Hlavní obsah

Ženy, které se zasloužily o český stát

Foto: Unknown author, Public domain via wikipedia commons

Charlotta Garrigue Masaryková

Po celou dobu historie českého státu v něm hrály hlavní roli ženy.

Článek

Český stát, to není záležitost roku 1918 či 1989. Český státní útvar zde existuje v různé podobě již po mnoho staletí. Přesněji již od 9. století.

A jak se v něm projevoval ženský prvek? Bez čilých a rozhodných žen by české knížectví a později království vzniknout nemohlo. A rozhodně taky ne novodobý český stát.

Nejprve si určeme časové rozmezí českého státu a jeho ženských podporovatelek.

Jak datovat českou státnost: Od 9. století beze změny?

Český stát de facto, podle historika Jana Rychlíka, fungoval od 9. století skoro bez přerušení. K tomu Rychlík píše:

„Prezident Masaryk napsal, že Československo je obnovením bývalého českého a velkomoravského státu. Pokud je Československo obnovením dávného českého státu, kdy zanikl? …konec české samostatnosti je možné klást do roku 1490, 1526, 1620, 1749, 1804, ale je také možné chápat věc tak, že v právní rovině český stát nikdy nezanikl.

Celé české historické právo, základ české politiky druhé poloviny 19. století, bylo založeno na posledním předpokladu. Počátek českého státu… konec 9. století… Jádro státu (1918) tvořily tři historické země Koruny české, ale na druhé straně nová republika zahrnovala území, která nikdy k českému státu nepatřila… Česká státnost tedy existuje více než tisíc let v zásadě kontinuálně… Český stát byl od středověku součástí Svaté říše římské… jeho panovník měl titul krále… bylo nepochybné, že to byli panovníci nezávislí…V rámci rakouského státního spolku Češi vybudovali celý systém národních institucí… Dnešní Česká republika je státem národnostně v podstatě homogenním, až na diaspory na Těšínsku.“

I když to tak možná nevypadá, Češi měli svůj státní útvar kontinuálně, bez ohledu na zahraniční panovníky, kteří se na jejich trůně později střídali jako na běžícím pásu, od 9. století v podstatě beze změny.

O to se zasloužily i české ženy, které jsou proslulé svými neústupnými až urputnými stanovisky v podstatě odnepaměti.

Vezmeme to od podlahy, tedy spíše od prahu či Prahy. Až k protohistorii české státnosti. A tam hrála hlavní, doslova prorockou roli: žena.

První zakladatelka českého státu - mýtická Libuše

První žena bude bytostí tak trochu mýtické povahy a jedná se o prorokyni Libuši. Ta údajně pěla velké ódy na Prahu a v podstatě se jí její proroctví vyplnila.

Foto: Věnceslav Černý, Public domain via Wikipedia commons

Libuše v pojetí Věnceslava Černého

Až na to, že si mohla přikouzlit taky vznešené obyvatele, když už měla být Praha takovým prahem, kde se měli všichni sklánět. Popsala Prahu poměrně přesně a vyzvala svou družinu, aby do ní zavítala. Zde měli najít člověka, který právě tesal práh svého domu. Podle něj měli hrad nazvat Prahou.

Podle pověstí Libuše slíbila, že jak knížata, tak vojvodové se budou podobně, jako před nízkým prahem domu, sklánět i před slávou města. Nebo právě proto, že práh Prahy bude příliš nízký? To už v pověsti nestojí.

Každopádně údajně ještě stačila ukázat svému lidu místa, kde se v zemi nacházejí skrytá ložiska vzácných kovů. Ergo stříbro, zlato, cín a olovo. Ty zde již nacházeli Kelti, a to ve velkém množství.

Libuše však nebyla žádná milá sluníčková paní. Při pohledu do hlubin Vltavy viděla i budoucí války, požáry, bídu a bratrovraždy. Na znamení naděje proto potopila do řeky zlatou kolébku svého syna Nezamysla s tím, že se vynoří v lepších časech. Dosud ji nikdo neviděl, pokud si ji ovšem nějaký Pražan neztopil a neuložil doma.

Samotný legendární Libušin syn Nezamysl vyrůstal v bezpečí na knížecím dvoře. Po smrti svých rodičů se stal prvním ze sedmi mýtických českých knížat a vládl po Přemyslu Oráčovi. Říká se, že možná byl Nezamysl pozůstatkem nějaké staré indické pověsti. S tím, že Slované přišli z Indie, ale nezaplétejme se do toho.

Takže tu máme Libuši, kouzelnici a jasnovidku. Pak už zde jsou jen velmi reálné ženské postavy, které hrály velkou roli v českém státotvornictví.

