skončila tak rychle, jak začala. Jeho manželku mu však Pražané ze msty zabili.

Windischgrätz pohrozil, že bude Prahu bombardovat, pokud nepokoje neskončí. A tak se české země staly prvními zeměmi impéria, kde revoluce okamžitě zhasla jako svíčka zafouknutím větříčku.

Ferdinand, nezvyklý na tvrdší střety a navyklý jen na to, že mu jeho čeští poddaní podkuřovali a mazali med kolem pusy, se zhroutil. Předal nakonec vládu svému mladšímu bratrovi Františku Karlovi. Ten ji však odmítl, protože dal na svou manželku Žofii Bavorskou a na trůn nastoupil jeho osmnáctiletý syn František Josef.

Ten již žádnému vídeňskému ne-li českému našeptávání a kibicováni nepodléhal a v říši na několik desítek let sjednal klid.

Jak dožil Ferdinand V.

Ferdinand abdikoval v Olomouci a poté odjel do Prahy, a v ní se ubytoval na Hradčanech. Pražský hrad v té době byl již takovým sovím hrádkem. Habsburkové na něm již od konce časů Rudolfa II. nevládli, přesunuli se totiž do Vídně.

K hradu měl k dispozici ještě panství v Ploskovicích, Zákupech a Buštěhradě. V Praze se věnoval kulturnímu životu. Chodil k němu i novopečený skladatel Bedřich Smetana. Pražané svého „Ferdáčka“ notně oprašovali, milovali totiž uchýlenou představu, že panovník by měl sloužit jim, a ne naopak.

Nakonec se Ferdinand dožil úctyhodného věku. Zemřel na Pražském hradě v roce 1875 v dvaasomdesáti letech.

Jeho čeští poddaní ho vnímali jako někoho, kdo pro ně „nic“ neudělal, ale hodně jim toho slíbil, ale hlavně jim nezkazil jejich iluze o sobě samých.

A takové lidi mají Češi mooooc rádi.

Zdroje:

Jaroslav Sojka. Ferdinand V. Dobrotivý a umění jeho doby. 2012. Správa Pražského hradu.

Henry Bogdan. Tomáš Kýbal. 2003. Brána.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz