Článek
Ať to je jak to je, Václav Havel je jako Marmite. Tedy ne, že by byl k jídlu, že by byl hnědou pomazánkou na chleba, která se vyrábí jako vedlejší produkt výroby kvasnic, vznikla v Británii a chutná jako kostka masového bujónu. Ale jedno Václav Havel s Marmite společného má. Jedni ho milují a druzí nenávidí, jedni ho považují za nechutně nepoživatelného a druzí za delikatesu, tak jako Marmite.
Do kterého tábora patříte vy? A proč vlastně zrovna teď o Václavu Havlovi píšu a proč ho právě nyní vytahuji na světlo? No proto, abychom si na něj zase jednou vzpomněli, abychom ho trochu protřepali a zjistili, jestli z něho přece jen ještě něco nezbylo, na co jsme tak nějak zapomněli a leží to někde v koutě zbytečně ladem.
A protože jsem duší daleko spíše umělkyně než nějaká novinářka, a moje texty jsou stejně tak pravda jako umělecká fikce, asi tak bych ráda přistoupila k textu o Václavu Havlovi, velkém umělci kelímku od hořčice s napůl nakousnutým párkem.
Jeho tolikrát deklamovaná „pravda a láska“ je přesně taková, jako ona proslulá delikátní chuť Marmite, po které se někteří mohou utlouct a jsou na ní doslova závislí, stejně tak mnozí lidé napříč planetou milovali a uznávali Havla a jeho počiny politické i umělecké a kulturní, ale hlavně společenské a lidské, humanistické.
Václav Havel na to nevypadal, ale i když se vám to nezdá, omotal si kdekoho okolo prstu. A tato jeho schopnost, která je spojená s jistou bohémskou schopností ryze českou, je Českem a hlavně Čechy zcela neprávem a neoprávněně opomíjena, zapomínána a zanedbávána. Dostávají ji do rukou různí slizcí žvanílkové, neslaní nemastní humanoidové a nejistí politici. A to je obrovská škoda.
Koho že si to Václav Havel omotal okolo prstu? Tak především Dalajlámu. Ten za ním jezdil na povel jako nějaký pejsek. A pak také britskou královnu, která z něho byla úplně paf, a to jinak byla dáma naprosto sebezaměřená a společensky stacionární jako vulkanický kráter. Z návštěvy Havla, který při setkání s ní zcela cíleně porušil všechna pravidla, která si Britové kolem své královské role záměrně vystavěli, a zapálil si čvaňháro královně přímo pod nos, i přesto nakonec nebyla fraška, naopak spíš bylo díky jeho zásahu vidět, jaká je to fraška ten britský královský majestát.
Václav Havel vypadal křehce až bezbranně, opak byl ale pravdou. Jedno se mu ale nepodařilo prosadit a myslím si, že to je právě onen poklad, který se zůstal válet někde v koutě, a co ho nejvíc mrzelo těsně před tím, než tak zbytečně a vlastní vinou (nezdravým životním stylem) předčasně zemřel. A to je právě ta schopnost omotat si lidi kolem prstu.
Češi místo toho, aby dokonale využili své bohémské schopnosti dostat se lidem pod kůži a manipulovat si s nimi, jak se jim zachce, fňukají doma nebo na svých chalupách či chatách nebo haciendách v zahraničí u moře, a hrají si na chudáky, kteří na ten velký svět nemají žádný vliv. Na svého premiéra pak ještě, když jede reprezentovat, plivou, že je to podlejzák a že se chová servilně. A to prosím včetně některých novinářů. Co má ale taky jiného dělat, když se tak systematicky chovají všichni jeho spoluobčané, které má povinnost reprezentovat a kteří by ho, kdyby se zachoval jako haur, ze závisti umlátili čepicemi?
Je vidět, že téměř všichni Češi tak nějak všeobecně nepochopili, o čem je Česko a jaký má potenciál, co jsou Češi zač a co by mohli dokázat, kdyby byli ochotni si sami sobě přiznat, že kromě toho věčného sebepeskování, sebenadávání a sebeshazování jsou v něčem také třeba dokonalí.
A o to se podle mého názoru snažil Havel, o to vyčistit atmosféru v Česku tak, aby někam spěla, aby Česko mělo nějaký jiný účel než se navzájem bezúčelně otravovat a shazovat vlastní lidi a živit marné existence, které produkují samé nesmysly.
A pokud zrovna vy patříte mezi ty, kteří nemohli přijít Havlovi na jméno a neměli jste ho rádi, zkuste se znova zamyslet nad tím, jestli to nebude právě tím, že vám ukazoval pravdu o vás samotných, že totiž máte daleko větší a účelnější potenciál, než si jen hrát na obyčejné průměráky nebo prázdnou nadutou selanku.
Možná za to Václav Havel nemohl, že jste zrovna vy jen kejhající potrefená husa.