Svatá Ludmila: tragický konec a nový začátek

Ludmila (asi 860–921) je první historicky doloženou českou kněžnou a manželkou Bořivoje I.

Foto: Anonymous, Public domain via Wikipedia commons

Sv. Ludmila na votivním obraze

Někteří by ji dnes považovali za „agentku cizí mocnosti“, protože úzce spolupracovala s představiteli západního křesťanství a zasadila se o jeho šíření.

Spolu se svým manželem Bořivojem I. přijala v roce 882 křest. Někteří tvrdí, že k tomu došlo na Moravě z rukou sv. Metoděje, ale to není jisté. Jisté je jedno - jako první česká panovnice spolu s manželem budovali první křesťanské kostely na českém území. Jako ten sv. Klimenta na Levém Hradci.

Podle legend pomáhala chudým, vdovám a sirotkům a šířila křesťanské hodnoty v tehdejším převážně pohanském prostředí. Své vnuky - svatého Václava a jeho bratra vychovávala v křesťanském duchu. Ale nějak to nevyšlo.

Sama za svůj podíl na řízení státu zaplatila životem. Dne 15. září 921 byla na hradišti Tetín uškrcena nájemnými vrahy Tunnou a Gommonem, které poslala její snacha Drahomíra kvůli sporům o moc a vlivu na výchovu mladého Václava.

Její vnuk Václav však na ni nikdy nezapomněl. Možná právě díky její výchově a odkazu se stal symbolem české státnosti. Než byl sám zavražděn, nechal v roce 925 její ostatky přenést do baziliky svatého Jiří na Pražském hradě.

A pak už to šlo ráz na ráz. U jejího hrobu se děly zázraky. A zrodila se tentokrát - svatá - Ludmila

Drahomíra ze Stodor (asi 890–934), sic pořád „vražedkyně“ ale taky státotvůrkyně

Drahomíra měla sice krev na rukou tím, že nechala zavraždit svou tchýni, ale sama se snažila o udržení nezávislosti tehdy ještě českého knížectví na saském vlivu.

Její jméno se nalézá na nejstarších českých mincích - denárech. Což svědčí o tom, že rozhodně v českém knížectví nehrála druhé housle. Víc o ní psát smysl nemá, vždyť Čechám zavraždila světici. Ale taky se dá o ní říci, že jí tím vlastně i vyrobila.

Šířitelky křesťanství a vzdělanosti: konec 10. století

Zatímco jejich mužové měli dost práce s boji o moc a udržením, případně rozšířením území, jejich ženy se staraly o to, aby to tu vypadalo alespoň trochu k světu. Ostatně, když vznikala panovnická dynastie Přemyslovců, v té době už byla ve Francii několik století superinformační kulturní dálnice. Tady byla, jak na Moravě tak v Čechách, kulturně nepolíbená země. Ale to se mělo brzy změnit.

Tak třeba Doubravka Přemyslovna (asi 931–977), dcera Boleslava I., se raději odstěhovala do Polska, samozřejmě díky strategickému sňatku s Měškem I. A tam významnou měrou přispěla k přijetí křesťanství v Polsku. Možná ta proslulá polská katolická horlivost ještě pochází z jejích časů. Navíc Doubravka rozhodně posílila diplomatické vztahy mezi Čechy a Poláky.

Pak tu máme Mladu Přemyslovnu (asi 935–994). Ta se stala první abatyší nejstaršího českého kláštera u svatého Jiří na Pražském hradě. Dokonce podnikla diplomatickou cestu do Říma k papeži Janu XIII. Díky ní vzniklo pražské biskupství v roce 973. Otázkou je, pokud by se tehdejší ženy panovníků rozhodly jinak a nebyly by takové tvrdé palice, co by tu bylo.

Dříve bychom na území Čech a Moravy našli pohanství a čarodějnice, které se dosud zachovaly jen na moravských Kopanicích. Možná, kdyby nebyly české dámy už tehdy takové upjaté, tak by se Čechy nestaly katolickými državami. Ale člověk míní a Bůh či spíše ženy mění.

Pak tu máme Emmu (Hemma) (zemřela 1006). Byla manželkou Boleslava II. Nejspíš měla západoevropský královský původ. O ní víme skoro jen to, že si nechala razit vlastní mince se svým jménem a podílela se na vzniku iluminovaného rukopisu Gumpoldovy legendy o svatém Václavovi. Takže vlastně vzdálená fanynka sv. Václava.

