Kolik toho Ježíš ještě unese?

V jeho podtextu ale zuří snaha vyrovnat se s vlastními problémy s chápáním reality.

Jak jsem již uvedla ve svém předchozím článku, autor Uher systematicky navazuje na články s tématem víra, a snaží se v nich hledat chyby v textech autora. Má to jeden zásadní háček. Pro takové hodnocení textů není autor Uher prokazatelně dostatečně vybaven.

Začněme s jeho úvodním vyjádřením k textu Šimona Mága: Článek o „pravém Ježíši“ působí odvážně a učeně, jenže za efektními větami často stojí nepřesnosti. Hledání historického Krista není duchovní samoobsluha, kde si každý vybere Ježíše podle vlastní chuti. Jako kdyby snad Šimon Magus propagoval své texty coby přesné slovo boží a dokonalou vědeckou pravdu a jako kdyby Uher měl patent na výhradní prodej Ježíše Krista.

Ve skutečnosti je to spíše právě naopak. Šimon Magus se snaží své čtenáře zjevně prostě zaujmout pozoruhodnými souvislostmi z historie a náboženství, zatímco Uher nemá patent na hodnocení Ježíše Krista ani jeho života a historie vzniku jeho legendy. Jinými slovy, hned z první věty vibruje Uhrův nesouhlas nikoli s textem, ale snad vůbec s faktem, že někdo jako Šimon Magus vůbec existuje. Pozoruhodné je, že v historii křesťanství to bylo podle dostupných pramenů pravděpodobně zrovna tak. Že by se tu projevila dávno zasunutá konstelace gnostik Šimon Magus versus předkové dnešních katolíků?

Uher tedy hned na začátku čtenáři sděluje, že článek Šimona Mága vyznívá odvážně a učeně, a ještě než čteme další slova od Uhra, je nám jasné, že udělá vše proto, aby tuto kvalitu, která zjevně z článku vyzařuje, což Uhra zřejmě podle jeho stylu psaní nesnesitelně drásá, zkusil zlikvidovat. Ač se Uher tváří jako jemnocitný a ctnostný věřící, kterému nejde nic než o svatou pravdu, nedaří se mi za jeho texty nevidět onoho zlostného závistivce s kyblíčkem a lopatičkou, který nepřeje svému bližnímu jeho zajímavé bábovičky. Snaží se je chválit, aby se mohl přiblížit a posléze je mohl zkusit rozdupat a místo nich si postavit svůj ošklivý hrad z písku, spíše ale takovou beztvarou písčitou kopici. Otázka je, jestli na takového uličníka vyběhne nějaká imaginární paní učitelka nebo maminka a řádně mu vyčiní. Domnívám se, že to je více než vhodné a budu velmi ráda, když to udělá.

Za efektivními větami často stojí nepřesnosti, jak píše Uher. On nám je ovšem vysvětlí těžko, protože má potíž chápat základní podstatu textů či textu jako takového, jak jsem podrobně prokázala v předchozím článku a již se tím nebudu znova zabývat.

V tomto textu se chci pozastavit nad osobou Ježíše a jeho funkcí. Pokud vím, pro křesťany je Ježíš ústřední postavou, kolem které se stahuje jejich působení. Někdy doslova utahuje jako smyčka, ale to ponechme stranou.

Opravdu si je Uher jist, že to, k čemu používá texty píšící o Ježíši, je správné? Domnívám se, že i kdyby chtěl, není schopen to vyhodnotit. Můj jednoznačný dojem ale je, že Ježíš je osoba, která má jisté netradiční rysy, nebo je má přinejmenším legenda o něm. A pokud ji někdo zneužívá ke špatným pohnutkám, na jeho životě se to bezesporu brzy projeví. Katolíci bezpochyby očekávají příchod Krista. Otázka je, s čím za nimi přijde. Nad tím je vždy vhodné se zamyslet.

Ostatně o pokoře mluví Uher na konci svého textu, ve kterém se snaží ze všech sil ukázat, jak se k Ježíši nemá přistupovat. Má pokoru sám Uher? Pokud by se ukázalo, že nemá, katolíci v takovém případě rádi sáhnou ke své druhé tváři neviňátka, které to přece tak nemyslelo. Možná se jí od něj také dočkáme.

