Donald Trump bude hořce litovat, že zaútočil na Írán

A nejen jemu. Má potenciál dorazit už tak hodně nalomenou americkou ekonomiku, kterou kryje už jen tabulková maketa mediálního úspěchu.

Írán je jedním z největších producentů ropy na světě. Konkrétně je to čtvrtý největší světový vývozce ropy. Trump svým šíleným rozhodnutím rozhodně globálním trhům nepomohl. K tomu navíc existují podezření, že Írán má jaderné zbraně. Pokud je dosud nemá, rozhodně k nim může mít přístup. A jak? Přeci z Ruska, kam odjel vrcholný íránský představitel na okamžité jednání, ihned po Trumpově útoku na íránská jaderná zařízení.

Tak především, dnešní útok na Esfahan a Natanz byl tak nějak ve stylu pozdě bycha honiti. Izrael je zasáhl již o týden dříve a zařízení Íránci vyprázdnili od obohaceného uranu a příslušných technologií. Útok na Fordow byl nový, ale výsledky se nedostavily. Satelitní snímky ukazují pouze jeden vstup a východ, který byl poškozen, zatímco jich tam je pět. To hlavní je skryto několik desítek metrů pod zemí a kryto horou. To zůstalo nedotčeno.

Američané sdělili, že se útoku účastnilo více než 125 letounů, z toho část sloužila na odvedení pozornosti. Tak takhle Trump vidí efektivitu, jak v ekonomice, tak ve válce, je to učiněný babrák. Snaží se předvádět, ale těmto laciným kouzelnickým trikům malého kouzelníka Pokustouna už nikdo věřit nebude.

Je velká škoda, že se Amerika postupně přímo všem před očima mění z technologického a politického giganta v ošoupané cirkusácké šapitó druhé kategorie a pochybné pověsti, na kterém je vidět, že sami protagonisté nejsou ani tak eskamotéři, kterými by být chtěli, ale spíše nešťastníci, kteří ani nevědí, že vlastně žijí v cirkuse, protože mají natolik zúžené obzory, že nikdy nic jiného neviděli. Tak na mne působí Amerika současnosti a připadá mi být poněkud podezřelé, kam se s veškerou svou technikou a inovativní technologií dostala. Připadá mi, že začíná být zjevné, že přílišný technologický rozvoj zatemňuje úsudek lidí a vyspělost společnosti a že právě americká společnost přímo úměrně klesá do jakéhosi primitivního společenského a politického paskvilu přímo úměrně k tomu, jaké nové technologie má k dispozici. Jinými slovy, Američané se dostali do fáze digitální demence. Což je oficiální diagnóza. A bude to ještě horší, pro všechny, kteří obdivují techniky, techniku a AI.

Vrcholem všeho je, že ihned po útoku poslali Američané Íránu informaci, že jsou ochotni vyjednávat. Navíc ještě USA prohlásilo, že není ve válce s Íránem, ale jen tak mimochodem si zaútočilo na jaderná zařízení. Je to podobné, jako kdyby tady například Rusové naběhli na Temelín a tvrdili, že nejsou s Českem ve válce. Tak toto má prosím být vyspělá civilizace a diplomacie, kterou se má inspirovat celý svět? Proboha, jen to ne. Je vidět, že Američané spoléhají především na to, že se jim jejich nepřirozenými a antiintuitivními kousky podaří rozhodit lidi, kteří mají v pořádku cítění a rozum. Nic jiného než taková ubohost jim už asi nezbývá.

Pro USA bude lepší, když se uklidní a nebude stát za Izraelem ve všem, co ho napadne. Trump si od chvíle, kdy přišel do funkce prezidenta, hraje na drsňáka, ale spíš prokazuje, že je to politický dinosaurus. Dopadům svých rozhodnutí na světové dění a USA nerozumí a očividně jej to netrápí. Zdá se, že se žene za pomstou. Komu se mstí? Američanům, že ho poslední léta tahali po soudech? Nefunkční americké ekonomice (která si sice hraje na dokonale funkční, ale věřit se tomu dá asi jako klaunovi v šapitó to, že je to veselý a radostný člověk)? Manželce, že si s ní nerozumí? Používá Írán jako obětního kozla, na kterého chce naložit své hříchy a vyhnat ho do pustiny? Tak jednoduché to mít nebude. Trump si pro kompenzaci svých frustrací rozhodně vybral špatný cíl. Možná ten úplně nejhorší.

Íránci jsou známí jako lidé, kteří vybudovali impérium, které trvalo tisíce let. Amerika je tu úředně necelých dvě stě padesát let. Dost málo na to, aby něco věděla o tom, jak se dělá globální politika s dlouhodobým výhledem. Za doby perského krále Kýra mu ležel celý tehdejší známý svět u nohou. Vyslanci všech mocností mu nosili dary a snažili si získat a udržet jeho přízeň. Peršané prosluli takzvanou armádou Nesmrtelných, jak je nazval řecký historik Herodotus. Bylo jich na 10 000 a když někdo z nich umřel v boji či přirozenou smrtí, byl okamžitě nahrazen. Tohoto vojska se bál celý svět.

Schopnosti těchto Peršanů spočívaly v tom, že nebylo snadné rozlišit, do jaké míry mají strašlivý vojenský potenciál a do jaké míry je to všechno hra na diváky. Stejně jako dnes. Američané dodnes netuší, jak daleko na tom jsou Íránci se svým atomovým programem. I když by moc rádi. Íránci však nikdy nebudou jiní. Mají potenciál zastrašovat a není jasné, kam až mohou zajít, a jasné to ani nebude.

