Hlavní obsah

Maďaři tak tlačili na pilu, až vytlačili Slováky

Foto: August Prinzhofer , Public domain via Wikipedia commons , vybarveno AI Grok

Lajos Kossuth de Udvard et Kossuthfalva

Maďarizace byla v evropském kontextu unikátní.

Článek

Narozdíl od maďarské strany byly revoluční české snahy oddělit se od rakouského impéria postaveny na snahách měšťanských středostavovských a statkářských vrstev. Maďaři měli jako své hlavní protagonisty revoluce šlechtické rody, které prosazovaly emancipaci od Rakouska.

Podařilo se a v roce 1867 vzniklo Rakousko-Uhersko. Dvoustátí s autonomií pro oba celky. Následně nastala potřeba na vytvoření ještě pevnějšího maďarského celku. Nacionálního státu Maďarů, a za tímto účelem se hodila maďarizace. Celé Uhry byly pomaďarštěny a slovenská řeč anihilována. Nikdo nemohl získat státní úřad bez maďarštiny, všechny úřední listiny a nápisy byly výhradně v maďarštině. Podobně jako ostatně později v Čechách v českém jazyce.

Nejdříve se však muselo podařit vydělení z homogenního celku zvaného Rakouské císařství. Tento mistrovský kousek měli na svědomí Maďaři.

Osobnosti za maďarskou revolucí

Lajos Kossuth de Udvard et Kossuthfalva (1802-1894) byl maďarský politik pocházejí ze zchudlé šlechty. Stal se hlavním vůdcem maďarské revoluce v letech 1848–1849. Prosazoval myšlenku jednotné maďarské identity, pochopitelně nenavázané na žádný cizorodý element. Věřil, že v Uhersku existuje pouze jeden státotvorný národ, a to jsou Maďaři, nikoliv Slováci nebo Rumuni.

Roku 1847 byl zvolen do Říšského sněmu a stal se vůdcem opozice. Během revoluce 1848 byl hlasem Maďarů. Dal dohromady armádu, která se střetla s rakouskými jednotkami, ale do země vstoupili jako pak již několikrát poté Rusové a Maďaři museli kapitulovat. Kossuth uprchl do Turecka, mezitím nastala řež - bylo popraveno 13 maďarských generálů a důstojníků.

Kossuth měl však velmi barvitý osud. Z tehdejšího území Turecka - Bulharska odcestoval do USA, pak do Londýna a odsud do Itálie, kde vytvořil legii maďarských uprchlíků.

Roku 1862 vypracoval plán podunajské konfederace národů jihovýchodní Evropy. Od roku 1871 se stavěl za české státoprávní požadavky, které pokládal za shodné s maďarskými. Ale pochopitelně nesměly zasahovat do těch maďarských. Roku 1867, po vytvoření Rakouska-Uherska, byl amnestován. Přesto dožil v Itálii. Zemřel v úctyhodném věku 91 let.

Další osobností za maďarskou revolucí byl Štěpán Széchenyi.

Pocházel ze šlechtického rodu Széchenyiů. Koncipoval svůj program pro Uhersko v rámci habsburské monarchie. Měl za to, že Uhersko zpočátku potřebuje postupný hospodářský, sociální a kulturní rozvoj; stavěl se proti přehnanému radikalismu i nacionalismu.

Foto: Miklós Barabás, Public domain via Wikipedia commons

Štepán Széchenyi

Zaměřil se také na rozvoj dopravní infrastruktury. Součástí jeho plánu byla úprava toku dolního Dunaje s cílem zlepšit plavební podmínky a zpřístupnit řeku obchodní plavbě a obchodu na trase od Budína až k Černému moři.

Usiloval o to, aby se Budín a Pešť staly významným politickým, hospodářským a kulturním centrem Uherska. Jako tomu bylo za posledního velkého panovníka pozdního středověku, Zikmunda Lucemburského.

Přesto se mu nelíbily výsledky revolučního snažení a raději se stáhl z veřejného života. Následkem jeho neúspěchů, které připisoval výhradně sobě, spáchal v 68 letech sebevraždu. Jeho rival Kossuth jej popsal jako jednoho z největších Maďarů.