Zákulisní existence -panovnice vrcholného knížectví 11. století

Jitka ze Svinibrodu (asi 1003–1058) byla manželkou knížete Břetislava I., známého jako „český Achilles“, což mělo značit, že jeho odvaha dosahovala až antických rozměrů. Jako nemanželský syn knížete Oldřicha a prosté Boženy neměl velkou šanci na výhodné manželství. Roku 1021 vtrhl do kláštera ve Svinibrodu (Schweinfurtu), přesekl mečem řetěz u brány a násilím unesl urozenou Jitku, dceru bavorského markraběte Jindřicha.

Foto: Unknown author, Public domain via Wikipedia commons

Jitka ze Svinibrodu byla Němka jako poleno

Pak proslul mnohými jinými hrdinskými kousky. A co Jitka? Nejspíše přispěla i k prvnímu českému zákoníku, který zavedl právě Břetislav I. Jitka byla činorodá v dvorních vztazích a posílila díky tomu svazky českého státu s říšskou šlechtou. Povila svému manželovi pět synů, kteří dále rozvíjeli přemyslovskou dynastii a položili základy pozdějšího království.

Svatava Polská (asi 1046–1126) byla třetí manželkou Vratislava II. Vyznačovala se tím, že se stala roku 1085 historicky první českou královnou. Po smrti manžela pomáhala střídavě urovnávat a rozdmýchávat spory mezi přemyslovskými knížaty a podporovala rozvoj církevních institucí, například vyšehradské kapituly.

Z přemyslovského královského období lze vyzdvihnout:

Anežka Česká: tmelící prvek království

Svatá Anežka Česká (1211–1282) hrála hlavní roli v ukončení občanské války mezi svým bratrem králem Václavem I. a jeho vzpurným synem, pozdějším králem Přemyslem Otakarem II.

Foto: Unknown author, Public domain via wikipedia commons

Anežka Česká v církevním lekcionáři

Díky jejímu vstřícnému přístupu, který zde nebývá obvyklý, se celé království nezhroutilo jako domeček z karet. Alespoň ne tehdy.

Nakonec přeci jenom ustoupila politickému tlaku a vstoupila do kláštera. To však neznamená, že dále neměla vliv na dění v zemi. Udržovala čilou komunikaci s tehdejšími vzdělanci i s papežem.

Synovci Přemyslu Otakaru II. mluvila do života, ale zdá se, že to nakonec nezafungovalo. České ženy, které jsem popsala, se často zastávaly křesťanských a jiných hodnot, ale nebyly schopny je uplatnit v širším mezinárodním kontextu. A tak její synovec Přemysl Otakar II. nakonec selhává v bitvě na Moravském poli.

Osud Anežky je zajímavý ještě v jednom ohledu. 12. listopadu roku 1989 ji tehdejší papež Jan Pavel II. svatořečil. Podle staré nebo možná trochu novější předpovědi měla po jejím svatořečení v zemi zavládnout svoboda, což překvapivě navazovalo na začátek sametové revoluce o pět dní poté.

Přejděme však k novodobému českému státu. Zde sehrála hlavní roli také žena. Nikoliv však Češka.

Charlotta Garrigue Masaryková (1850 - 1923) - hybatelka svého manžela Tomáše Garrigue Masaryka

Že byla Charlotte krkem, na kterém se hýbala Masarykova hlava, je zřejmé i z faktu, že od ní převzal své jméno Garrigue. Obvykle to bývá jen opačně. Zvláště v tradičních domácnostech. V kritických momentech jeho života, kdy se rozhodoval, že veškerý boj o českou samostatnost vzdá, jej podpořila.

Charlotte měla četné mezinárodní kontakty. Pocházela totiž ze staré francouzské hugenotské šlechty. V tehdejší Americe měla intelektuální a podnikatelskou základnu a znala řadu lidí na vyšších místech. Masaryk se díky manželce s tímto zázemím stal více atraktivním pro své zahraniční politické partnery.

Charlotte nakonec za svou práci pro českou státnost zaplatila cenu nejvyšší. Dožila v depresi a ve stínu svého manžela zemřela v sedmdesáti dvou letech.

Bez těchto žen by rozhodně nebylo Česko takové, jaké dnes je.

Zdroje:

Naďa Profantová. Velké dějiny zemí Koruny české I. 2000. Paseka.

Jan Kuklík. Stručné dějiny českých zemí. 2015. Práh.

František Emmert. Moderní české dějiny. 2019. Mladá fronta.

Alice G. Masaryková. Charlotte Masaryková-Garrigue: Milá mama - Dear Alice. 2001. Masarykův ústav AV ČR.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz