Článek
Den, který měl být obyčejný
Jaro v Kolíně. Velikonoce. Tržiště plné lidí, dřevěné stánky, pach kouře a pečiva. Muži v kabátcích, ženy se šátky, děti pobíhající mezi nohama dospělých.
Pan Franc Listopad tu není nijak výjimečný. Měšťan ze Zálabí, muž kolem padesátky. Jeden z těch, které potkáváte celý život — a nikdy vás nenapadne, že by o nich někdo jednou psal.
A pak se to stane.
Výstřel.
Nevíme odkud. Nevíme proč. Víme jen to, co zapsal písař:
„…který tento rok v zdejším jarmarce velikonočním do hlavy z bambitky střelený byl…“
Bambitka a ticho v davu
Bambitka nebyla hračka. Na krátkou vzdálenost znamenala rozsudek smrti. Zvlášť když zasáhla hlavu.
Lidé křičí. Někdo padá. Jiní ustupují. Několik mužů zvedá bezvládné tělo z dlažby tržiště. Krev na šátku. Oči zavřené. Franc Listopad je odnášen pryč — ne jako mrtvý, ale ani ne jako živý.
A právě v tom je celý ten děs.
Protože on přežil.
„Od toho stonal“
Matrika to shrnuje jednou větou. Jednou jedinou:
„…od toho stonal…“
Za těmi slovy se skrývají měsíce bolesti.
Od jarního jarmarku až do zimy roku 1723. Bez antibiotik. Bez operací. Bez skutečné pomoci. Jen byliny, pouštění žilou, modlitby — a čekání.
Franc Listopad neumírá hned. Slábne. Chřadne. Každý den může být poslední. Každý další den ale znovu přichází.
Venku se střídají roční období. Uvnitř se čas zastavil.
Prosinec 1723
Nakonec smrt přijde. Tiše. Bez výstřelu.
Písař zapíše prostou větu:
„Usnul v Pánu.“
Žádné drama. Žádné emoce. Jen konec.
Franc Listopad je pochován u kostela svatého Víta na Zálabí. Místo, kolem kterého dnes možná chodíme, aniž bychom tušili, že tam leží muž, jehož život změnil jeden okamžik na velikonočním jarmarku.
Proč tenhle příběh stojí za přečtení
Protože historie nejsou jen králové, války a data.
Jsou to obyčejní lidé. Jeden výstřel. Jedno tržiště. Jeden zápis v matrice.
A když se nad ním na chvíli zastavíme, zjistíme, že ticho starých knih je často hlasitější než celé učebnice dějepisu.
zastřelený Listopad