Každopádně v bezmála devítileté válce s Irákem (1980-1988) prokázali, že vzdávat se není zrovna jejich kulturním zvykem. Ačkoliv na ně tehdejší vůdce Iráku Saddám Husajn použil i chemické zbraně, Íránci vytrvale bojovali dál. Saddámovi pořádně zatopili a v podstatě připravili jeho pád, který pak nakonec museli dokonat jeho tehdejší spojenci Američané. V současnosti má Írán ve své výzbroji drony, které pustoší ukrajinská města v rámci výzbroje ruské armády. Co ještě dalšího má, nikdo netuší. Pravděpodobnost, že někde v íránských katakombách je jaderný arzenál, není rozhodně nulová.

Pokud si někdo naivně myslí, že Írán lze vojensky porazit, tak je to opravdový blázen nebo šílenec. Ano, Íránci nemají tolik moderních vymožeností jako Amerika, ale čím vyspělejší technika, tím je zranitelnější a problematičtější. Její komplikovanost ji může snadno obrátit proti sobě samé. To můžeme vidět například ve válce s Ruskem, kde Ukrajinci poměrně úspěšně používají staré vojenské vybavení. Staré neznamená neúčinné. Když k tomu ještě přidáte starodávné kreativní strategie, které vždy fungovaly a fungují velmi dobře doteď, jak se ukázalo v Afghánistánu, tak už Američanům a Izraelcům nebude tolik do zpěvu.

Írán je znám svou tisíciletou historií islámu a ještě starší historií zoroastrianismu. Jedno se zdá vylučuje druhé a poměrně nedávno tyto dvě náboženství vskutku stály proti sobě. Zoroastrianismus je postaven na moderních technologiích. Jeho stoupenci již před několika tisíci lety stavěli takzvané lapače větru, vzdušné věže, které byly prvními klimatizačními jednotkami na světě. Nasávaly dovnitř teplý vzduch z okolí a vydávaly studený. Něco takového bylo až donedávna nebývalé i v moderním světě.

Zatímco islám přidal do íránského prostředí prvek mučednictví. Je těžké bojovat s někým, kdo na tomto světě nemá co ztratit. A to je přesně podstata šíitského islámu. Ten učí, že je dobrou věcí se obětovat pro věc islámu a bude to jeho stoupencům vynahrazeno na onom světě. Sice většina moderních lidí na onen svět rozhodně nevěří, alespoň ne natolik, aby za tuto ideu položila život, v Íránu je to však naprostý a tak samozřejmý fakt jako kebab a ajatolláhové na každém rohu.

Představme si alespoň na chvíli, že by se situace vyhrotila až do té míry, že by Američané podnikli invazi do Íránu, jako tomu bylo v Afghánistánu, kde strávili bezmála 20 let. Viděli jste, v jakém rozpoložení a stavu byli američtí vojáci v Afghánistánu? Mnoho z nich se domnívalo, že jsou tam na dovolené. Přispívalo k tomu také to, že většinou neopouštěli zdi svého komfortního vězení. Pobývali v klimatizovaných stanech a pojídali americké jídlo. To vše přispělo k absolutnímu vyčerpání americké ekonomiky a vedlo k razantnímu ukončení vojenské mise, která nedokázala naplnit svůj původní účel. Talibán, proti kterému Američané měli bojovat, se s velkou pompou vrátil do vedení země. Američané tehdy odtáhli s ostudou.

Druhý fakt, který svědčí proti možnosti americké mise v Íránu je ten, že Američané sice něco tuší o kulturních rozdílech, ale nehodlají se jimi vůbec zabývat. Žijí ve svém macdonaldovském světě (a oni budou někomu vyčítat Orwella?), kde je vše jasně nalinkované pro ně a musí jim hrát do karet. A tak třeba v Afghánistánu se moc američtí psovodi divili, že je nechtějí pustit do afghánských domovů. Pes je totiž pro islám nečisté zvíře. Je mnoho jiných kulturních aspektů, které Američané ignorují, a leckde jim to prošlo, ne tak v Afghánistánu a rozhodně jim to neprojde v Íránu. Tam po desetiletí amerického nátlaku a urážek íránské důstojnosti nebudou tolerovat Američanům vůbec nic. Je třeba připomenout, že za minulé prezidentské období nechal Trump zabít dronem vrchního íránského velitele. A pomsta, jak říkají Japonci, nejlépe chutná zastudena.

Íránci zdánlivě působí, že na nic nereagují, že s nimi nic nehne. Ale pokud přeteče poslední kapka, může se otevřít stavidlo velké přehrady, která smete vše, co jí stojí v cestě. Tahle válka rozhodně nebude vtipná a nebude připomínat žádnou známou americkou počítačovou hru. A podle mého bude nakonec Američany stát to nejcennější. Jejich mediální obraz velkého silného bratra, který má nade všemi ostatními navrch.

Prastaré know-how Íránců, kteří jsou jinak celkem líní věnovat se někomu jinému než sami sobě, nakonec nenápadně oblepí americkou společnost a nechá ji věřit, že je vše v naprostém pořádku, zatímco se jejich přehnaně sebevědomá americká kultura nenápadně odebere do propadliště dějin.

Kdo vypustí orientálního džina z láhve musí počítat s tím, že se budou dít věci, se kterými nikdo nepočítal.

Zdroje:

https://www.eia.gov/international/content/analysis/countries_long/Iran/pdf/Iran%20CAB%202024.pdf

https://www.cfr.org/article/what-are-irans-nuclear-and-missile-capabilities

https://www.dotyk.cz/magazin/nesmrtelni-perske-vojsko/

https://edition.cnn.com/world/live-news/israel-iran-conflict-06-22-25-intl-hnk#cmc7mqrpb000m3b6nycaso05j

Manfred Spitzer. Digitální demence. Host.