Článek
Bylo mi sladkých dvacet let a rozhodla jsem se, že si splním sen a navštívím Řím. Vybrala jsem si pětidenní zájezd autobusem a těšila jsem se, co nového poznám. Na poslední chvíli se ke mě přidala tehdejší kamarádka, a tak jsem byla ráda, že nepojedu sama.
Do Itálie jsme jeli v květnu, takže slunce už dost pálilo. Poprvé v životě jsem měla na nohou rudé fleky od slunce a byla jsem ráda, že náš autobus měl klimatizaci.
Nejdříve jsme přijeli do Florencie. Procházeli jsme se všichni na trhu a jeden prodavač na mě začal mluvit italsky. Jediné, co jsem pořádně uměla říci, bylo, že italsky nerozumím. Tak se mě zeptal, zda mluvím anglicky a když jsem odpověděla, že ano, odešla jsem, protože jsem neměla chuť se s ním bavit.
Kamarádka chtěla vidět galerii, takže jsme se rozdělily a já jsem poznávala město sama. Nakonec jsem si sedla na schody před florentský dóm Santa Maria del Fiore. Netrvalo dlouho a mladík, který seděl nedaleko se se mnou dal do řeči. Byl to Američan, také na výletě, takže nakonec když se objevila má kamarádka, jsme město procházeli společně. Byl velmi milý a na konci setkání jsem dostala jeho email, který mi napsal na druhou stranu obrazu, který jsem si koupila na trhu.
Když jsem s kamarádkou čekala na náš autobus, všiml si mě prodavač z trhu a přišel k nám. Spustil na mě něco italsky a jediné, co jsem rozuměla, bylo, že mám nějaký problém. Kamarádka se mě ptala, co říká, tak jsem jí vysvětlila, že nevím, ale že jde asi o to, že jsem se s ním ráno nebavila. Muž, když slyšel, že jsem opravdu cizinka, čemuž zřejmě nevěřil po mé ranní odpovědi v italštině, okamžitě změnil chování. Přestal na mě zvyšovat hlas a odešel k nedalekému autu. Když se znovu objevil, podal mi fotku Florencie a na druhé straně bylo napsáno jeho telefonní číslo a jméno. Pak odešel. Stála jsem tam a zírala na telefonní číslo. Nemohla jsem pochopit, že jsem opravdu jen tak na ulici dostala telefonní číslo. To se mi nikdy u nás nestalo. Předtím a ani potom.
Druhý den nás autobus dovezl do Říma. Kamarádka se přidala ke skupince, která šla navštívit muzeum a já jsem měla chuť spíše nasát atmosféru města, takže jsem se procházela sama. Vzápětí už u mě stál Ital, který mi dal vizitku a chvíli se se mnou pobavil.
Když jsem později odpoledne procházela po ulici v jiné čtvrti, přišla jsem k přechodu pro chodce. Z naší země jsem byla zvyklá zastavit a rozhlédnout se. V tu chvíli však ke mě přišel muž ve středních letech a chytl mě za ruku, že prý jestli se bojím, že mě převede. Bylo mi to nepříjemné, takže jsem mu ruku vytrhla a řekla jsem, že zvládnu přejít sama.
Muže to neodradilo, přidal se ke mě a začal vyzvídat, co dělám v Římě a když pochopil, že jsem turistka, ukázal mi po cestě kostel, kterého bych si jinak nevšimla. Poutavě vyprávěl o historii Říma a nakonec bylo naše setkání celkem zajímavé. Na rozloučenou ze mě vytáhl mou emailovou adresu, protože mi přišlo hloupé mu ji nedat, když se mi tak nezištně věnoval. Kdybych věděla, že mi po návratu napíše email, ve kterém hledá milenku, tak bych mu ho nedala.
Rozloučení s oním mužem vypadalo tak, že mi dal polibek na obě tváře a ještě na ústa. Když jsem ucukla, řekl mi, že je to v Itálii běžné a že se takto loučí a znovu mi dal polibek. Když jsem se po letech ptala svého italského kamaráda, zda je to opravdu normální dát si kromě polibku na tváře i polibek na ústa, smál se až se za břicho popadal a řekl mi, že rozhodně není. Ach ta moje naivita!
Večer se celá naše skupina přesunula k fontáně di Trevi a navštívili jsme také Španělské schody. Nedaleko od nich jsme poslouchali výklad našeho průvodce, když se na mě otočili dva muži, kteří se mě anglicky zeptali, co je to za řeč. Poté se odstartovala konverzace, která netrvala ani pět minut, ale během té doby mi jeden z mužů chtěl dát svou emailovou adresu, abych na něj měla spojení. Odmítla jsem, protože už jsem těch kontaktů měla tolik, že jsem opravdu nechtěla nic dalšího řešit.
Vracela jsem se z Itálie mnohem sebevědomější než když jsem tam před pár dny odjížděla. Nebyla jsem žádná krasavice, do vypracovaného těla jsem měla celkem daleko, a proto jsem nechápala, jak je možné, že o seznámení se mnou byl takový zájem. Asi jsem působila dost naivně a vůbec, české holky jsou považovány za jedny z nejhezčích na světě. Takže si dámy věřte a jestli si chcete zvednout své ženské sebevědomí, Itálie by mohla být celkem dobrá volba.
