Článek
Co víme o tom, jak přišla Velká Morava ke svému přízvisku velká? A můžeme si být jisti, že vůbec byla na Moravě?
Zmatek ohledně zápisu „Velká“ Morava
Velkomoravská říše neznamenala velkou, co do rozlohy. Tehdejší lidé v 9. století tento stát takto nenazývali. Používali jednoduše popisný výraz terra Marauorum - země či království Moravanů.
Označení hé megalé Moravia použil první až byzantský císař Konstantin VII. Porfyrogennetos v polovině 10. století ve svém díle De administrando imperio.
Ten s moravským sentimentem a potřebou velikosti měl pramálo co společného. Je to v podstatě taková literární mýlka. Podobná, jako když italský básník Francesco Petrarca nazval středověk temným a myslel tím, že se mu nelíbila středověká literární dílka. Žádná černota tím nebyla míněna, jak bylo středověku později podsouváno.
Navíc, v případě Velké Moravy ani nejde o etymologickou příbuznost ve smyslu termínu Great jako u Great Britain - přísně řečeno, překlad není v tomto případě Velká Británie, ale Skvělá Británie.
Velikost má sice Morava v názvu, ale nic velkého toto označení neznamená. Konstantin netrpěl potřebou zdůraznit ohromnou velikost či skvělost Moravy. Slovo megalé - velká, v řečtině odlišovalo staré nebo vzdálené země od mladších osídlených oblastí.
Ona ta Morava soudě podle toho, jak vypadal mojmírovský knížecí svaz, žádným pevným sjednoceným státním útvarem rozhodně nebyla. Největší období své expanze měla za sebou v časech knížete Svatopluka I. Tehdy pomyslně zahrnovala dnešní Moravu, západní Slovensko, část Maďarska a přechodně i Čechy či Malopolsko. Zanikla s největší pravděpodobností v důsledku vnitřních rozporů a maďarské expanze, i když se mluví i o takových možnostech, jako byly extrémní záplavy jejího hlavního sídla.
Anebo tomu bylo, jak říkají Maďaři, ještě úplně jinak.
„Velká Morava“, nikoliv na Moravě
Maďarští historici Imre Boba a Péter Püspöki-Nagy tvrdí, že centrum Velké Moravy rozhodně nebylo na Moravě, ale u stejnojmenné řeky v Srbsku.

Vykopávky u Sirmia
Argumentů pro svou teorii stačili tito výzkumníci snést celou fůru. Tak třeba se opírají o textové, církevní a geopolitické důkazy.
Papežské listiny výslovně uvádějí, že papež Hadrián II. jmenoval svatého Metoděje arcibiskupem panonským a obnovil starobylé římské biskupské sídlo svatého Andronika, které se historicky nacházelo v Sirmiu (v dnešním Srbsku).
Zastánci teorie „srbské“ Velké Moravy tvrdí, že biskupské sídlo nebylo možné právně přenášet mezi jednotlivými provinciemi; a z toho vyplývá, že Metodějovo hlavní město (Grad Morava) se muselo nacházet v Sirmiu nebo v jeho blízkosti. Pokud jde o jeho geografické určení, dnes se zde nalézá srbské město Sremska Mitrovica.
Již zmíněný byzantský císař Konstantin VII. Porfyrogennetos ve svém spisu z 10. století De administrando imperio (O spravování říše) opakovaně umisťuje „Velkou Moravu“do blízkosti Bělehradu, Sirmia a řek Sávy a Tisy. Navíc je možné, že slovo megale znamená stará či bývalá, což by teprve naznačovalo jižní původ říše.
Historik Charles Bowlus analyzoval karolinské kroniky a pohyby vojsk. Poukázal na to, že franská vojska opakovaně postupovala jihovýchodní Panonií, údolími řek Drávy a Sávy, aby bojovala proti Moravanům. Vedení vojenských tažení přes jižní Uhry dává smysl pouze tehdy, pokud se Morava nacházela na Balkáně, a nikoli severně od Dunaje. Což geograficky dává smysl.
A když už jsme přímo u výrazu Morava. Říční systém v inkrimované oblasti Srbska se také jmenuje Morava. Jednoduše tak mohlo dojít k záměně jižního povodí řeky Moravy za řeku Moravu na severu.
V neposlední řadě lingvisté poukazují na to, že staroslověnština – jazyk kodifikovaný Cyrilem a Metodějem pro jejich misii na Moravě – vychází spíše z jihoslovanských (makedonsko-bulharských) nářečí, nikoliv ze západoslovanských nářečí, kterými se mluvilo v českých zemích a na Slovensku. Zastánci teorie argumentují, že to svědčí o tom, že misie působila v rámci jihoslovanského kulturního okruhu.
Odpůrci této „srbské“ teorie argumentují archeologickými nálezy na jižní Moravě, ale tyto shora zmíněné argumenty se jim nepodařilo dosud vyvrátit. Je pochopitelné, že každý národ potřebuje své legendy. Neměly by však být vydávány za automatickou historickou pravdu.
Mýtus o křtu prvního Přemyslovce a důležitost Velké Moravy
Pokud jsou totiž předchozí námitky historiků oprávněné, znamenalo by to, že Moravané se opravdu nemohou skvět termínem „Velká Morava“ ve smyslu rozlehlá nebo slavná.
Nicméně, proč by to pozdější historické anály takto interpretovaly? Nejspíše právě proto, že Přemyslovci potřebovali odněkud odvodit svou legitimitu. A máme zde zprávu o Bořivoji I., kterého údajně na Moravě pokřtil Metoděj díky pozvání knížete Svatopluka.

O křtu se zmiňuje jako první Kristiánova legenda asi z 10. století. Poté zprávu přejímají další kroniky
Tato zpráva se však nedá nijak ověřit a dá se považovat za čirou legendu v rámci procesu legitimizace českých Přemyslovců, kteří později ovládli i oblast dnešní Moravy poté, co se jejich příbuzní Mojmírovci zcela rozpadli v rámci rodinných bojů.
Ať tomu bylo jakkoliv, je třeba opatrnosti v tom, vnímat tehdejší velkomoravskou říši jako standardní formu státoprávního uspořádání, která předcházela knížectví a království na našem území, když nejsme schopni ani s jistotou určit její skutečnou polohu.
Zdroje:
Charles. R. Bowlus. Franks, Moravians, and Magyars: The Struggle for the Middle Danube, 788-97. 1995. University of Pennsylvania Press.
Kolektiv. Velká Morava. Doba a umění. 1981. Odeon.
Dušan Třeštík. Vznik Velké Moravy. 2010. NLN.





