Článek
Ne, prosím, nebudeme se zabývat jinou láskou než čistě láskou duševní. To, o čem mluvím je symbolicky řečeno dealerství a distribuce lásky a dobroty v tom nejryzejším vnitřním smyslu. A ptám se vás, také patříte mezi dealerky lásky a distributory dobroty, a když vidíte možnost něco vnitřně pěkného rozdat plnými hrstmi, nemůžete si prostě pomoci?
Tak třeba vidíte skupinku dětí, a jedno přiběhne a stěžuje si na jiné dítě: „On mi Tomášek nadával.“ Vidíte dítě, které je trochu konsternované, ale víte, že se mu nic zas tak hrozného nestalo, tak se vám sželí ubohého Tomáška a začnete vašeho stěžovatele chlácholit: „Ale no tak, on to tak určitě nemyslel, on si jen chce hrát, tak ho nech a nevšímej si ho.“ Dítě zklamaně odchází a vy máte takový hřejivý pocit, že jste do světa rozdali trochu lásky a dobroty a víry, že se to zlobidlo Tomášek jistě jednou polepší.
Tak to může pokračovat ve škole. Jedno dítě je pořád napřed před ostatními, a vy víte, že se nudí, a tak ho vybídnete: „Co kdybys pomohl tady spolužákovi, který má problém se čtením a zlobí, a poradil mu s příkladem?“. Dítě s ještě trochu větším znechucením spolužákovi jde pomáhat, protože to je dítě nejen chytré, ale i empatické. A vy máte skvělý pocit, jak je ten den zase krásný, jak jste to dobře zařídila, že na světě zavládlo zase o trochu víc dobra.
Děje se to ale i ve světě dospělých. Přijde dospělý člen vaší rodiny a nadává na práci. Ne, že by to dělal často, ale tentokrát ho opravdu někdo svou neschopností vytočil. „Ten nemožný XY zase nedodal, co měl, a my jsme kvůli němu museli v práci strávit o tři hodiny dýl a dodělávat to za něj.“ Vám se sželí nebohého XY, protože víte, že svět je ve své podstatě dobrý, a svého člena rodiny začnete chlácholivě kárat, i když o věci jinak nevíte zhola nic: „No, ale co když má doma nějaké problémy a prostě to nestihl, zas tolik se nestalo, tak jste to za něj holt zvládli, třeba vám to někdy vynahradí.“ Člen vaší rodiny odchází otráveně s pivem do obýváku a vy se cítíte blaženě z pocitu, že jste možná pomohli někomu, kdo měl možná problém, aby mu pomohli ostatní a nic mu nevyčítali.
V příkladech bych mohla pokračovat dál, třeba firmou, kde se všichni mají rádi a pomáhají si, a když je někdo naštvaný, že věci nejdou, jak by měly, požádáte ho, aby odešel, aby nekazil atmosféru. Máte pak skvělý pocit, jak jste jednoduše pomohli ostatním cítit se skvěle a zase jednou rozdali notnou dávku lásky a dobroty do světa.
Víte ale, co mají všechny tyto příběhy společného? Ve všech případech jste nerozdali vlastní dobro a lásku, ale snahu někoho druhého o aktivní činnost a řešení problémů, kterou jste jen tak pro vlastní zábavu a dobrý pocit rozdali jiným, kteří jsou buď méně schopní nebo s největší pravděpodobností dělají problémy. A na lásce druhých se jen živí, zatímco ji sami neprodukují. Udělali jste si tak dobrý pocit na účet někoho, kdo měl něco užitečného, tím, že jste mu to užitečné ukradli a věnovali ho někomu, kdo byl užitečný daleko méně nebo zcela neužitečný. Tomu se říká dealerství lásky a radosti na cizí účet.
Emocionálně to takovým lidem, kteří toto dělají, může přinášet dobrý povrchní pocit, pod povrchem to ale značně dře a vytváří nepříjemné napětí ve společnosti, při dlouhodobém dávkování pak takové chování vytváří v druhých, kteří si to nezaslouží, pocity sklíčenosti, neštěstí a také spravedlivý hněv, který je často zaměňován za nenávist.
Ti, kteří takto rozdávají zdánlivé dobro a lásku, se ve statisticky významném počtu případů stávají z dealerů dobra užitečnými idioty hajzlíků, podvodníků a lenochů, kteří si takové své dealery a dealerky začnou patolízalsky nadbíhat, protože chtějí další a další dávku něčeho užitečného, co jim takové dobromedky seženou od někoho, kdo je ještě nezvládl zatípnout.
Není to lichotivá nálepka, ale pokud jste se ve výše zmíněných příkladech našli, dávejte si dobrý pozor na svoje chování, protože jste se možná stali noční můrou užitečné a funkční části svého okolí a emocionální dojnou krávou lidí, kteří si takový luxus vůbec nezaslouží.
Na váš život to pak má totiž takový dopad, že ti, které máte nejraději, vás dříve, či později nebudou moci vystát. A za takové chování to je spravedlivý trest, ale zdravější a rozumnější je se do této pozice vůbec nedostat.
Až tedy budete mít příště záchvat láskyplné nálady, kterou byste měli nutkání někomu přeposlat, někomu, kdo s ní nemá nic společného, tak se nad tímto tématem pečlivě zamyslete.
