Článek
V matrikách většinou nacházíme jen suchá data – narozen, oddán, zemřel. Občas se ale mezi řádky psanými švabachem objeví příběh, který i po třech staletích vystoupí z papíru s nečekanou intenzitou. Jeden takový zápis pochází z ledna roku 1709. Je to příběh o neopatrnosti, dětské hře a jedné ráně, která se nikdy neměla ozvat.
První den nového roku
Zatímco se svět vzpamatovával z oslav příchodu roku 1709, v domě Jana Doležala v Jedlanech panovala těžko popsatelná úzkost. Právě prvního ledna se zde totiž konal pohřeb, na který nikdo z přítomných nezapomněl.
Do země ukládali „pacholátko“ jménem Jan. Byl to sirotek po nebožtíkovi Jiříkovi Jindrovi z Červeného Záhoří. Malý chlapec, který měl mít život před sebou, se stal obětí neuvěřitelné shody okolností, kterou farář do matriky zaznamenal s mrazivou přesností pod poznámkou N. B. (Nota Bene).
Flinta na polici
Představte si tehdejší světnici. Teplo z pece, šero a na polici u zdi odložená flinta. Nebyla tam pro parádu, v té době byla zbraň běžnou součástí domácnosti pro ochranu nebo lov. Stačil však jeden okamžik, jedna dětská nerozvážnost.
Druhý chlapec v domě – možná kamarád, možná příbuzný – si chtěl nejspíš jen hrát nebo na zbraň dosáhnout. Flinty se dotkl tak nešťastně, že ji shodil z police na zem.
„…kterou flintu shodil druhej chlapec z police a ona spustila, jeho trefila…“
Mechanismus tehdejších zbraní byl nespolehlivý a citlivý. Stačil náraz o udusanou hlínu nebo dřevěnou podlahu, kohoutek cvakl a světnicí otřásl výstřel. Stačilo pár centimetrů. Kdyby flinta ležela hlouběji na polici, kdyby druhý chlapec o ni nezavadil při hře, historie by si jméno Jan Jindra nikdy nezapamatovala. Takhle se ale zapsalo nesmazatelným inkoustem jako memento lidské neopatrnosti.
Příběh, který se mohl stát včera
Tento příběh z roku 1709 nás zasahuje, protože je tak děsivě povědomý. I dnes slyšíme o nehodách, které se stanou „vteřinu předtím, než si to člověk uvědomí“.
V tom strohém barokním zápisu je schovaná nepředstavitelná vina onoho „druhého chlapce“. Jak s tím žil dál? Jak se díval do očí pozůstalým? Matrika mlčí, ale my si tu tíhu dokážeme představit.
Lednový zápis z Jedlan není jen o smrti. Je o tom, jak křehká je hranice mezi každodenním životem a věčností. A jak jedna flinta na polici může navždy změnit osud celého rodu.
matriční zápis