Proč se Čechům revoluční snažení nepovedla jako Maďarům?

Mezi českou veřejností nebylo dost vlastní vůle k emancipaci a osobnosti, které je vedly, se nedaly co do míry odhodlání a charismatu s maďarskými vůdci měřit. Ostatně měli také liknavé plány a požadavky. František Palacký se domníval, že Rakousko je nezbytné, a pokud by neexistovalo, musel by je někdo vymyslet. Karel Havlíček Borovský byl téhož názoru, že by český národ sám neobstál. Navíc již po Bílé Hoře si Češi odpálili své elity, takže nebylo odkud brát.

Idea utlačovaného národa, který se ale musí podrobit každému, kdo o to požádá, nebyla dost životaschopná na úplné osamostatnění. Navíc české šlechtické rody byly již v té době neschopny jakékoliv mobilizace, jejich ambice směřovaly německou stranou, a pak zde byl velký podíl zahraniční šlechty.

Počátky maďarizace, 80. léta 19. století

Kálmán Tisza z Borosjenő ( 1830–1902) byl maďarský politik, který tlačil na to, aby došlo k procesu postupné maďarizace v Uhrách.

Foto: Leopold Horovitz, Public domain via wikipedia commons

Kálmán Tisza z Borosjenő

Prosadil školské zákony, které zavedly maďarštinu jako povinný vyučovací předmět na všech základních školách v Uhrách, včetně nemaďarských oblastí (Slovensko, Sedmihradsko, Vojvodina).

Nechal uzavřít tři slovenská patronátní gymnázia a v roce 1875 zrušil Matici slovenskou s tím, že v Uhrách existuje pouze jeden politický národ – uherský (maďarský).

Upevnil centralizaci moci a ustanovil maďarštinu jako jediný dorozumívací jazyk v úřadech a soudnictví. Omezoval i volební právo nemaďarských národností a zajišťoval vůdčí pozici maďarské šlechty a buržoazie v parlamentu.

Je třeba říci, že narozdíl od okolních národů jako byly české země či Polsko, měli Maďaři nejvyšší podíl šlechtických rodů na počet obyvatel. Většina lidí se necítila jako poddaní či jako obyčejní lidé, kterým vládnou „ti shora“, jako se dodnes vnímají Češi.

Maďaři byli hrdí a těmito zákony jasně dali najevo, komu patří jejich země.

Další výraznou osobností byl Albert Jiří hrabě Apponyi z Nagy-Apponyi (1846 – 1933) . Byl to maďarský šlechtic a politik z významného uherského rodu Apponyiů.

Foto: Ferenc Veress, Public domain via Wikipedia commons

Hrabě Apponyi

Zavedl zákony, které podepsal i František Josef I. v roce 1907. Měly posílit maďarizaci nemaďarských národností v Uhrách, mimo jiné prostřednictvím finanční motivace a přísných disciplinárních postihů učitelů ve školách. Učitelé byli trestáni, pokud nepoužívali státem schválené učebnice. Státní školy byly bezplatné. Učitelem se mohl stát pouze člověk, který dokonale ovládal maďarštinu.

Za trestný čin se považovalo nejen znevažování ústavy a státního zřízení, ale i samotné zmiňování vystěhovalectví. Jednalo se třeba i o pouhé vyprávění žákům o zemích, kam odcházeli jejich rodiče za prací.

Na tzv. maďarsko-slovenských školách se měla slovenštině vyučovat jen jedna hodina týdně a hlavním vyučovacím jazykem se stala maďarština. Počet maďarsko-slovenských lidových škol na Slovensku tak klesl z 437 v roce 1907 na 276 v roce 1918.

Postupně tak byli Slováci nahnáni do náruče českých vizionářů jako byl Tomáš Masaryk, kteří s nimi počítali ve svém novém státě.

Byla to nevyhnutelná skutečnost, která vedla k nové politické mapě Evropy.

Dynamiku tohoto dění dali do pohybu Maďaři.

Zdroje:

László Kontler. Dějiny Maďarska. 2002. NLN.

Milan Ďurica. Dejiny Slovenska a Slovákov v časovej následnosti faktov dvoch tisícročí. 2003. Lúč.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz