Hlavní obsah

Michail Bulgakov pouštěl hrůzu v Mistrovi a Markétce a ochočil si i Stalina

Foto: Moisej Nappelbaum, Public domain via Wikipedia commons, vybarveno AI Grok

Bulgakov je démonický spisovatel.

Článek

Jeho román Mistr a Markétka fascinuje čtenáře, filmové i divadelní diváky po celém světě dodnes. Kniha je jednou z nejčtenějších již klasických děl v Rusku. Málokdo ji však plně porozumí.

A ještě méně je jasné, kam vlastně Bulgakova zařadit?

Do oblasti avantgardy? Mystériozní až duchovědné četby? Hororu? Sociálního, nikolivě socialistického, realismu? Psychologického románu? Geniální satiry?

Spisovatel se dá velmi těžko zaškatulkovat. Nebyl to však rovněž salónní kouzelník, neřkuli mág?

Bulgakov, Michail Afanasjevič (1891-1940, ve věku 48 let)

Foto: Anonymous, Public domain via wikipedia commons, Ai Grok vybarvení

Bulgakov

Spisovatelé jako Gabriel García Márquez se stali odchovanci Bulgakovova magického realismu. To on byl zakladatelem žánru a také jeho právoplatným králem. Nejen to, byl i lékařem, dramatikem, scénáristou a divadelním režisérem.

Narodil se v roce 1891 v Kyjevě. Jeho otec, původem Rus, Afanasij Ivanovič Bulgakov, působil jako docent – ​​a od roku 1902 jako řádný profesor – na Kyjevské duchovní akademii. Jeho matka, Varvara Michajlovna Bulgakovová, rovněž Ruska, pracovala jako učitelka na dívčím progymnáziu.

V roce 1909 absolvoval První kyjevské gymnázium a zapsal se na lékařskou fakultu Kyjevské univerzity. K volbě lékařského povolání jej přivedla skutečnost, že oba bratři jeho matky – Nikolaj a Michail Pokrovští – byli úspěšní lékaři.

I když byl ze zdravotních důvodů (selhání ledvin) osvobozen od vojenské služby, přihlásil se na frontu jako námořní lékař. Poté, co lékařská komise jeho žádost zamítla, požádal o vyslání do nemocnice jako dobrovolník Červeného kříže. Čemuž již bylo vyhověno.

V roce 1913 se oženil s Taťjanou Lappovou (1892–1982). Finanční potíže začaly již v den jejich svatby. Svatba byla velmi skromná. Možná tomu tak bylo proto, že Bulgakov nebyl zrovna šetrný. Byl to člověk velmi impulzivní. Pokud dostal chuť svézt se drožkou – i kdyby to znamenalo utratit poslední kopějku, učinil tak bez hnutí brvou.

Foto: Unknown author, Public domain via Wikipedia commons

Mladý Bulgakov z roku 1916

Nemocnice, kde pracoval, byla brzy přesunuta do Kamence Podolského, blíže k válečnému dění. Bulgakov se ocitl v bitevní vřavě v Černovicích, kde působil jako chirurg, a jeho manželka mu pomáhala jako ošetřovatelka. Byl tehdy dokonce vážně zraněn.

Zážitky z fronty později zpracoval ve svém díle. Intuitivně se chtěl octnout, co nejblíže vypjatým chvílím mezi životem a smrtí, kdy se lidské masky ztrácejí a je znatelná opravdová kontura jednotlivých lidských charakterů.

Literární dráha splývající s lékařským posláním

V roce 1917 začal Bulgakov psát cyklus povídek s názvem Zápisky mladého lékaře, který byl poprvé publikován v letech 1925–1926. Donedávna měl i svou pamětní desku v Černovicích, která byla v roce 2022 ukrajinskými úřady odstraněna. Je tedy řazen mezi ruské, nikoliv ukrajinské spisovatele.

Na bolest užíval Bulgakov morfin a stal se na něm závislým. Nakonec se dokázal ze závislosti na morfinu vymanit. Svou zkušenost s drogou zvěčnil v povídce, jak jinak než s názvem Morfium v roce 1927. Bulgakov si svůj magický realismus netahal z paty. Ale z opravdové reality. A ze své vlastní magie.

Třeba jeho strýc, moskevský gynekolog N. M. Pokrovský se stal předobrazem profesora Preobraženského v jeho novele Psí srdce. Vyznění tohoto díla je satirizovaný obraz společnosti, kde převáží nevzdělaní a nekulturní dělníci. Zbytek je už hotovou společenskou a kulturní katastrofou.

Potrefená husa se však okamžitě, jak se rozpoznala, ozvala. Rukopis Psího srdce byl v roce 1925 okamžitě zabaven. Novela byla například poprvé uveřejněna koncem 60. let v Německu a v Anglii, v Rusku mohla vyjít tiskem až roku 1987.

Na jaře 1918 se Bulgakov vrátil do Kyjeva, kde si otevřel soukromou praxi jako venerolog. Na podzim roku 1919 pobýval Bulgakov v Grozném, který byl obsazen bílou protibolševickou armádou. Právě v novinách Groznyj vyšel Bulgakovův první článek s názvem „Budoucí vyhlídky“. Text byl svým obsahem ostře protisovětský.

V letech 1919–1921 žil ve Vladikavkazu, kde odstartovala jeho aktivní literární dráha. V místním divadle napsal a uvedl řadu „revolučních her“ – Sebeobrana, Bratři Turbinové, Pařížští komunardi a Synové mully.

V letech 1920–1921 také pracoval v oddělení politické osvěty při ingušském lidovém komisariátu. Na svůj život na Kavkaze později vzpomínal v novele Zápisky na manžetách.

Koncem září 1921 se trvale přestěhoval do Moskvy a začal působil zde jako fejetonista v různých moskevských novinách . V roce 1923 začal pracovat na románu Bílá garda, který se zaměřuje na duchovní cestu inteligence na pozadí rozporuplných nároků tehdejší doby.

V jeho raných novelách – Ďáboliádě a Osudných vejcích – lze rozpoznat psychologickou hloubku, kterou Bulgakov často maskoval za odlehčeným humorem.

Základní témata těchto děl, například nebezpečí budoucího „genetického inženýrství“ a násilného „přetváření přírody“ spolu se silnými dystopickými podlinkami, však zůstala bez povšimnutí. Čtenáři těch děl je vnímali jako nezávaznou satiru na porevoluční období.

Dne 22. září 1926 byl Bulgakov předvolán k výslechu na OGPU (sovětská tajná policie), kde otevřeně přiznal: „Ve svých spisech jsem vyjádřil kritický a nepřátelský postoj k sovětskému Rusku. Mé sympatie patřily zcela bělogvardějcům.“ Nikdo mu za to tehdy hlavu neutrhl.

Dokonce v  roce 1926 získal uznání jako dramatik, když Moskevské umělecké divadlo (MCHAT) uvedlo jeho hru Dny Turbinových. Inscenace zaznamenala velký úspěch a vyvolala rozsáhlou veřejnou diskusi.

Hru opakovaně schválil Lidový komisariát osvěty. Nakonec ji OGPU zakázalo. V telegramu z 27. září 1926 vyjádřil lidový komisař Anatolij Lunačarskij své rozhořčení nad tímto zákazem. Opětovné povolení hry nakonec potvrdil Stalin na zasedání politbyra.

Stalinovi se navzdory negativním recenzím jeho soudruhům, kteří ji obviňovali z idealizace maloměšťácké mentality, hra líbila. Viděl ji dokonce patnáctkrát.

Stalinův zásah shůry

V roce 1928 po mimořádně intenzivní mediální kampani ze strany některých frustrovaných intelektuálů a ideologů namířené pro jeho osobě pojal Bulgakov myšlenku na román, který později dostal název Mistr a Markétka. Začal také pracovat na hře o francouzském dramatikovi Molièrovi s názvem Kabala svatoušků.

Foto: Franklin D. Roosevelt Library Public Domain Photographs, Public domain via Wikipedia

Stalin si na sobě velmi zakládal

V roce 1930 působil Bulgakov jako režisér v Ústředním divadle dělnické mládeže. V té době již jeho díla přestala vycházet a jeho hry byly stahovány z divadelních repertoárů.

Téhož roku Bulgakov napsal dopis sovětské vládě – datovaný 28. březnem, v němž ji žádal, aby rozhodla o jeho osudu: buď mu udělila právo emigrovat, nebo mu poskytla příležitost pracovat v Moskevském uměleckém divadle.

Dne 18. dubna 1930 Josif Stalin Bulgakovovi zavolal a navrhl mu, aby podal formální žádost o přijetí do souboru Moskevského uměleckého divadla. Na Stalinův zásah působil Bulgakov v  letech 1930–1936 v Moskevském uměleckém divadle jako asistent režie.

V roce 1931 se za Bulgakova dokonce přimluvil Maxim Gorkij, sovětský spisovatel několikrát navržený na Nobelovu cenu. V dopise Stalinovi z 12. listopadu napsal:

„Dostal jsem fejeton od Chodaseviče, který se týká jedné z Bulgakovových her. Chodaseviče dobře znám: je to typický dekadent, plný misantropie a zášti vůči všem. Kdykoli se však naskytne příležitost říct druhým něco nepříjemného, ​​dokáže to udělat s velkou dávkou inteligence. A – podle mého názoru – má pravdu, když tvrdí, že to byla ve skutečnosti sovětská kritika, kdo proměnil Dny Turbinových v antisovětskou hru.

Bulgakov není můj příbuzný ani blízký známý a nemám sebemenší chuť se ho zastávat. Je to však talentovaný spisovatel – a těch u nás zrovna moc není. Nemá smysl dělat z takových lidí „mučedníky věci“.

Nepřítele je třeba buď zničit, nebo převychovat. V tomto případě jsem pro převýchovu. To je snadné. Bulgakovovy stížnosti se v podstatě týkají jediné věci: nemá z čeho žít. Vydělává, jak se zdá, 200 rublů měsíčně.

Velmi naléhavě mě žádal, abych mu zprostředkoval setkání s vámi. Myslím, že by to bylo prospěšné – nejen pro něj osobně, ale i pro spisovatele, kteří jsou obecně našimi „spojenci“. Je třeba je hlouběji zapojit do veřejného života a práce.“

Foto: Unknown, Public domain via Wikipedia commons

Maxim Gorkij stál na Bulgakovově straně

Jak řekl, tak se později stalo. V roce 1932 uvedlo Moskevské umělecké divadlo adaptaci Gogolových Mrtvých duší, jejímž autorem byl Bulgakov.

Po negativní recenzi na uvedení hry Kabala Svatoušků v deníku Pravda Bulgakov opustil Moskevské umělecké divadlo a začal působit ve Velkém divadle (Bolšoj těatr) jako libretista a překladatel.

Hra o Stalinovi se mu stala osudnou

V roce 1939 pracoval na divadelní hře o Josifu Stalinovi s názvem Batum. Tato hra byla koncipována jako protipól „monumentální propagandy“ a zcela se vymykala duchu tehdejší „zakázkové ideové tvorby“.

Námětem hry byly události spojené se stávkou v Batumi v roce 1902. Tehdy 23 letý Josif Džugašvili (později známý jako Stalin) zde sehrál roli hlavního organizátora a vůdce dělnických protestů.

Spolužák: Co se to pořád plácáš po kapsách? Stalin: Nechápu, kam se poděl ten rubl!… Á, už vím, vždyť jsem ho právě s velkým užitkem utratil. Víš, šel jsem si koupit cigarety, vracím se na tenhle obřad a přímo pod sloupy potkám cikánku. „Dovol, ať ti pohádám, dovol, ať ti pohádám!“ Vůbec mě nechtěla pustit do dveří. No, tak jsem souhlasil. Hádá moc dobře. Všechno se prý splní tak, jak jsem si umínil. Do puntíku vyjde úplně všechno. Hodně prý budeš cestovat, říká. A na konci mi dokonce složila poklonu – velký člověk z tebe bude! Za to rozhodně stálo ten rubl zaplatit. Spolužák: Ne, bratře můj! Vyhodil jsi ten rubl zbytečně. (1. jednání, 1. obraz – Prolog)
Úryvek ze hry Batum

Přípravy na inscenaci již byly v plném proudu a Bulgakov – v doprovodu své další ženy a kolegů – odcestoval do Gruzie, aby na inscenování pracoval, když dorazil telegram s oznámením, že se uvedení hry ruší. Stalin totiž považoval její uvedení na scéně za nevhodné. Snaha o satirizaci Stalinových revolučních snah by asi nebyla tehdejšími lidovými a intelektuálními masami dobře přijata.

Od té chvíle se zdravotní stav spisovatele začal prudce zhoršovat a on sám začal přicházet o zrak. Lékaři mu diagnostikovali hypertenzní nefrosklerózu, formu onemocnění ledvin. Začal znovu užívat morfin na své četné bolesti.

Právě v tomto období počal autor diktovat své ženě konečnou verzi románu Mistr a Markétka. Román byl poprvé publikován v časopise Moskva až v roce 1966 – 26 let po autorově smrti – a přinesl Bulgakovovi celosvětovou proslulost.

Ve věku 48 let Bulgakov zemřel. Ještě před obřadem sejmul moskevský sochař Sergej Merkurov z Bulgakovovy tváře posmrtnou masku.

