Hlavní obsah

Češi stojí v cestě všude, kde je nějaká dynamika, viz Česká televize

Foto: Ai Grok

Nedělejte si iluze, české demonstrace nemají žádné ideály.

Článek

Jde jen o to, že jakmile dojde v Česku k nějakému pohybu, například že si situace žádá změnu, Češi se naprosto bezhlavě, jako hlinění golemové, přesunou přímo do proudu dění a tam začnou zavazet.

Česká povaha je charakterizována především tím, že sama o sobě nemá žádnou dynamiku. Vůbec energii na to, aby Československo vzniklo, nevzali Češi ze svého středu, ale posbírali ji všude kolem. Nebýt dynamiky národů, jako je Maďarsko, Rusko, Slovensko nebo samotného německy hovořícího okruhu, Češi by zůstali jen sedět na zadku a nadávat, jako to dělali po staletí s výjimkou momentů, kdy k nim dorazila nějakaká dávka dynamické nálože, jako například ta, kterou do Česka dotáhl Karel IV. a která následně po jeho smrti rozhýbala husitské hordy.

Češi jsou od přirozenosti (nebo lidově řečeno od přirození) peciválové, kteří hnijí za pecí jako jejich národní pohádková postava, líný hloupý Honza, a čekají, kdy si pro ně to štěstíčko samo přijde. Že u toho otráví život kdekomu a obklopují se duchovními poklady, které vůbec nejsou jejich a jen si je získali za tu cenu, že vůbec neocenili ty, kteří je vytvořili, to Čechy příliš netrápí. Neuvědomují si totiž vůbec důsledky takového svého superpasivního a superprimitivního dlení na jednom místě na věky věků.

Asi nejvíc do dokonalosti toto neblahé „umění“ jako golem čekat na šém, na program od někoho jiného, dotáhla Praha. Ta je známá svou centralizační nejen stavební architekturou. Praha čeká jako ropucha na prameni, co se kolem ní šustne, aby to vtáhla do svůch útrob, tam to zakrtkovala, katalogizovala, centralizovala a nejlépe umístila buť do nějakého soukromého depozitáře, do muzea, nebo pokud se jedná o živou bytost, do botanické zahrady, do zoo, nebo v případem osoby na nějaký podřadný úřad.

Z reálné dynamiky a skutečných impulzů pak Praha čerpá jako z nějaké baterky způsobem ne tak úplně nepodobným dění v kultovním snímku Matrix.

Následně Češi propadají takovému zvláštnímu pocitu, že jsou nějak krásní, když jsou obklopeni tím vším, co si zde nahrabali a nahamounili. Jenže tím, že tomu vzali dynamiku, akci a život, to jaksi zasmrádá, hnije a zapáchá, a podle toho to také vypadá.

Třeba taková slavná Česká televize, o které se tu nyní vedou spory, respektive se spíše pasivní část národa snaží zase nasosat na tom, že se tu někdo pokouší o nějaký pohyb respektivě změnu, tak ona Česká televize dospěla do takové fáze rozkladu, že publicistické debatní pořady připomínají už místo novinařiny spíše toxické psychohrátky, filmy a seriály jsou v mnoha případech místo děl pro pobavení či potěšení uměleckého vkusu výsměchem i samotné dekadenci, a dokumenty se zoufale snaží vymanit z české malomyslnosti a duchu nebezpečného pragocentrismu, ale moc jim to nejde.

Tolik krátká poznámka, která Čechům nastavuje velmi nepohodlné zrcadlo. A když je někdo, kdo je ošklivý, přesvědčen, že je krásný, zrcadlo opravdu nemá rád.

Ale to my už přece všechno dávno víme.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz