Hlavní obsah

Kam zmizelo keltské zlato

Foto: user:geni, Public domain via Wikipedia commons

Britské keltské mince

Keltové v Evropě vytěžili nejvíce zlata právě na českém území. Kam se podělo?

Článek

Z našeho území jsou známy jedny z prvních keltských evropských mincí - duhovky. Vzhledem k tomu, že se razily téměř z ryzího zlata, dá se předpokládat, že v té době - od 3. do 1. století př. n. l. - se zde zlato nalézalo ve velkém množství. Na Moravě byla situace jiná - tam byly mince stříbrné. Nejspíš tam moc zlata nebylo.

To by naznačovalo, že keltský „zlatý důl“ se nalézal přímo v Čechách. Přesněji v jejich jižní a západní části.

Co a kde se v Čechách vytěžilo

Keltové zlato rýžovali v písku zlatonosných řek v jihozápadních Čechách. Název řeky Otavy přímo souvisí s tím, že pro Kelty sloužila jako „zlatý důl“. Znamená totiž bohatá řeka. Dodnes v jejích březích můžete nalézt třpytivá zrníčka zlata, a to od keltské zlaté horečky uplynulo několik tisíciletí.

V české oblasti bylo zřejmě dost zlata i pro keltské depoty ve Francii a Belgii, které nakonec jako rabiát vydrancoval římský vojevůdce Julius César.

Pro srovnání, geologové věří, že území Čech bylo suverénně nejbohatší oblastí na rýžování zlata z celé Evropy. Odhadem se říká, že z oblasti bylo vytěženo na 1 000 tun zlata. Oproti tomu v celé Kalifornii za zlaté horečky v 19.-20. století to bylo 2 000 tun, v Austrálii 1 800 tun a v sibiřských řekách na 1 000 tun.

Následníci Keltů se o mnoho let později snažili jejich rekord překonat. Řada jihočeských místních názvosloví má něco společného s tehdejší zlatou horečkou. Třeba pilíř českého království a Přemysla Otakara II., který si sem jezdil pro peníze jako do banky. Jedná se o město Písek. A nebyl to písek ledajaký, spíše zlatonosný.

U Písku se nalézá mnoho středověkých štol a jam, dále jsou zde těžní jámy u Protivína, Kašperku, Hartmanic, Vodňan. Všechna tato místa jsou od sebe vzdálena jen kousek či v rádiu několika desítek kilometrů.

Nález Křepického zlata: světový unikát

Není proto překvapením, že se právě v jihočeských Vodňanech se našlo ve dvacátých letech dvacátého století první a na dlouhou dobu jediné krystalické zlato.

Jednalo se zlaté plíšky v odhadované hmotnosti asi 2 kg, které byly následně rozebrány, rozprodány a dostaly se i do muzeí ve Vodňanech, v Písku i do Národního muzea v Praze.

Foto: Feťour, Public domain via Wikipedia commons

Nedaleko tohoto nenápadného místa, v lomu u Křepic, se našel objevný nález krystalického zlata

Nenašlo se přímo ve městě, ale v nedalekém Hasíkově lomu u Křepic. Pochopitelně ihned poté došlo k intenzivní těžbě v úporné snaze najít další unikátní kousky. Do těžby se vložila i anglická společnost, vlastnící rozsáhlé doly v Africe. Jenomže se zdá, že až na pár menších nálezů se „skála“ uzavřela a permoníci zabránili dalším nálezům. Že by sem zlato bylo odněkud doneseno?

Možná jako jako součást halštatské mohyly, která se našla poblíž. Doba halštatská byla doba Keltů. Křepické zlato se ve formě různých větších i menších plíšků o celkové hmotnosti asi 2 kg nacházelo ve velkém kusu křemene. Z něho se doslova jako z pohádkové skály vysypalo, když dělník rozbíjel velký kámen na zasypání cesty.

A teď si představte, kolik zlata tady mohlo být v době, než ho zde začali lidé těžit? Možná kdybyste se ocitli v době několik set let před naším letopočtem, ještě před Kelty, a šli jste se projít krajinou, válely by se po zemi, v řece a kolem řeky valouny zlata jako pěst… a možná větší, jako koňská hlava!

Z dob Keltů nemáme žádné písemné záznamy a vzhledem k tomu, že šli po zlatě jako ďas, určitě všechno, které našli, pečlivě vysbírali a „zpracovali“, ať už do svých mincí, uměleckých předmětů anebo prostě do hrnečku a pod zem jako zálohu na horší časy.

Kdo ví, kolik ho tu ještě kde leží. Možná víc, než dohromady ve švýcarských bankách.

