Článek
Na StarDance je „krásné“ to, jak je falešné a škrobené od začátku do konce, a dokonce až tak, že se to ani nezastírá. Prodává se tam nikoli to, kdo je schopnější a estetický, milý nebo zajímavý, ale soutěží se o to, kdo to i přes svou prkennost a taneční antitalent dotáhne nejdál.
A to zpravidla přes „mrtvoly“ těch, kteří byli daleko lepší. Proč diváci a porota obětovali v aktuální sérii hned jako druhého někoho, kdo byl nejsympatičtější a nejvíc se na to nadřel? Právě proto! Připomíná mi to aztécké rituály, kdy ten nejlepší a nejschopnější byl obětován a nakonec mu obřadní dýkou velekněz vyřízl srdce. To byly rituály zaostalých lidí, ale zjevně dál pokračují. Akorát dýku nahradilo sms hlasování a poradní sbor velekněží porotci.
Můžete si říct nevinná zábava. Mně zas tak nevinná být nepřípadá. Pamatuji si svoje taneční, která byla o tom, naučit se tak nějak bazálně pohybovat ve společnosti, vést nenucenou konverzaci a chovat se pokud možno esteticky. Hrály se tam také hry, jako například na to, na koho nezbyde židle a vypadne z kola ven. Je to podobné jako ve StarDance, kde na jeden pár také pokaždé nevyzbyde pomyslná židle a musí z kola ven.
Narozdíl od našich tanečních tam ale nejde o společenskou zábavu, ale o čumendu, kde se probírá kdo co řekl, jak se zatvářil a jak na koho působil. Vám to asi připadá být naprosto normální. Ale zas tak úplně v pohodě to není. Pamatuju si na jednoho fakt šikovného herce, a nebudu ho jmenovat, který se stal velkou hvězdou jedné série Star Dance, fanynky se na něho poté sesypaly jako vosy na bonbón, a protože měly dojem, že je to takový rozjuchaný šáša, když jim předvedl tolik vířivých tanečních kreací, že podle mého dojmu ztratil sám u sebe část pocitu své důstojnosti a málem se z toho zdravotně odvařil. Alkoholem.
Jako by ta soutěž byla nějak podivně prokletá.
Jsou to čistě jen a jen moje dojmy, ale mám zkušenost, že se často poměrně přesně protínají s realitou. Víte, o kterém herci mluvím?
Náš taneční mistr, který u nás vedl dlouhé roky série tanečních, se snažil tyto večery vést vkusně a tak, aby se tam každý cítil pokud možno důstojně a dobře. A to je pravý opak toho, o co jde ve StarDance.
Tam jde o to, aby každý sebemenší zajímavý moment byl kompletně zachycen, zaznamenán, rozpitván a vyhodnocen, místo toho, aby se prostě příjemně tančilo. Aby si diváci společně pěkně podrbali a zaškodili na účet někoho, kdo se je snaží pobavit. A to je podle mého názoru zcela nezdravý způsob vedení zábavy. Taky je pěkně škrobená. Řekla bych, že se aktéři předhánějí v tom, působit co nejvíc kýčovitě a prkenně, protože jsou všichni nervózní v očekávání, koho z nich a jak diváci nebo porota zesměšní, ztrapní, zdrbou a properou. Reálná atmosféra v sále pod pláštíkem naleštěnosti musí být duchovně příšerná. Všichni vypadají jak z filmu o Barbie a Kenovi. Vám to možná připadá být normální, ale mě takový svět připadá být naprosto falešný a neupřímný.
Dokonce věřím, že tam leckdo jde s pozitivním očekáváním toho, že si tedy zasoutěží v tanci a dobře si zasportuje a navíc esteticky, a nakonec se na vlastní kůži přesvědčí, že to, o co jde, je vnitřně nahony vzdálené nějaké příjemné a vkusné zábavě.
Na hlubší rovině významu tohoto podivného podniku nejde o to, jestli Marek Eben řekl nebo udělal něco nevkusného, i když to dělá poměrně často, protože navzdory tomu, že je v Česku považován za intelektuálního humoristu, je opakem toho, na co si hraje. Nebo jestli Genzer či někdo jiný z poroty někoho shodil. Nejde ani o to, koho zrovna vyhodí ze soutěže nebo kdo jak zatančil.
Jde o to, že tenhle způsob bavení se je trapný od začátku do konce, postavený na něčem mimořádně ošklivém a duchovně škodlivém a proto se na StarDance vůbec nedívám. Projela jsem jeden jeho díl letošní série jen díky tomu, že o něm všichni mluví tak natěšeně, až mi to bylo podezřelé. Tak jsem se na vzorek toho koukla, abych věděla, jak to tam vypadá, a musím říct, že společenská křeč za ta léta, co tato show jede, nabyla svého nesnesitelného vrcholu.
Všichni jsou i přes dobře naučené figury vnitřně prkenní jako dříví nastojáka v lese a zároveň se děsí toho, aby si někdo nevšiml, že jsou zrovna oni ta dřeva nejprkennější. Dokonce taková Lucka Vondráčková, která tancovat fakt umí, tančí jen tak vlažně jako dřevěná panna.
Za mě zoufalství a neštěstí, ani taneční nostalgii z tanečních to ve mě nevyvolává, spíš naopak se mi zdá, že mi chce pěkné zážitky z tanečních StarDance ještě zpětně znechutit. A to jsem tancovala závodně a v několika tanečních skupinách.
Nikdo se ve StarDance skutečně nebaví a všichni to jen předstírají. Jediný, kdo se baví, jsou zlomyslné drbny a jedovaté jazyky u obrazovek. A pak taky snobové, kteří naivně věří, že to je nějaká zábava. Není to žádná zábava, je to jen nepovedená parodie na vesnickou tancovačku.
Anebo je to možná ještě něco horšího. Připadá mi to, že StarDance tak fascinuje každý týden miliony českých diváků jako nějaká černá mše s obětinami. Tak si počkáme, kdo to odnese tentokrát, a třesou se na to s náboženským vytržením u konce každého dílu. A mnou si ruce, jak si tentokrát na cizí účet zase pěkně zaškodili. Rozteteleně se všichni nejvíc těší na to, jak někoho sejmou a on pak v mimořádně trapné situaci ještě bude muset veřejně vychválit všechny spolutanečníky, porotu, diváky v sále i doma u televize a vůbec celou soutěž.
Není divu, že už je Marek Eben všem tak podezřelý, i když nikdo neví přesně čím. Vypadá totiž čím dál víc jako taková vúdú figurka nebo jako uvaděč černých mší, na kterých se vybírá, kdo bude ostatními rozcupován. Divím se mu, že to má zapotřebí. Neštěstí si v životě zažil dost a ještě si přitahuje další. Ale je to jeho problém, stejně tak jako těch, kteří se do tohoto rizikového podniku uvrtali i těch, kteří na něm jedou.
Podle mého by to chtělo spíš vymítače ďábla než dotace od ČT.
