Hlavní obsah

Rusko není žádný Mordor

Foto: Ivan Shishkin, Public domain via Wikipedia commons

Portrét ruské přírody od Ivana Ivanoviče Šiškina

V poslední době se o ruské kultuře šíří hodně fám.

Článek

Rusové jsou představováni jako Vogoni ze Stopařova průvodce po galaxii, kteří ze své vesmírné lodi ničí v naší galaxii vše, na co přijdou. Další a další katastrofické zprávy přispívají k dojmu o Rusku jako nějakém Mordoru, který svýma očima slídí po celém světě, vytváří nespočet trollů a čeká na zničení světa.

Existuje však jiná - odvrácená strana Ruska. Respektive ta, kterou většina lidí zjevně v současnosti nevidí a hlavně záměrně vidět nechce, aby si nerozbili konzistenci módního superprimitivního pohledu na Rusko jako na „říši zla“.

Foto: Ninara, Public domain via Wikipedia commons

Norilsk, ruské město na Sibiři. Někteří poukazují na to, že ve vedlejších uličkách se objevují jiné obrazy Ruska, ale to je případ i jiných zemí

Ani jako součást vyjádření sounáležitosti s vojenskými nepřáteli Rusů není tento přístup inteligentní, protože zastírá realitu. Právě v konfliktech vyhrávají ti, kteří si dokáží realitu přiznat a vidět ji v pravém světle a nezmítají se v kulturních pohádkách o zlých čertech.

Článků o ruské expanzivnosti a nenasystnosti bylo myslím až dost.

Bylo by dobré se podívat i na ruskou kulturu, která je pravým opakem těchto atributů, které se derou na povrch právě v dnešní době.

Ruská kultura je z velké části přírodní. Intuice v ní hraje hlavní roli.

Ruský přístup k přírodě a medicína

Ruská medicína je ve světě pojmem, který využívá řada lidí napříč světem. I spousta Čechů putovala k sibiřským šamanům pro radu či léčení. V knize Russia - Culture Smart The Essential Guide to Customs Culture - Rusko, buď chytrý a pochop jeho kulturu - Základní průvodce k zvykům a kultuře, se uvádí jeden příklad za všechny.

Je třeba předeslat, že ruské zdravotnictví se svými standardy se nedá přirovnat k tomu západnímu. Jenomže má něco, co moderní přístroje nenahradí. Intuitivní přístup. Kniha uvádí zkušenost jednoho amerického bankéře, který skončil z jeho pohledu nejdříve nešťastně v ruské vesnické nemocnici:

Verdikt lékaře zněl. „Musel jste cestovat po jihovýchodní Asii,“ usoudil ruský lékař po krátkém vyšetření. „Máte ve střevech vzácnou bakterii. Měl byste také řešit tu bronchitidu; nenechávejte ji bez léčby.“

Poté, co užil běžně dostupné léky proti bolesti, odletěl bankéř do New Yorku na důkladnou a nákladnou lékařskou prohlídku, která trvala celý týden. Výsledky zněly: „Máte ve střevech vzácnou bakterii z jihovýchodní Asie a trpíte chronickou bronchitidou.“

Jak si lze něco takového vysvětlit? Jedině tím, že Rusové mají v sobě ještě stále starodávné přírodní instinkty, které vám umožní na dálku vnímat, že se blíží déšť, a nepotřebujete k tomu aplikaci o předpovědi počasí. Jinými slovy, jsou blíže přírodě než většina Evropanů.

Když už jsme u té ruské přírody. Řada cestovatelů, i těch českých, měla příležitost obdivovat krásy ruské země a její pohostinnost. O to je tristnější, když se dnes někteří z nich obracejí proti svým původním hostitelům. To vůbec není slušné a ukazuje to, co jsou zač. Z ruské pohostinnosti měla totiž užitek řada Čechů.

Čeští legionáři a dobrodruzi, kterým Rusko přišlo vhod

Jedním z nich je proslulý český dobrodruh Jan Eskymo Welzl. Ten v době, kdy se nedala z Rakousko-Uherského impéria vystrčit hlava, utekl na Novosibiřské ostrovy, jak jinak než přes Rusko.

Tam mu pomáhali četní ruští obyčejní lidé, které sám ve svých cestopisech popisuje jako lidi, kteří žili na primitivní úrovni. Nebyli však natolik prostí, aby mu nepomohli přežít a splnit si svůj sen.

Čeští legionáři byli další z řady lidí, kteří okusili ruskou pohostinnost. Většina z nich přežila právě díky podpoře obyčejných ruských lidí. Během ústupových bojů v roce 1918 na Ukrajině (například u Bachmače) a později na Sibiři místní rolníci a měšťané legionářům často poskytovali potraviny, ubytování a úkryt před postupujícími německými či bolševickými jednotkami.

Foto: Anonymous, Public domain via Wikipedia commons

Čeští legionáři na hlídce na Rusi

V roce 1918 vítala většina obyvatelstva v Povolží a na Sibiři legionáře jako osvoboditele od chaotické vlády bolševiků a německé okupace. Místní se k legionářům často přidávali a pomáhali jim s udržováním pořádku podél Transsibiřské magistrály. Ruské rodiny a zdravotníci pomáhali pečovat o zraněné české vojáky, kteří se nemohli přesunovat s vlaky, a tak je ukrývali u sebe doma.

Cekově prošlo Ruskem na 70 000 Čechoslováků. Padlo zde 4 100 mužů. Bez pohostinnosti a obětavosti ruských lidí by jich bylo daleko více. A proto zde také řada legionářů zůstala, oženila se, případně odjela zpět do Československa se svými ruskými manželkami.

Ruské umění: svoboda v přímém přenosu

Podstata umělce je, že musí někde brát inspiraci a pochopitelně mít vlastní zdroje - sám sobě být zdrojem kreativity a nápadů. A ruských umělců, jak z oblasti malířství, literární kultury či hudby bylo vždy dost a dost. Představovat ruskou kulturu jako určitý relikt či zaostalou je naprostý nesmysl.

Řada západních umělců se inspirovala od hybatele abstraktního umění Kandiského, západní i český film se odvíjel od hereckých technik hyperrealismu Stanislawského a evropští spisovatelé byli fascinováni ruským psychologickým románem v podání Dostojevského a jeho pozdějších variant satirického typu jako byl autor Mistra a Markétky Mikhail Bulgakov.

Foto: Unknown author, Wikipedia commons, Public domain, vybarveno AI Grok

Mikhail Bulgakov - fotoportrét

Bulgakov, aby bylo jasno, dělal satiru na sovětský režim i za Stalina. A když zlí jazykové chtěli Bulgakova odstavit, napsal přímo sovětské vládě. Stalin mu poté osobně zavolal, omluvil se mu a vrátil jeho i jeho díla na prkna moskevských divadel.

Ruští umělci jsou neoddělitelní od prostředí, ze kterého vzešli. Nelze tedy prezentovat Rusko jako jednolitý diktátorský vesmír, který nedává prostor svobodnému myšlení. V určitých údobích byla v Moskvě svobodnější atmosféra i než v Paříži, natož v Praze, jejíž atmosféru vytvářející trpké zklamání velmi těžce nesl například samotný Alfons Mucha.

Pak tu máme velmi početnou skladbu ruských hudebních skladatelů, jako jsou Petr Iljič Čajkovskij, Sergej Rachmaninov, Igor Stravinskij, Dmitrij Šostakovič, Sergej Prokofjev a členové Ruské pětky jako Modest Musorgskij, Nikolaj Rimskij-Korsakov a Alexandr Borodin. Jejich díla zní na nejslavnějších divadelních a operetních jevištích světa.

Nelze tedy Rusko šmahem posoudit jako místo, které má jakési destruktivní rysy. Je to naopak země, která svým působením velmi kulturně obohatila svět a byla přínosem pro životy mnoha lidí, včetně Čechů.

Možná právě popírat tyto přínosy a pomlouvat někoho lživým nařčením z totálního kulturního barbarismu ještě více prohlubuje konflikt, který je naopak potřeba urovnat. A uznat druhému jeho zásluhy je nejlepší cestou k tomu, vzbudit v něm chuť se na něčem domluvit.

Opačně to totiž nefunguje.

Zdroje:

Anna King. Russia - Culture Smart The Essential Guide to Customs Culture. 2007. Kuperard.

Kolektiv. Čs. Legie 1914-1920. 2020. Extra Publishing.

Jan Eskymo Welzl. Třicet let na zlatém severu. Přetisk. 2019. Alpress.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz