Hlavní obsah

Eliška Přemyslovna svému synovi kralevici Karlovi udělala ze života peklo

Foto: Packare, Public domain via Wikipedia commons, Grok AI kolorováno

Kolorovaná busta Elišky Přemyslovny

Eliška Přemyslovna byla, mírně řečeno, krkavčí matka.

Článek

Žabomyší války, které vedla Eliška Přemyslovna s Janem Lucemburským, jejich synu ztížily start do života. A to měl být život přímo královský.

Představte si, že vás v rámci svých psychohrátek vlastní rodiče drží doma jako ve vězení. To byl přesně případ kralevice Václava, později nejvýznamnějšího českého panovníka Karla IV.

Za zavřenými dveřmi hradu se odehrával psychický teror. Oba rodiče, jak Eliška, tak Jan, si vylévali své komplexy a nevyřešené problémy na svému synovi, malém Václavovi.

Aktéři jednání o dvou rolích, s vyloučením Karla.

Případ matka

Eliška měla ráda sociální, kulturní i duchovní život. Jenomže neměla dostatek talentu na to, hrát vyšší hru. Do lepší společnosti se nehodila. Leda tak vyšívat královské vzory, to ano, ale pěstovat dvorskou politiku?

Foto: Stanislav Jelena, Public domain via Wikipedia commons

Na Vyšehradě v pouhých 38 letech zemřela v domě svého nevlastního bratra zhrzená Eliška Přemyslovna

Eliška se rozhodla hrát se svým synem jako s pěšákem šachy proti králi. V roce 1319 se dostala díky svým zákulisním intrikám do přímého sporu se svým manželem Janem Lucemburským. Ten ji nejspíše oprávněně podezíral, že jej chce svrhnout a dosadit na trůn tehdy tříletého syna.

Nešlo jí v tomto případě o zajištění budoucnosti pro syna Václava. Ten ji měl již jistou. Král Jan s ním počítal a již plánoval jeho výchovu na cizích dvorech. Jenomže král Jan Lucemburský měl dost práce s dobýváním cizích území a držav a také s konflikty se šlechtou.

Foto: Passionale abbatissae Cunegundis, Public domain via Wikipedia commons

Na Elišku měl vliv i podivínský mnich Kolda z Koldic, který své spisy vydával za mystické

Místo, aby jej Eliška jako starostlivá choť podržela nad vodou, ještě do hry proti němu zapojila malé dítě - vlastně zneužila Václava jako fant. V případě, že by totiž byl již ve třech letech na trůně, byla by to ona, kdo by místo něj vládla. A s tím počítala.

Reakce otce: nervy nevydržely

Jan Lucemburský měl nervy nadranc. Situaci se rozhodl řešit ne úplně delikátně. Nechal Elišku internovat na Mělníku a malého Václava uvěznit na hradě Loket. Pak jej ještě držel na Křivoklátě až do sedmi let. V sedmi letech poslal otec chlapce na výchovu k francouzskému královskému dvoru, kde přijal biřmovací jméno Karel.

Foto: Pavel Kinšt, Public domain via Wikipedia commons

Hrad Loket vypadá dodnes strašidelně i po přestavbách. Karel si tam musel zažít hodně strachu

Novopečený Karel měl pocit, že se ve Francii dostal z českého pekla do franckého nebe. Tolik péče a pozornosti si dosud nikdy neužil. Náhle se mohl ponořit do vpravdě zámeckých způsobů a intrik. Jenomže tyto šlechtické psychohrátky měly určitou úroveň, asi jako je popisují dvorské francouzské romány.

Něco takového v Čechách nezažil, tam se dočkal jen psychoteroru. Jeho matka jej bezohledně použila pro své zájmy a otec utrpěl, naštěstí jen dočasné, ale stejně, pomatení rozumu.

Václav přestal existovat. Zrodil se Karel. Jméno získal po svém strýci, francouzském králi Karlu IV. Sličném. Když se v roce 1333 vrátil do Čech, musel se znovu učit česky.

Trauma z Čech na celý život

I když se ve Francii Karlovi dostalo pozornosti, které si zasloužil a celý život měl, na co vzpomínat, ostatně se tam jel těsně před smrtí ještě znovu nadechnout čerstvého dvorského vzduchu, nikdy na své rodinné trauma nezapomněl.

Ve svém životopise psaném vlastní rukou zvaném Vita Caroli popisuje pocity opuštěnosti a nejistoty, které v raném věku prožíval. Po návratu do Čech poslal situaci takto:

„Když jsme přišli do Čech, nenalezli jsme ani otce, ani matku… českou řeč jsme úplně zapomenuli… Toto království jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli jediný svobodný hrad… Pražský hrad byl zcela opuštěn, pobořen a zničen.“

Odkaz matky jej strašil i motivoval

Přestože se jeho matka k němu zachovala velmi škaredě, jeho první cesta, když se vrátil do Čech, vedla na Zbraslav k jejímu hrobu.

Těžko vědět, co jí tehdy na hrobě říkal. Naříkal? Spílal jí? Přísahal, že jí ukáže, jak velkým panovníkem dokáže být?

Možná ano, jednu věc víme jistě. Karel se stal nejvýznamnějším Čechem, a to byl z poloviny krve francouzské.

Otcovo dědictví: synu, tady máš alespoň něco do začátku

Jan Lucemburský syna velmi podpořil. Někdy se říká, že byl králem pro kočku. Ale tak tomu nebylo. Připojil k Čechám Chebsko, Horní Lužici a většinu slezských knížectví. Nebyl pouze skvělým rytířem, ale rovněž také vynikajícím diplomatem.

Foto: Packare, Public domain via Wikipedia commons

Jan Lucemburský byl odvážný a čestný muž

Po složitém vztahu s Eliškou Přemyslovnou, která chtěla ve hře proti němu použít to největší eso - syna Václava , se brzy vzpamatoval a plánoval pro svého syna velkou budoucnost. Zajistil pro něj dokonce i císařskou korunu.

Jan Lucemburský umírá s koncem rytířské epochy. Symbolicky v bitvě u Kreščaku 26. srpna 1346 . Tehdy byla poprvé v bitvě ve velkém použita nová technologie - dalekonosné anglické luky. Byl to velký masakr rytířů. Další budoucnost byla přenechána hlavně pěšákům. Rytíři byli ze strany anglické nečestně zasypáni smrští šípů.

A Jan do vřavy volal: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal.“ V té době byl již úplně slepý. Přesto bojoval jako lev po boku francouzského krále. Podle výpovědí kronikářů se nechal připoutat v sedle svého koně mezi dva věrné rytíře, aby mohl i po slepu stínat hlavy nepřátel.

Pozdější antropologický průzkum jeho kostry potvrdil četná smrtelná poranění. Mimo jiné bodnou ránu v levém oku, v zádech a sečné rány na pravé ruce. To znamená, že jeho anglické šípy nezkosily.

Dostal se přes ně přímo mezi anglické šiky až k  oddílům prince z Walesu (Černého prince). Druhý den ráno našli Angličané na bojišti mrtvého krále i jeho společníky, přičemž koně byli pořád svázáni k sobě.

Podle kronikářů se nad tělem českého krále rozplakal i sám Černý princ Eduard III. a nechal za něj uspořádat slavnostní zádušní mši.

Janův syn, třicetiletý Karel, v bitvě bojoval se svým otcem a utržil zde několik zranění. Zbývající čeští páni v čele s blíže neurčenými českými rytíři, možná pány z Lipé, jej z prohrané bitvy vyvedli do bezpečí. Nebylo to tak úplně dobrovolně. Karel zdědil odvahu a srdnatost po svém otci. I když byl zasažen několika šípy a sražen z koně, chtěl pokračovat dál. Čeští páni možná rozumně usoudili, že nechtějí přijít o nového římského krále, a tak jej proti jeho vůli odvezli na čerstvém koni mimo bitevní vřavu.

Nejspíš to byl i poslední dar krále Jana. Podle kronikáře Jeana Froissarta to měl svým lidem nařídit sám král Jan Lucemburský. Když pochopil, že porážka je neodvratná, přikázal, ať Karla odvedou a vrhnul se do svého posledního boje. Umřít se ctí a slávou.

Po bitvě se zraněný Karel uchýlil do opatství Ourskamp (dnes severní Francie). Po čtyřech měsících se vrací do Čech v přestrojení za panoše. Cesta to byla nebezpečná a Karel musel být velmi prozíravý, aby ji přežil bez úhony.

Karel měl opravdu strážného anděla, který jej uchránil před rodinným traumatem, rodinným masakrem i neblahým osudem člověka, který by se musel krčit v něčím stínu.

Nakonec jeho vlastní stín pokryl celé české království.

Zdroje:

Karel IV. Vita Caroli: Vlastní životopis. Přetisk. 2015. Nakladatelství Omega.

Jan Baron. Jan Lucemburský : dějiny bouřlivého života a hrdinné smrti českého krále a lucemburského hraběte v jednadvaceti obrazech. 2018. Argo.

Jörg Konrad Hoensch. Lucemburkové. Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308-1437. 2003. Argo.

Kolda z Koldic. Frater Colda ordinis praedicatorum: Tractatus mystici / Mystické traktáty. 1997. Nakladatelství OIKOYMENH.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz