Každý třetí Čech by chtěl investovat. Proč to tedy neudělá?

Data ale ukazují něco úplně jiného. A pod povrchem té jednoduché věty se skrývá příběh, který má spíš co dělat s psychologií, dětstvím v 90. letech a tím, jak o penězích mluvíme u rodinného stolu, než se samotnou peněženkou.

Rok 2026. Průměrná hrubá mzda v Česku je přes 48 000 Kč. Nezaměstnanost se drží kolem 4,6 %. Inflace se usadila na 2,1 %. A přes 8 z 10 Čechů podle průzkumu České spořitelny aktivně „zhodnocuje své úspory“. Rozdíl oproti roku 2024, kdy to bylo 66 %, je obrovský.

A přesto: pořád tu máme miliony lidí, kteří neinvestují. Kteří nikdy neotevřeli brokerský účet. Kteří mají peníze na spořicím účtu s 2,5% úrokem, zatímco globální index vydělal za poslední tři roky přes 40 %. A kteří – pokud se jich zeptáte – vám řeknou jednu ze tří vět:

„Nemám na to peníze.“
„Nerozumím tomu.“
„Bojím se, že o to přijdu.“

Pokud jste upřímní sami k sobě, možná jste některou z těchto vět sami řekli. Víte co? Pravděpodobně jste si lhali. Ne zle, ne vědomě. Ale lhali.

Pojďme si projít každou z nich a podívat se, co je pod ní.

Podle průzkumu Dynata pro Revolut z ledna 2026 uvádí 33 % Čechů nedostatek volných prostředků jako hlavní překážku investování. To je velký kus populace. Pokud žijete ze mzdy do mzdy, pečujete o dítě se speciálními potřebami nebo splácíte léčbu, tahle věta pravdivá je. A není to vaše vina.

Ale teď ta nepříjemná část. Už starší průzkum PO Investment zjistil, že i když 51 % dotázaných řeklo „nezbývají mi peníze“, 85 % z nich bylo schopno najít alespoň 500 Kč měsíčně. 500 korun měsíčně je minimum u většiny brokerů. U Revolutu a Patrie ETF nakoupíte i za menší částku.

Takže 500 korun. Pojďme si to rozebrat.

Pointa není, že si máte odepřít radosti života. Pointa je, že věta „nemám na to peníze“ v 90 % případů ve skutečnosti znamená „nemám to naučené“ nebo „nechce se mi to řešit“. A to je úplně jiný problém, který má úplně jiné řešení.

Podle průzkumu Revolut uvedlo 22 % lidí, že neví, jak s investováním začít. A tohle je důvod, na kterém se dá stavět. Protože finanční negramotnost v Česku je skutečně zarážející: podle Amundi jen 11 % Čechů ví, co znamená zkratka ETF. Podle mBank pouze 15 % rozumí fungování akcií.

Ale tady je otázka: rozumíte autu? Rozumíte elektřině v zásuvce? Rozumíte tomu, jak funguje páteřní internet nebo vaše lednička?

Pravděpodobně ne do hloubky. A přesto bez nich nežijete. Řídíte, zapínáte spotřebiče, scrollujete Instagram. Proč? Protože jste se naučili používat výstup, aniž byste museli chápat celý systém.

S investováním je to to samé. Nemusíte rozumět technologii maticových operací pro cenění derivátů. Musíte rozumět třem věcem:

Tečka. Všechno ostatní je jemné ladění. A pokud si vygooglíte „jak začít investovat v Česku 2026“, první tři odkazy vám dají víc informací, než běžný investor potřebuje za celý život.

A tady je to. Skutečný důvod. Podle AKAT průzkumu uvádí 27 % Čechů strach ze ztráty peněz a 13 % strach z podvodu jako hlavní bariéru. Dohromady je to pětina populace, která ví, že peníze má, rozumí aspoň základům, a přesto to neudělá.

Proč?

Psycholog Tomáš Vašák to kdysi shrnul geniální větou: „Když na ulici najdete stokorunu, udělá vám to radost. Když stokorunu ztratíte, intenzita negativní emoce je mnohem větší.“ Tomu se v behaviorální ekonomii říká averze ke ztrátě – a je to jeden z nejsilněji dokumentovaných efektů v lidské psychologii. Studie Kahnemana a Tverskyho z 80. let ukázaly, že bolest ze ztráty 1 000 korun je zhruba 2,5× silnější než radost ze zisku 1 000 korun.

Proto si Češi raději vyberou jistých 2,5 % na spořicím účtu, i když vědí, že inflace ukrojí reálně víc. Protože jistota 2,5 % je psychologicky lepší než pravděpodobných 8 % s rizikem dočasného minusu.

A tady je druhá vrstva, která se v průzkumech neobjeví, ale je to kousek české duše: dědictví 90. let. Kuponová privatizace. Harvardské fondy. Kampeličky. Podvody typu H-System. Tisíce rodin, které v téhle zemi poznaly, co znamená přijít o úspory kvůli „chytrým“ investicím. Pokud jste vyrůstali v 90. letech, vaši rodiče vám s velkou pravděpodobností říkali: „Na burzu? To si nepleť. Tam přijdeš o všechno.“ A to vám zůstalo v kostech, i když už je rok 2026.

V průzkumu AKAT si 35 % Čechů přiznalo, že největší chybou, kterou ve svém životě s investováním udělali, bylo neinvestovat. Ne špatný výběr akcie. Ne to, že prodali moc brzy. To, že nezačali.

Třetina národa má v sobě zpětně vědomí toho, že jim ujel vlak. A zajímavé je, že mladí Češi (Gen Z) se obávají podvodů výrazně méně než jejich rodiče – podle průzkumu Air Bank jen 18 % mladých do 26 let, zatímco v celkové populaci je to každý třetí. Mladá generace prostě má menší jizvy. Otevře si Revolut, koupí si frakci S&P 500 a neřeší to.

Pokud čtete tyhle řádky a cítíte, že na vás něco dýchlo, udělejte jedinou věc. Ne přečtěte další článek. Ne čekejte do Nového roku. Ne pokládejte si ještě šest otázek.

Otevřete mobil. Stáhněte aplikaci jakéhokoli regulovaného brokera v ČR. Vložte 500 korun. Kupte za ně jeden diverzifikovaný globální ETF. Hotovo.

Protože tady je ta nepříjemná pravda, kterou vám finanční poradci většinou neřeknou: prvních 500 korun, které investujete, vám nevydělá skoro nic. Ale změní vám hlavu. Najednou se na burzu přestanete dívat jako na kasino a začnete se dívat jako majitel. Najednou začnete chápat, proč se akcie Apple pohnuly o 2 %. Najednou vám přijde přirozené přidávat každý měsíc.

A za deset let – ať už 500 korun, nebo 5 000 korun měsíčně – budete ten Čech, který měl odvahu. Ne proto, že rozuměl trhům. Ale proto, že překonal sám sebe.

Největší ztráta totiž není ta, kterou vidíte v portfoliu při propadu trhu. Je to ta, kterou nikdy neuvidíte, protože jste se ani neodvážili začít.