Článek
Jedna a jedna jsou dvě, dvě a jedna je jedna. Nevěříte?
Matematika, jak ji známe a jak se běžně učí ve školách, příliš a nepříjemně sešňěrovává mozek a snaží se mu namluvit, že reprezentuje jediný správný pohled na realitu. Ale není to vůbec pravda. Učí hlavu určité postupy, které jsou dobré v některých případech, ale v jiných případech se vůbec nehodí. Tak jako ve výše zmíněném příkladu.
Tak schválně, zkuste najít příklad ze života, který odpovídá výše uvedenému příkladu. Jedno a jedno pivo jsou dvě piva. Dvě piva a jeden velký panák je jedna malá opice. V mém případě tedy určitě. Tak vidíte. Můžete říct, že sčítám hrušky a jablka a že to takhle nejde, ale to vám nakukal kdo? Ano, no vidíte. To vám nakukali ve škole. A kdyby vám to ve škole byli nenakukali, váš matematický mozek by měl daleko větší prostor a mohli byste matematicky řešit i takové příklady, jaké si zde uvádíme. Ale ne, ve škole se někdo rozhodl, že nás naformátuje tak, abychom věřili jen té jejich matematice, přitom i tato zde uvedená matematika je přesná a navíc reálná.
Ve škole nás nabiflovali matematiku tak, abychom neviděli, že svět má ještě daleko víc rozměrů, než se tváří. Určitě to neudělali schválně, ale rozhodně to udělali z nevědomosti. Ve škole nás naučili nevěřit na strašidla, na duchy a ty dříve narozené i na Boha, protože ten se dřív nenosil. Dnes můžete věřit na Boha, protože si to někdo prosadil, ale věřit na strašidla nemůžete, jinak byste byli za blázny, věřit můžete akorát na dévy rostlin, víly a elementály, pak sice nejste za blázny, ale za podivínské esoteriky.
Můžete také věřit na yettiho neboli sněžného muže, na draka z Konga a na Lochnesskou příšeru, pak budete za naivní kryptozoology, zpravidla do té doby, než se takový živočich oficiálně objeví. Asi jako to bylo s gorilami a černými labutěmi, na které se také jen věřilo do té doby, než byly objeveny v konžském pralese, ty gorily, a v Austrálii, ty černé labutě.
A s matematikou je to stejné. Věří se, že nefunguje, do té doby, než fungovat začne. Matematika popisuje postupy, kterými je možné vést vlastní hlavu při poznávání světa, ale nikde není přesně uvedeno, nikde zapsáno, jaký je ten správný způsob poznávání světa. V minulosti byly způsoby matematických zápisů matematického uvažování na hony vzdálené tomu dnešnímu.
Tak například jako koncept vůbec neexistovala nula, dokud se neobjevila někde v Indii a odtud se nerozšířila do celého světa. Dovedete si to představit? Kdyby tehdy byly školy, a ony různé školy byly, třeba v antice, tak si představte, jak tam sedí žáček, učí se kupecké počty a říká paní učitelce, ale paní učitelko, tatínek mi říkal, že včera za ten nákup nic neutratil, jak to mám zapsat? A paní učitelka ho sepsuje, co to vykládáš, ty jeden malý Thefilku (tak se ten žáček mohl jmenovat) za nesmysly, když to nic nestálo, tak to přece nemůžeme zapisovat!
A tady vidíte, proč tolik dětí, a možná i vy, nemá intuitivně moc v lásce matematiku. Ve škole jsem jí popravdě v lásce také moc neměla. Ne, že by mi nešla, to se říct vůbec nedá. Naopak. Na to, že jsem na výběrovém gymnáziu systematicky ignorovala veškeré výzvy naší učitelky, absolventky mat-fyzu a vášnivé počítalky, abych cvičně počítala a počítala a pořídila si na to speciální sešit a cvičila počítání do zblbnutí jako třeba hraní na klavír nebo gymnastiku, protože měla teorii, že matematika je jen o cviku, tak i přes to a i bez vypracovávání domácích úkolů jsem zpravidla zvládala matematiku na dvojku, v horším případě na trojku.
Ale cvičit to jako atletiku? To mi přišlo vážně pitomé a dnes toho nelituji, myslím si, že cvičení matematiky a počítání standardizovaných příkladů poškozuje mozek, protože vytváří v hlavě představu, že se člověk učí jakási výpočetní dogmata, která jsou víc než realita, která jsou nadřazena skutečnosti a v podstatě takovou skutečnost vytvářejí a předvídají. Ve skutečnosti je to ale úplně jinak, takové vytrénování se v matematice jen dogmatizuje mozek na určité konkrétní sekvence myšlenkových postupů, od kterých se pak dotyčný není schopen jen tak odpoutat v případě, že by měl svůj mozek přepojit úplně jiným způsobem, který více odpovídá dané skutečnosti, ke které může mít ta školská, ale i třeba kupecká nebo vědecká matematika hodně daleko. V nestandardizovaných situacích pak takový přepočítaný mozek selže a má tendenci pohybovat se jen ve vyjetých kolejích a nevídí neslyší nic kolem.
Do této pasti unifikované drezúry vlastního mozku se dnes dostalo obrovské množství lidí. Od těch, kteří počítají ony kupecké počty, až po všechny další počtáře, a že jich je dnes v profesionalizovaných oblastech života jak naseto, jako jsou ekonomové, výpočetní technici, manažeři, konstruktéři, strojaři, vědci, mechanici a další, až po ty, kteří používají matematiku v běžném životě, aby si vypočítali, jestli se jim vyplatí nebo nevyplatí třeba přátelé či vyrazit za kulturou nebo do lesa.
Není divu, že pak nad většinou takových počítálků reálně vládnou lidé, kteří se nikdy matematikou moc nezabývali a nevědí, že dvě a jedna má mít jen jeden jediný výsledek. Ono to totiž není pravda a kdo to neví, ten má velký hendikep.
Tak co, pořád věříte, že umíte malou násobilku a že rozumíte matematice? Chcete si to ověřit? Tak třeba vypočítejte tento příklad: jaký nastane výsledek, když stokrát vytočíte jednoho despotu, který měří metr sedmdesát? Evidentně matematické znalosti současné části světa, která se cítí vyspěle, k tomu tento příklad vypočítat nestačí a její matematické znalosti malé násobilky proto hodnotíme v tomto případě jako nedostatečné. Další příklad: Jaký ekonomický výsledek vznikne, když se deset cizinců stane třetí generací? Podle současných kupeckých počtů prý jako výsledek vznikne jedna velká nápomocná jednotka pracujících. Můžeme pokračovat dalším příkladem: když dáme padesát sankcí na tři velké země, kolik výhod a morálních triumfů nám to přinese? Obávám se, že na rozhodovacích úrovních tyto příklady počítají nějací matematičtí fanatici, kteří se odmítají odlepit od statistických tabulek a vývojových grafů, které jsou zcela odchýleny od jejich souvztažností se sociální a kulturní realitou. Skoro bych řekla, že lidskou realitu tito statistici a počtáři úplně ignorují, a za svou kupeckou omezenost platí velkou cenu a všichni ostatní spolu s nimi.
A jaké jsou výsledky těchto příkladů podle vás?
Nechci vás strašit, ale podle způsobu, jakým se používá matematika a matematické myšlení v současné Evropě bych řekla, že brzy ji přijde ovládnout někdo, kdo matematiku vůbec neumí a neovládá ani kupecké počty. Zato rozumí životní realitě.
A co matematika života, té také rozumíte?