Charakteristika literární tvorby

Bulgakov mistrně ovládal dialog. Řeč jeho postav je silně individualizovaná a autor v ní dokázal zachytit bohatou škálu intonací. Rovněž charakteristiky postav jsou pozoruhodně výrazně provedené. 

Foto: Brad Verter, Public domain via Wikipedia commons

Vydání Mistra a Markétky z roku 1967 v Paříži

Autorův „manéžový“ světový názor se projevuje především v jazyce jeho děl – ten neustále kolísá mezi polohou slavnostní, majestátní a vznešenou na jedné straně a polohou ostře neomalenou, důvěrnou či dokonce zjevně cynickou na straně druhé.

Atmosféra Bulgakovových děl je charakterizována užitím expresivní slovní zásoby. Zejména hovorových výrazů a nespisovných prvků lidové mluvy. Svým postavám vkládá jazyk, lidově řečeno typu „jak komu zobák narost“.

Bulgakov svým dílem míří proti všudypřítomnému byrokratismu, který existuje nevázaně na jakýkoliv režim. Zesměšňuje světové úředníky, papírování a administraci. Ukazuje k jakým strašným koncům může vést katalogizace života. Tímto se Bulgakov vymezuje z ruského kontextu a stává se světově univerzálním spisovatelem.

Bulgakov často pracuje se slovními hříčkami – využívá homonyma, homografy, paronyma, hravou etymologii, doslovné chápání metafor či reinterpretaci a aktualizaci ustálených rčení. Postavy v jeho dílech jsou častovány komickými jmény.

Bulgakov neměl rád komisní klasicistní spisovatele jako třeba A. N. Tolstého, někdy označovaného jako „proletářský hrabě“.  A to jak kvůli Tolstého životní náplni, tak kvůli jeho nudnému literárnímu stylu zakázkově provedenému pro chutě maloměstských dam a veledůležitých pánů.

Podobně jako Tolstý si počínal i  francouzský „velikán“ Victor Hugo, grafoman, který svým literárním stylem, jinak velmi dobře zvládnutou francouzštinou, uspokojoval především literární choutky středostavovských měštáků.

Bulgakov byl zosobněním: cause célèbre, mimořádné události na poli literárním v kontextu světové tvorby.

Ve svém strašidelném mysteriózním románu Mistr a Markétka, který dosáhl světové proslulosti, Bulgakov hojně využíval narážky na literární a politické osobnosti své doby.

Mezi možné předobrazy literární postavy Michaila Alexandroviče Berlioze, zástupce byrokratické literární elity, patří například Leopold Averbach (jeden ze zakladatelů RAPP - asociace proletářských spisovatelů), publicista Michail Kolcov, novinář Fjodor Raskolnikov, divadelní kritik Vladimir Blum a řada dalších nudných sovětských ideologů. Všichni jako jeden muž v knize skončili svůj život pod koly tramvaje.

Předobrazem Bezdomného (Ivana Nikolajeviče Ponyreva), katalyzátoru děje, byl nejspíše Ivan Pribludnyj, neortodoxní ruský básník. Ten v knize končí po setkání s ďáblem v psychiatrické léčebně. Ale nakonec se nad ním literární osud slituje a stane se profesorem. Stále jej však pronásledují traumatické vzpomínky.

Foto: Pierre Mignard, Public domain via Wikipedia commons

Molière, francouzský předobraz Bulgakovova

Bulgakov často vetkl lidi, které potkal do některých ze svých literárních postav. Podobně jako jeden z jeho francouzských vzorů básník a scénárista Molière, celým jménem Jean-Baptiste Poquelin.

Ruská literatura má svého Molièra v osobě Bulgakova. Ten ostatně i napsal neoficiální Molièrův životopis. Nakonec jeho život končí symbioticky k Molièrově.

Bulgakov umírá podobně jako jeho vzor Molièr v určité formě vnitřní samoty a v nemoci, kterou zintenzivnila jeho výrazná, a dá se říci i svého druhu nesmrtelná tvorba.

Když se Ludvík XIV. ptal svého sekretáře na to, kdo je největším literátem jeho doby. Bylo mu řečeno: „Sire, je to Molièr.“ Spisovatel byl v té době již na pravdě boží. Byl však stále považován za živého a vlastně nesmrtelnou legendu.

K němu se řadí, nejen v rusky mluvícím kulturním okruhu, Michail Afanasjevič Bulgakov.

Zdroje:

https://www.britannica.com/topic/The-Master-and-Margarita

Marietta Chudakova. Mikhail Bulgakov: The Life and Times. 2019. Glagoslav Publications B.V..

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:
Michail Bulgakov

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz