Článek
3. pokračování historie rodu Sedliských
Na počátku 17. století vychoval mlynář Matěj ve svém mlýně v Sedlištích několik dětí, které měly pokračovat v rodinném řemesle. Jenže jejich životy zasáhla jedna z nejhorších katastrof českých dějin – třicetiletá válka.
Osudy Matějových potomků jsou příběhem zmizelých lidí, zpustošených hospodářství a rodiny, která se snažila přežít v době, kdy krajem procházela vojska, brala dobytek a ničila úrodu.
-
Kašpar – dědic, který zmizel
Nejstarším synem Matěje mlynáře byl Kašpar. Když otec někdy mezi lety 1614–1615 zemřel, zůstala po něm vdova Alžběta s několika dětmi. Brzy znovu provdala za mlynáře Nikodéma, který se stal prozatímním hospodářem na mlýně. Matěj totiž ve své poslední vůli určil za dědice mlýna nejstaršího syna Kašpara.
Ten se stal právoplatným mlynářem 15. července 1620. Za mlýn zaplatil 900 kop grošů míšeňských a zavázal se vyplatit podíly matce i sourozencům.
Kašpar mlynář
Kašpar, syn po Matějovi mlynáři ze vsi Sedliště má mlejn svůj od p. Pana purkmistra, pánů radních a pánů starších ze sumu peněz 900 zlatých … Stalo se ve městě Poličce ve středu den Památky rozeslání 12 apoštolův Páně léta 1620 (tj. 15. července 1620)
-
Jenže právě tehdy začala válka. Po bitvě na Bílé hoře se krajem potulovala vojska, která drancovala vesnice a odváděla dobytek. Záznamy o Kašparovi po roce 1620 mizí. Nevíme, co se s ním stalo. Možná zahynul během válečných událostí, možná byl přinucen odejít s vojskem nebo se vydal hledat ukradený dobytek. Jisté je jen jedno: mlýn po něm převzal jeho bratr Jiřík.
-
Jiřík – mlynář v čase drahoty a válek
Druhý z bratrů, nyní už mlynář Jiřík, se oženil s Dorotou. Hospodářství však v té době nebylo jednoduché. Válečné roky přinášely nejen nebezpečí, ale i prudký růst cen potravin. Například korec žita stál roku 1619 deset kop, zatímco o několik let později už více než dvojnásobek.
Do toho přicházely další pohromy. V roce 1643 císařské vojsko při průchodu krajem odvedlo ze Sedlišť mnoho kusů dobytka a zničilo obilí na polích. O dva roky později tudy prošla Torstensonova švédská armáda.
Někdy v těchto těžkých letech Jiřík zemřel. Vdova Dorota nemohla mlýn dlouho vést sama. Proto roku 1646 uzavřela nové manželství s Jakubem Haužvrlem. Ani toto manželství však nemělo dlouhého trvání. Mlynář Jakub zemřel už před rokem 1648 a mlýn přešel na dalšího z bratrů – Václava. Dorota si ponechala výměnek a podíl na mlýně.
-
Jan – mlynář neznámo kde
Třetí syn Matěje mlynáře, Jan, si roku 1629 nechal od poličské vrchnosti vystavit tzv. zachovací list, potvrzující jeho poctivý původ a dobrou pověst. Takový dokument byl obvykle potřebný při vstupu do cechu nebo při přesídlení na jiné panství.
zachovací list
V Janově případě je pravděpodobnější druhá možnost. V dochovaných pramenech totiž není na poličském panství nikde doložen.
Zajímavé je také označení, pod kterým se v zápisech objevuje. Jan je uváděn jako Jan sedlišťský mlynář, zatímco jeho sourozenci jsou označováni pouze dodatkem „mlynář“. Lze z toho usuzovat, že Jan již v Sedlištích nežil a v novém působišti byl označován podle místa původu. Je tedy prvním nositelem příjmí, z kterého se časem vyvinulo příjmení Sedliský, jímž se dodnes pyšní jeho potomci.
Jan se oženil s Marianou Kocourkovou, dcerou mlynáře ze Sádku. Zdá se, že se mu v životě dařilo poměrně dobře. Roku 1632 totiž půjčil svému tchánovi 15 zlatých na koupi koně, což byla na tehdejší dobu poměrně vysoká částka.
Další Janův osud zůstává rovněž nejasný. Pravděpodobně zemřel někdy mezi lety 1643–1650, snad v souvislosti s válečnými událostmi, které tehdy těžce zasahovaly celý kraj.
-
Pavel – hospodář ze Sedlišť
Další z bratrů, Pavel, zůstal v Sedlištích. Oženil se s Marianou, vdovou po Janu Zezulovi, a převzal hospodářství po jejím prvním manželovi. Společně vychovávali děti z obou manželství. Pavel je v gruntovních knihách doložen ještě ve třicátých letech 17. století. Poté však záznamy opět mizí. Je jisté jen to, že zemřel někdy mezi lety 1638 a 1653.
-
Václav – poslední z bratrů na mlýně
Poslední z bratrů, Václav Sedlišťský, koupil mlýn roku 1648 za 900 zlatých. Tehdy zde fungovala také pila, což potvrzují soudní záznamy z roku 1654. Václav měl každoročně rozřezat dvacet klád na prkna pro potřeby obce.
Václav mlynář
Zdá se však, že ke konci života měl vážné zdravotní potíže. Roku 1657 žádal vrchnost o snížení splátek. Krátce poté zemřel.
Jeho vdova Maruše prodala mlýn synovci Tomášovi, synu Jana Sedliského. Tím se mlýn dostal do rukou další generace.
-
Zuzana – zapomenutá dcera
Nejmladším dítětem Matěje a Alžběty byla Zuzana. Provdala za Jiříka Fainemona a měli spolu dva syny – Tomáše a Jiříka. Oba rodiče zemřeli někdy v polovině 17. století a jejich děti zřejmě vyrůstaly u příbuzných v Poličce. Také jejich osudy tak nesou stopy válečné doby.
-
Rodina, kterou poznamenala válka
Osudy dětí mlynáře Matěje ukazují, jak hluboko třicetiletá válka zasáhla život obyčejných lidí. Z šesti sourozenců jeden záhadně zmizel a jiní zemřeli poměrně mladí. Přesto rod přežil. Mlýn v Sedlištích nakonec převzala další generace potomků, která pokračovala v mlynářské tradici ještě dlouhá desetiletí.
