Článek
Pana profesora Černohorského jsem znala osobně a měla jsem příležitost chodit na jeho přednášky. Bylo mu tehdy 94 let a byl v naprosté duševní kondici. Poslouchat ho bylo pro mě potěšením, pálilo mu to mnohem víc než jeho o generaci mladším kolegům. Takových starších lidí, kteří rádi předávají druhým své zkušenosti, by bylo třeba více.
Seniory často vidím naštvané někde v supermarketu nebo na ulici, kde se ztrápeným obličejem sotva odpoví na pozdrav. To je pravý opak toho, co jim samotným může být užitečné. Chápu, že mohou být nemocní a mít potíže, ale takhle si ve své situaci sami sobě opravdu nepomůžou. Aktivita dokáže zahnat mnohé chmury a pokud jen koukáte na telku nebo na internet na samé negativní zprávy, asi je právě tahle zachmuřenost a blbá nálada výsledek.
To v zahraničí senioři přímo řádí na nejvyšší úrovni. Joe Bidenovi je 81 let a chce znovu kandidovat na prezidenta, i když si plete něčí jména. Špatná paměť mu vůbec nebrání. Jeho zase atakuje další senior Donald Trump, který je jen o něco málo mladší, je mu 77 let. Nejen láska kvete v každém věku, ale i politická a kulturní aktivita.
Jeden senior dokonce vystudoval ve 102 letech v Británii univerzitu. I čeští senioři mají možnost studovat takzvanou Univerzitu třetího věku. Každý senior, který má maturitu a je mu nad 65 let, se může zdarma (stačí uhradit zápisné) na stará kolena zabývat obory, jako je akrylová malba, architektura, jazyky, historie, fotografie, no prostě je toho tolik, co na naše seniory čeká. Určitě lepší než sedět před internetem a poslouchat nějaké haluziodní projevy třeba dezinformátorů, nemyslíte?
Starší lidé ale nemusí chodit nikam do školy, aby byli užiteční. Třeba může starší matka naučit svou dospělou dceru své tajné recepty a kuchyňské triky, když už má na to víc času a už se nemusí v kuchyni tolik otáčet. Nebo otec svého dospělého syna nebo vnuka něco opravit či kutit, když na to celý život neměl čas. Každá taková dovednost se počítá. Lidé si často stěžují, že jim život rychle utekl mezi prsty a na nic neměli čas, tak teď mohou zúročit, co se naučili a předat to nesobecky svému okolí. Je to rozhodně lepší než sedět doma u lahváče a nadávat na politiku. Pomůže to jim samotným jak psychicky, společensky tak i prakticky. A ty antidepresiva, kterým ve velkém tolik dnes senioři podléhají, nebudou třeba.
Můžete k tomu namítnout, že senioři mají ještě mnoho práce a ještě v 65 letech chodí pracovat do supermarketu nebo do kanceláře, i takoví se najdou, ale to neznamená, že se to týká všech. O řadu z nich je velmi dobře postaráno, různými kulturními programy, které mohou navštěvovat v místě svého bydliště a i s mobilem a tabletem se mohou v rámci kurzů zdarma naučit zacházet.
Na celkové atmosféře ve společnosti se důchodci podílí významnou měrou. Jsou totiž jedni z těch, kteří ještě nezažili digitální věk a museli se naučit mezi sebou komunikovat offline. Dnešní mladé generace už s tím mají větší problém. Kdo jim ukáže jaké to je si spolu tváří v tvář o něčem hezky popovídat? Kdo by to měl udělat? Přeci ti, kteří se to v mládi naučili a nacvičili si to, a jsou v tom tak dobří. Prostě čeští senioři.
Je toho mnoho, na co se během posledních 35 let budování moderní demokracie a kapitalismu zapomnělo a nikdo by před tím neměl zavírat oči. Senioři mohou učinit velmi pozitivní a vstřícný krok sami k sobě tím, že doženou, co zanedbali ve vztahu sami k sobě. Že se naučí jednat v souladu sami se sebou a svými přáními a nitrem, aniž by stále sledovali, co by si o tom mohlo myslet okolí. Že na svém žebříčku hodnot postaví vztahy nad kariéru, majetek a peníze. Že se budou věnovat tomu, čemu vždy chtěli, ale nebyl na to čas, třeba tomu si najít nové přátele. Že si správně nastaví hranice vůči svému okolí. Že si ujasní svou vlastní individualitu a podle toho se zařídí a přestanou se vztahovat k mase bývalých soudruhů. Že začnou dělat něco nového, co nikdy nedělali jen tak a že přestanou akceptovat ve svém okolí ty, kteří mají otravování druhých jako svého jediného koníčka. Že přestanou ztrácet čas mluvením do všeho, do čeho můžou, a že naopak začnou hlasitě mluvit do toho, čemu rozumí, a co je potřeba opravit a změnit. Možností, které vylepší dobrý pocit a náladu jak těch, kteří je využijí, tak následně celé společnosti, je nepřeberně mnoho, stačí si jen vybrat nebo vymyslet vlastní.
A až vás bude ruka svrbět, že byste chtěli nějak polemizovat s mými návrhy v článku, raději si sedněte a napište sms své dceři, synovi nebo vnučce či vnoučkovi. Přijď, popovídáme si.
Tak takhle by to nějak mělo být.
Zdroje:
