Článek
V kostele bylo chladno a ticho. Poklekla na úzké stupátko u zpovědnice a naklonila se k mřížovanému okénku. Faráře neviděla. Jen jeho hlas, tlumený dřevem. Šeptala. Krátce. Prostě.
Po rozhřešení se pomalu zvedla, chvíli postála v přítmí chrámu a pak přistoupila ke svatému přijímání.
Když vyšla ven, oslnilo ji slunce. Bylo kolem jedné hodiny.
Cesta zpátky vedla kolem zalabského mlýna. Voda hučela a mlýnské kolo se těžce otáčelo. U kola byla úzká lávka, ošlapaná a vlhká.
Kateřina se na ní na okamžik zastavila. Možná si upravit šátek. Možná se jen na chvíli opřít o trám.
Vtom noha sjela po mokrém prkně, ruka se neměla čeho zachytit a tělo se svezlo dolů. Pod mlýnským kolem ji okamžitě vzal proud.
Když si lidé všimli, co se stalo, bylo už pozdě.
Řeklo se jen to, co bylo jisté:
že šla od mlýna,
že spadla z lávky,
že padla pod kolo
a utopila se.
Toho dne, šestnáctého srpna 1728, kolem jedné hodiny po poledni, zemřela Kateřina Krupková, děvečka ze Statče, z panství radimského, služebná u pana Daniela Kučery. Bylo jí asi čtyřiadvacet let. Pochována byla u svatého Víta.
matriční zápis