Možná hypotéza vzniku křepického nálezu

Měla bych jedno vysvětlení, které je trochu mýtické, ale ne úplně mimo dějinný rámec. A hlavně je zábavné. Představte si to, takovou legendu, která by mohla být pravda, kdybychom vyřešili otázku, jak se zlato dokázalo dostat a vrůst do kamene. Ale kdo ví, třeba byl Kelley opravdu kouzelník.

Místo nálezu zhruba odpovídá nedalekému pobytu záhadného britsko-keltského alchymisty Edwarda Kelleyho.

Foto: Thomas Pennant, Public domain via Wikipedia commons

Britský „Kelt“ Edward Kelley

Tento alchymista údajně přišel za císařem Rudolfem II. s kusem zlata, aby tak demonstroval, že jej dokáže i sám vyrobit. Od té doby však čelil nejen Rudolfově chamtivosti a nakonec špatně dopadl. Jisté je, že pobýval na panství rožmberském, jmenovitě v Třeboni, kde měl alchymistickou laboratoř. Stejně tak ale mohl na léto zajet na Rožmberky oblíbenou netolickou Kratochvíli, která je od místa nálezu vzdálena jen pár kilometrů.

Že by ve zření svého neblahého osudu ono kouzelné zlato, které se mu podařilo krystalizovat v jeho dílně jako dosud nikomu jinému, ukryl u Vodňan sám Edward Kelly? Zakopal ho mezi křemeny, které se časem slepily jílem a někdo je po staletích vytěžil a odvezl jako materiál pro suť na cestu?

Takový legendární obraz není z hlediska dějin vůbec pravděpodobný. Ale dramatický příběh by to byl vynikající. Představte si Edwarda Kelleyho v jeho alchymistické laboratoři na dvoře Rudolfa II., jak rozrušeně sleduje procesy, které nikdy nikdo neviděl, které tvoří na jeho zlatě záhadné hranolky. A pak, když se proti němu začne okolí krále spikávat, nervózně kráčí lesní krajinou a zakopává svůj poklad kdesi v dávné zemi Keltů a jejich kdysi nevýslovného bohatství…

Poněkud zvláštní, pravda, ale úplně smát se tomu nemůžeme. Historie bývá často záhadnější, než se zdá.

Podstatná je ale otázka, kam se veškeré ty tuny vytěženého zlata Kelty v Čechách poděly?

Kam se „ztratilo“ velké množství keltského zlata

Z velké části bylo keltské zlato z našeho území vyvezeno do zahraničí. V rámci výměnného obchodu se ocitlo v podobě různých rituálních keltských předmětů třeba ve Francii. Také posloužilo k ražbě mincí, které byly v následujících staletích, především ve středověku, roztaveny, a část stále leží ukrytá v zemi.

Díky tomu je oblast jižních a západních Čech „pokrytá“ neblaze proslulými detektoráři, kteří převracejí každou oranici na poli v naději, že najdou třeba právě keltské zlato.

Za zlato Keltové nakupovali římské víno, bronzové nádoby, vzácné látky, sklo či jantar ze severu. Zlato pak končilo v Itálii, Řecku a dalších keltských centrech západní Evropy. Část zlatých depotů se dostala do rukou Germánů, kteří Kelty z Čech vytlačili.

Keltové měli také bizarní zvyk obětování vzácných předmětů přírodním silám. A tak keltské zlato zmizelo i v místních bažinách, pramenech a řekách, z nichž se dá vyzvednout jen stěží.

Až na pár šťastných nálezů. Třeba u Podmokel na Rokycansku v roce 1771 vyplavil rozvodněný potok jeden z takových darů. Bronzový kotel, který obsahoval 7 000 zlatých duhovek o hmotnosti 40 kilogramů, dnes v hodnotě asi půl miliardy korun. No neberte to. Prý se jednalo o něco jako tehdejší státní poklad. V keltském hradišti u Stradonic na Berounsku objevil místní dělník depot několika set zlatých mincí.

Čas od času se dá keltské zlato najít v řekách, ve kterých skončilo. A nejen to, podle geologických odhadů se v českém podzemí v okolí Kašperských Hor, Jílového u Prahy nebo Zlatých Hor nachází kolem 400 tun zlata.

Zlatá horečka v Čechách skončila už dávno, ale pořád se dá na nějakou tu zlatou hroudu či zlatý střípek s trochou štěstí narazit.

Zdroje:

James Harpur. Celtic Myth: A Treasury of Legends, Art, and History A Treasury of Legends, Art, and History. 2020. Routledge.

https://www.stozice.cz/obec-1/historie/krepicke-zlato/

Herodotus. Histories. 2015. Penguin

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz