Článek
Spisovatel Alois Jirásek udělal v českých dějinách poměrně nepořádek. Vydával tmu za světlo a světlo za tmu, jak říká biblické přísloví a ještě k tomu přidává kletbu: Běda tomu, kdo tak činí.
To jeho Temno bylo světlé jako sluneční paprsek. Habsburkové v českých zemích zavedli pořádek a hlavně naučili Čechy číst, psát a počítat.
Díky jejich pozorné péči byly české země na sklonku 19. století jedny z nejgramotnějších zemí střední Evropy.
Předtereziánské období
Před reformami Marie Terezie byla gramotnost v Čechách omezena pouze na úzký okruh vzdělanců, kteří navíc ještě používali zpravidla němčinu jako první jazyk své volby.
Počítat, číst a psát pochopitelně uměli v omezené míře i řemeslníci a obchodníci, ovšem jen pro potřeby svých profesí.
Celkově nemáme dostatek české literatury z doby středověké či renesanční z per českých autorů, v porovnání s korpusy jiných národů. Proč asi? Vzdělání se zde totiž nevěnovalo dost pozornosti, zejména v případě, když k tomu, jako ke všemu, nebyl pokyn shora.
To ještě pedagog a písmák Jan Ámos Komenský psal česky na přelomu renesance a baroka a stejně toho nakonec nechal a uchýlil se do emigrace. Většinu svých spisů raději napsal v mezinárodním jazyce latinském, protože věděl, že v ní je bude mít kdo číst. Zde by ve své době nenašel pro češtinu dostatečnou čtenářskou základnu.
To se však změnilo s příchodem Marie Terezie na trůn.
Školské reformy Marie Terezie
Marie Terezie z rodu Habsburků (1717 - 1780) se o Čechy opravdu dojemně starala. V oblasti vzdělávání zavedla Všeobecný školní řád v roce 1774.
Do té doby bylo v českých zemích gramotných jen minimální počet lidí. To se ale mělo brzy změnit. Nicméně, jen díky befelu od Marie Terezie a říšským pobídkám.
Zákon stanovil povinnost vzdělávání pro chlapce i dívky od 6 do 12 let. Majetnější rodiče si mohli zajistit domácí výuku.
Zakládaly se lidové školy zaměřené na náboženství, čtení, psaní, čtyři početní úkony a základy hospodářství. Městské a klášterní školy měly širší zaměření - jako byla latina, rýsování, geografie, dějepis či přírodověda.
Pak byly zakládány školy určené pro samotné učitele. Ty sjednocovaly jejich metody a připravovaly je do praxe.
Marie Terezie emancipovala i dívky. Ty měly nárok na stejnou základní vzdělávací povinnost. Sedávaly odděleně, aby se obě pohlaví vzájemně nerušila. Navíc měly ještě výuku ručních prací a péče o domácnost.
Obcím byla uložena povinnost zakládat školy a pečovat o školní budovy.
Co stálo za reformami
Motivací byla nejen dát lidem vzdělání, ale získat pro české země také efektivní správu. V tomto ohledu na tom nebyly Čechy nejlépe. Díky nové školní metodice a hlavně povinné školní docházce mohl stát zajistit dostatek vyškolených úředníků, vycvičených vojáků a produktivní pracovní sílu do manufaktur.
Říši Marie Terezie centralizovala, tak bylo nutné zavést jednotný jazyk. Což byla němčina. Na základních školách se však v českých oblastech učilo česky.
Gramotnost je v Čechách na ústupu
Podle nedávných výzkumů řada Čechů ani po mnoha letech strávených školní docházkou v podstatě neumí číst a psát. Množí se různé poruchy čtení a psaní. Málo se píše. Ruční písmo stimuluje mozek. To je vyšpekulovaný fakt, a tak se o tuto stimulaci řada lidí již odmala ochuzuje. Výsledky tomu odpovídají.
Gramotnost sice v populaci existuje, ale nedostatečný počet lidí je schopen funkční gramotnosti ergo chápat psaný text. Podle českých průzkumů každý čtvrtý Čech má problém porozumět obsáhlejšímu textu.
Bez ohledu na něčí vzdělání schopnost propojit si souvislosti není nikterak automatická. Musí se trénovat a musí se vědět, jak ji trénovat. Je to jako sport nebo umění. Někomu to jde lépe, někomu hůře a někomu nepomůže ani svěcená. Dřív ještě zabírala učitelská šikana, ale ta už není v kurzu, a tak zůstávají někteří lidé odkázáni na hledání výhod toho, že neví nic.
O to tristnější je, že český knižní trh je doslova zaplaven knižními konceptuálními slovními saláty z per autorů, kteří očividně zůstali uměleckou múzou nepolíbeni. Stejně jako vyspělou češtinou. Nicméně vzhledem k tomu, že editoři některých českých nakladatelství jsou na tom podle všeho asi zhruba podobně jako jejich autoři, není čemu se divit.
Gramotnostní dědictví Marie Terezie je očividně na ústupu. Je to smutné, protože právě ona vytvořila v Čechách podmínky, ve kterých dostaly šanci stát se něčím víc než kulturní výspou.
A jak je tomu s úctou vůči této osvícené panovnici v Čechách? Pochopitelně bídně.
Je to až neuvěřitelné vzhledem k tomu, kolik je v Čechách soch všelijakých velikánů a svatých, že jeden jediný velký pomník má Marie Terezie v Česku z doby recentní. Z roku 2020 v Praze.
Tak tam ji můžete jít uctít a poděkovat jí za to, že umíte číst, psát a počítat a mohli jste si tak přečíst i samotnou tuto výzvu.
Pozdě, ale přece.
Zdroje:
Prokop Josef. Marie Terezie - Symfonie života velké císařovny. 2018. Fortuna Libri.
https://bavsevedou.zcu.cz/vite-ze-temer-14-populace-neumi-cist-a-psat/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/ctvrtina-patnactiletych-v-cesku-nepochopi-ani-text-navodu-ci-smluv-rika-expertka-377497
https://www.metro.cz/spolecnost/kazdy-ctvrty-cech-ma-problem-porozumet-obsahlejsimu-textu-ucnaky-jsou-tragicke.A241212_170723_metro-spolecnost_hala