Šimon Magus ve svém textu popisuje, že to, co čtete jako evangelia jsou texty, které jsou k dispozici až poměrně dlouhou dobu po Ježíšově životě. Uhrovi se to nelíbí. Bohužel problém je, že v jeho textu vnímám především motiv obhajovat si svou víru, nikoli primárně polemizovat s textem autora nebo se bavit o historických faktech, byť se jejich zdáním Uhrovy texty jen hemží.

Jsou ale smíchané s notnou dávkou upřednostňování katolicky dogmatického přístupu. Pokud se ho někdo drží, neměl by nikomu jinému vyčítat, že to dělá jinak. Dnes už není katolická víra povinná, narozdíl od minulosti, a na to se mi zdá, Uher někdy tak trochu zapomíná. Magus ale vůbec nepíše z pohledu věřícího ale někoho, kdo se zajímá o věci kolem vzniku církve a náboženství. Uher tak je jako tenista, který přiběhl ke sprinterovi a ohání se kolem něj svou tenisovou raketou a diví se, že mu nevrací míček.

Magus netvrdí, že jeho texty aspirují na akademické veledílo, ani že jsou obsáhlou a ucelenou studií daného tématu. Uher vyčítá poklesky jeho textu a přesnosti s razancí, jako kdyby Magus obhajoval vysokoškolskou profesuru. To vše jen potvrzuje dojem zhrzeného věřícího, kterému někdo šlápl na bábovičku, protože ji ani za bábovičku nepovažoval. O pokoře ze strany pisatele Uhra nemůže být ani řeči. Bere si tedy do úst hodnoty, jejichž kvalitu v praxi nemá zvládnutou. Naznačuje ovšem, že by jí měli oplývat ostatní.

Pouhým vyjmenováváním různých aspektů křesťanské historie chce Uher oponovat Mágovi a přidává spoustu dalších dat bez uvedení konkrétních souvislostí, se kterými chce pracovat. Protože souvislosti jsou právě Uhrovou slabou stránkou, nikoli Mágovou.

Tvrzení, že církev jednoduše spálila nebo roztrhala alternativní texty na tisíce kousků, je dramatické, ale příliš pohodlné. Žádné takové tvrzení v textu Šimona Mága není, pokud tedy Uher mluvil o něm, ale o kom jiném, když reaguje na jeho článek? Dokonce si troufnu tvrdit, že nic takového Mágův text ani nenaznačuje a dokonce s ním ani nepracuje. Uher s ním ale pracuje. Pokud je to jen nadsázka, je vzhledem k tomu, s jakou sebedůvěrou Uher zkouší Mága korigovat, peskovat a mentorovat, naprosto nevhodná.

O co mu jde? S informacemi pracuje velmi vágně, zato ale s útoky na autora textů Mága to myslí naprosto jednoznačně a vážně a cílí, domnívám se, s nejvyšší mírou přesnosti, jaké je schopen.

Je normální přijít k někomu, kdo řekne, že dnes krásně svítí slunce, a oponovat mu tím, že sice slunce je vesmírné těleso, ale to neznamená, že nám dneska spadne na hlavu? Tímto stylem argumentuje Uher a domnívám se, že jeho propagací ztrácí čtivo i diskuze o otázkách náboženství, církví a víry jakoukoli relevantní úroveň.

Psát po boku takového „autora“, který nejen vykrádá text, ale doslova image jiného autora vkládáním mu do úst potažmo do pera nesmyslně významově posunuté výroky a významy, zkrátka znamená být ve špatné společnosti. Nejde o to, s ním diskutovat, jde o to se ptát, o co mu vlastně ve skutečnosti jde.

Je možné, že ani on sám si svých skutečných motivů není vědom, jinak by je tak očividně nevystavoval na odiv všem, kteří umí číst mezi řádky.

Zdroje:

https://medium.seznam.cz/clanek/simon-magus-jezis-kristus-teologu-versus-ten-pravy-patrani-po-skutecnem-jezisi-274049

https://medium.seznam.cz/clanek/zdenek-dominik-uher-pravy-jezis-nebo-jezis-podle-chuti-kdyz-se-z-dejin-stane-duchovni-samoobsluha-274933

Jean-Hervé Nicolas. Syntéza dogmatické teologie III.. 2019. Krystal.

Piper John. Ježíš Kristus, jak ho možná neznáte. 2023. Didasko.