Článek
O Ježíšovi tím pádem lidé ví poměrně málo, o to víc však vědí o jeho útrpném konci. Což je trochu škoda, pojďme to napravit.
Základní data, doba a sociální prostředí Ježíše Krista
Krajina v Galileji, místě odkud Ježíš pocházel
Co bychom o Ježíši mohli říct, kdybychom znali jen základní demografické údaje?
Prvorozený syn, nejstarší dítě, narozený do zbožné židovské rodiny střední třídy na přelomu letopočtu.
Měl čtyři bratry a čtyři sestry. Jeho otec byl řemeslník. Tehdejší zvyky vyžadovaly, aby jako hlava rodiny, mistr tesař, přispíval velkým procentem svého příjmu náboženským autoritám.
Místo pobytu: Galilej.
Tato oblast byla pod velkým tlakem. Jednak ze strany Říma, a také se v tu dobu proměňovala z hlavně zemědělské společnosti na obchodní. Galilej, to byl kotlík kultur. Perské, egyptské, řecké i římské. Byla zde řada židovských frakcí bojujících proti sobě. Vysoké daně, zemětřesení, hladomory a neustálá povstání dokázaly tehdejšímu člověku pěkně potrápit každodenní život.
Sice byla Galilej o poznání pestřejší než Judea, kde se nacházelo hlavní město Jeruzalém, na druhou stranu byl pro Ježíše galilejský původ jistou zátěží a znakem nižší prestiže. Často mu byl vytýkán.
Snad nejsi také z Galileje?“ odpověděli mu. „Studuj a uvidíš, že z Galileje žádný prorok nepovstal!
Ježíš zprvu šel ve stopách svého otce. Naučil se číst a psát, čekalo se od něj, že převezme řemeslo a zodpovědnost za rodinu. Nakonec by se dozajista oženil a měl by stejně velkou rodinu jako tu, ze které pocházel.
Jenomže, osud nebo spíše Ježíš tomu chtěli, aby se věci odehrály jinak.
Co nám Bible říká o jeho osobnostních projevech
Uzdravení slepého
Víme, že Ježíš měl velkou míru sebejistoty. Moc dobře věděl, co dělá a proč to dělá. Proč říká to, co říká, a komu to říká. Jen velmi vzácně jej zachvátily (oprávněné) pochybnosti.
O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“, což přeloženo znamená: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Ježíš měl velký vliv na lidi. Dokázal si snadno zajistit stoupence. Vytvořil mnohovrstevnou komunitu. 12 učedníků jej doprovázelo, 70 šlo do Jeruzaléma, nakonec se po svém vzkříšení zjevil 500 z nich. Na cestách jej doprovázela pestrá společnost včetně žen, což bylo na svou dobu poměrně neobvyklé.
Byl schopným manažerem. Plánoval dopředu a využíval při tom i své jasnovidné schopnosti:
Jděte do města a potká vás muž, který ponese džbán vody; jděte za ním. A kamkoli vejde, řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je můj pokoj, kde bych mohl jíst Pesach s mými učedníky?
Ježíš však nebyl žádný beránek, dokázal na člověka pořádně přitlačit, aby z něj dostal to nejlepší a z dnešního pohledu by byl možná považován za manipulátora. Jednou svým učedníkům řekl, aby si to jeho následování moc růžově nemalovali:
Kdo ke mně přijde a nebude v nenávisti mít svého otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ba i vlastní život, nemůže být mým učedníkem.
Ježíš se vyznal v Písmu svatém a citoval ho jako když bičem mrská. Velkou část svého života duchovního učitele strávil na cestách.
Mezi jeho učedníky patřily snad všechny vrstvy tehdejší společnosti. Od rybářů přes výběrčí daní až po bohaté obchodníky. Dokázal oslovit v podstatě každého. Dotýkal se totiž primordiální podstaty lidství.
Jak Ježíš viděl sám sebe
Jedno z netradičních zobrazení Ježíše
Ježíš se sám považoval za učitele. V evangeliích je tak několikrát nazýván: Rabbi. Dokázal propojovat abstraktní duchovní realitu s každodenním životem. Jeho Kázání na hoře je dodnes předmětem obdivu u lidí, kteří pocházejí z jiného ideologického prostředí, úžasl nad ním hinduista Gándhí, ale i skalní ateisté. Jednou Gándhí prohlásil:
Byl bych křesťanem, kdyby se křesťané chovali jako Ježíš.
Vzhledem k jeho nadpřirozenému způsobu narození s sebou nepochybně nesl jisté rodinné trauma. Je to vidět z pozdějších pasáží, které jej označují jako „syna Marie“, což v tehdejší židovské kultuře představovalo urážku. Jakousi neustálou připomínkou toho, že otcovství Josefa bylo zpochybňováno. A jen velmi málo lidí si dokázalo připustit, že byl opravdu Božím synem.
Ježíš i přes svůj velký vliv na své okolí byl neustále shazován a urážen, dokonce lidmi, kteří jej znali od malička a věděli tak, že o jeho nadpřirozených schopnostech nemůže být žádných pochyb:
Říkali: „Není to snad ten Ježíš, syn Josefův? Jeho otce i matku známe; jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?
Sociální stigma, které Ježíše provázelo, nebylo žádnou trivialitou. Marcus Borg k tomu poznamenává:
„Stav čistoty člověka závisí do určité míry na narození. Podle jedné mapy čistoty z té doby kněží a levité (obě dědičné třídy) jsou na prvním místě, následovaní „Izraelity“, následovaní „konvertity“ (osobami, které přestoupily na židovství). Dále jsou na seznamu „bastardi“, následovaní těmi s poškozenými varlaty a těmi bez penisu.“
Jinými slovy, místo, aby byl Ježíš na vrcholu seznamu, jeho sporné okolnosti narození ho umístily na konec, těsně nad lidi s poškozenými nebo kastrovanými varlaty. I když je pravda, že chováním se čistý (od narození) mohl stát nečistým (nebo špinavým), bylo prakticky nemožné, aby se nečistý od narození stal čistým.
Ježíš si tedy v sobě nepochybně nesl traumata z dětství a jistou rozporuplnost, kterou mu vnucovalo prostředí. Na jednu stranu se hlásil k Bohu jako svému otci, na stranu druhou žila ještě jeho lidská rodina, která se zase někdy až úporně hlásila k němu.
Kolem něj seděl zástup lidí; řekli mu: „Pohleď, tvá matka a tví bratři jsou venku a hledají tě.“ On jim však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“ Rozhlédl se po těch, kdo seděli kolem něj, a řekl: „Pohleďte, má matka a mí bratři. Kdokoli plní Boží vůli, ten je můj bratr, sestra a matka.
Byl to paradox, který se nevyřešil po celou dobu jeho života a přinesl mu mnohé tlaky a napětí. Nakonec, když umírá na kříži, odkazuje svou matku Marii do péče svého nejoblíbenějšího učedníka Jana.
I v takové vyhrocené situaci se chová jako člen lidské rodiny, jako zodpovědný nejstarší syn, který se ve své nejtěžší chvíli stará o svou matku. Ježíš byl nepochybně velmi citlivý a vnímavý člověk. Cítil bolesti celého světa. Žel i dnes jsou lidé a není jich málo, kteří jeho tajemné zrození nechápou a snaží se druhým podsouvat, že Ježíš nikdy neexistoval a pokud ano, nebyl rozhodně o nic lepší než řada jiných duchovních učitelů své doby. Ale vliv, který dosud Ježíš na svět má, jednoznačně vyvrací jakoukoliv eventualitu, že by se v jeho případě jednalo o nějaký marketingový trik jeho učedníků.
Uvědomovala si to i řada osobností, které měly své vlastní zkušenosti s pořádáním světa, jako byl císař Napoleon, který o Kristu jednou řekl:
Ježíš Kristus má vliv na své poddané a dává jim příkazy, i když není viditelně přítomen v těle.
Ježíš jako futurista, mystik a umělec
Ježíš a anděl v Getsemane
Ježíš měl ve svém učení určitou formu futuristického fatalismu. Věřil, že žije v „konci časů“ a že se svět neodvratně žene ke svému násilnému konci. Události, které předpověděl, byly pro něj a jeho generaci nevyhnutelné.
A opravdu se staly, v roce 70. n. l., několik desítek let po jeho zmrtvýchvstání, k Jeruzalému dotáhly římské armády a srovnaly jej se zemí, přesně jak předpověděl. Tak skončil tehdejší židovský svět, v podstatě bez náhrady a vzpamatovává se z toho dodnes.
Jeruzaléme, Jeruzaléme, město, které zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni! Jak často jsem toužil shromáždit vás, jako kvočna ukrývá svá kuřátka pod křídla, ale nechtěli jste. Proto nyní odcházím z vašeho chrámu a se mnou odchází vaše naděje.
Ježíš byl pod velkým tlakem lidí, kteří od něj neustále něco požadovali. A tak je o něm známo, že ze všeho nejraději vyhledával samotu. Tam potichu rozjímal a meditoval.
Na poušti strávil 40 dní po svém křtu, pak po uzdravení nemocných v Kafarnaum, poté odešel na horu, když nasytil 5000 lidí. Nakonec se krátce před svou smrtí uchýlil do zahrady v Getsemanech. Již ve 12 letech se odloučil od svých rodičů a směřoval samostatně do Jeruzalémského chrámu. Očividně si potřeboval odpočinout od lidí, a tuto nutnost cítil po celý svůj život.
Ježíš rád šokoval lidi. Podobal se dnešním umělcům, kteří v rámci svého uměleckého aktu přivádějí pozornost lidí na nějaký aspekt života. Říkal provokativní věci, dovoloval svým učedníkům porušovat náboženská pravidla, odmítl si umýt ruce před jídlem, vstoupil na hřbitov, aby pomohl posedlému. Vyhnal ďábly do vepřů, kteří pak skočili ze srázu. A s jejich majitelem si hlavu nelámal.
Jednoznačně byl Ježíš nekonformním člověkem. Nepodobal se dnešním navenek cnostným duchovním a páterům téměř v ničem. Až na to, že vyzařoval důstojnost. Tu opravdovou.
Snad to není ten Syn Davidův?” Když to uslyšeli farizeové, řekli: „Ten člověk vyhání démony jen v moci Belzebuba, vládce démonů.“ Ježíš však znal jejich myšlenky a řekl jim: “Každé království samo proti sobě rozdělené pustne a žádné město nebo dům sám proti sobě rozdělený neobstojí. A vyhání-li Satan Satana, rozdělil se sám proti sobě. Jak tedy obstojí jeho království? A vyháním-li já démony v moci Belzebuba, v čí moci je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci.
Ježíš svou moc často používal pro lidi nepochopitelným způsobem:
Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s Dvanácti do Betanie. Když vyšli druhého dne z Betanie, dostal hlad. Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic než listí, neboť nebyl čas fíků. I řekl mu: „Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!“ Učedníci to slyšeli.
Místo aby nechal své učedníky jít nakoupit jídlo, rozmnožil pět chlebů a 2 ryby v dostatek jídla pro nasycení 5000 lidí. Na svatbě Káně učiní svůj první zázrak: proměnu vody ve víno. Je to jeho první zázrak z dlouhé řady, a je učiněn čistě pro potěchu jeho matky!
Jindy se však zdráhá užít své zázračné moci či dokonce i nechat ostatní o ní mluvit.
Ježíš sice působil v židovském prostředí, ale jeho životní styl, způsob učení a projevů se nepodobal ničemu, co bychom mohli najít v dosavadní židovské tradici. Ježíš byl kromě toho také mimořádným léčitelem, který ne vždy měl svou sílu pod kontrolou. Protože z něj léčivá moc přímo tryskala:
A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok a vynaložila na lékaře všechno, co měla, a nikdo ji nemohl uzdravit. Přistoupila zezadu, dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo. Ježíš řekl: „Kdo se mne dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s ním: „Mistře, zástupy tě svírají a tísní, a říkáš: Kdo se mne dotkl.“ Ale Ježíš řekl: “Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ode mne vyšla moc.
Ježíš byl vskutku mimořádná osobnost s nadlidskou dávkou charismatu, jinak by nebylo možné, aby se tohoto učitele z Galileje drželo tak úporně za třásně několik stovek milionů lidí dodnes.
Zdroje:
Bible, textová analýza.
Milan Machovec. Ježíš pro moderního člověka. 2003. Filip Tomáš.
