Lhala vláda svým voličům? Zatím sliby zůstávají jen na papíře, ještě má ale čas to napravit

Spousta lidí už žije v jistotě, že mají důchod v 65 letech v kapse. Jenže když jsme otevřeli zákony a vládní sliby vedle sebe, vyšel z toho nepříjemný rozpor. A s ním i otázka, kdo těch pár let navíc a desítky miliard zaplatí.

Diskuse o důchodech jsou často charakteristické tím, že se v nich objevuje jedno opakující se přesvědčení. Mnoho lidí psalo, že „do 65 a dost“ už mají jisté, protože to vláda přece slíbila.

Otevřeli jsme proto hlavní důchodový zákon a jeho poslední novelu. Obraz, který se z nich vynořil, byl úplně jiný, stát dnes dál posílá mladší ročníky do penze až v 67 letech, ne v politicky slibovaných 65.

Důchodový věk znamená věk, kdy člověk podle zákona získá nárok na starobní důchod. Dnešní znění zákona o důchodovém pojištění, tedy zákon č. 155/1995 Sb., spolu s novelou č. 417/2024 Sb. postupně zvyšuje důchodový věk nad hranici 65 let a u generací narozených po roce 1988 cílí na 67 let. Stejné nastavení popisují i oficiální materiály Ministerstva práce a sociálních věcí, žádný strop 65 v právních paragrafech dnes neexistuje.

Do této reality ale vláda 5. ledna 2026 vložila silný politický příběh. V programovém prohlášení vlády se objevila věta „Důchodový věk bude zastropován na 65 letech“ a kabinet ji představil jako jednu z hlavních priorit nové garnitury. Ministr práce Aleš Juchelka pak v rozhovorech znovu a znovu ujišťoval, že strop 65 patří mezi tři klíčové body vlády.

Jenže v březnu ten samý ministr oznámil, že zastropování neprosadí v první důchodové novele a přesune ho do „druhé vlny“ společně s úpravou náročných profesí. Lednové řeči o „do 65 a dost“ tak u mnoha voličů vytvořily iluzi hotové věci, zatímco platná legislativa dál posílá narozené po roce 1988 do penze v 67 letech. A právě na těch dvou letech navíc stojí i účet, o kterém se zatím mluví jen velmi opatrně.

Pokud patříte k ročníkům 1980 nebo 1990, systém vás už nevede k pětašedesátce, ale k hranici 67 let. U pojištěnců narozených po roce 1988 ministerstvo práce výslovně počítá s důchodovým věkem 67 let, pro ročník 1989 uvádí odchod do starobního důchodu v roce 2056 právě v tomto věku. Rozdíl oproti politicky slibovaným 65 letům tak pro tyto generace znamená až dva roky práce navíc.

Dva roky navíc nejsou jen další směny v práci. Znamenají i méně prostoru pro relativně bezpečný předčasný důchod nebo předdůchod. Předčasný důchod totiž trvale krátí penzi a předdůchod spotřebuje vlastní úspory, takže člověk zaplatí odchod dřív hlavně ze svého, jak připomínají materiály České správy sociálního zabezpečení. Do systému navíc brzy vstoupí silné ročníky takzvaných Husákových dětí, které podle odhadů výrazně zatíží důchodový účet.

Podle odhadů by celý balík změn navržený ministrem Alešem Juchelkou, tedy nižší důchodový věk spolu se štědřejší valorizací, zvedl výdaje zhruba o 127 až 129 miliard korun ročně. Samotné zastropování věku podle těchto odhadů znamená 0,8 až 0,9 procenta HDP, tedy zhruba 68 až 77 miliard v dnešních cenách.

Národní rozpočtová rada naopak počítá s tím, že dnešní růst věku nad 65 zlepší kolem roku 2060 saldo důchodového systému o 1,4 a na konci projekčního horizontu až o 2,1 procentního bodu HDP proti variantě se stropem 65. Jinými slovy, když vláda slibuje dřívější důchody, už dnes tím rozdává desítky miliard, aniž jasně řekne, kde je vezme.

Napětí kolem stropu 65 dál zvyšují náročné profese. Novela č. 417/2024 Sb. zavedla čtvrtou kategorii rizikových zaměstnání, ve které mohou lidé při splnění tisíců odpracovaných směn získat snížení důchodového věku o několik let. Zákon č. 324/2025 Sb. k tomu od ledna 2026 přidal povinný čtyřprocentní příspěvek zaměstnavatele na spoření pro vybrané práce ve třetí kategorii, typicky pro svářeče nebo hutníky.

Takový svářeč tak může aktuálně zažívat scénář, kdy mu od letoška firma posílá 4 procenta na penzijní spoření, ale nikdo mu nedokáže říct, jestli díky slibovanému stropu 65 skutečně odejde dřív, nebo ho stejně čeká 67. Odbory v čele s ČMKOS mezitím tlačí na „nepřekročitelné“ maximum 65 let, zaměstnavatelé otevřeně odmítají, aby stát pracovníky pouštěl z trhu dřív. A právě v tomhle sevření mezi čísly a zájmy se začíná lámat otázka, jak vážně to kabinet vlastně se svým slibem myslí.

V sázce nestojí jen abstraktní reforma, ale konkrétní roky života lidí a stovky miliard v rozpočtu. Když vláda Andreje Babiše 5. ledna 2026 podepisovala programové prohlášení, slib „důchodový věk bude zastropován na 65 letech“ patřil mezi hlavní taháky dokumentu. Strop 65 byl prezentován jako vlajkový projekt sociální politiky nové vlády, takže voliči logicky očekávali, že kabinet brzy předloží paragrafy a od roku 2027 se systém opravdu zastaví na 65.

Z legislativních plánů vlády se ale skládá jiný příběh. Původně se počítalo s tím, že strop 65 bude zakotven v první důchodové novele s účinností od začátku roku 2027. Ministr Juchelka však v březnu oznámil, že první vlna změn se zaměří hlavně na valorizace a motivaci pracujících důchodců, zatímco zastropování věku a detaily náročných profesí kabinet odsouvá do „druhé vlny“.

Vláda tak protahuje harmonogram vlastního slibu, aniž voličům otevřeně přizná, že strop 65 nemá v nejbližších letech legislativní prioritu. Informace z e-Sbírky a legislativních materiálů ukazují, že kabinet zatím do standardního připomínkového řízení neposlal konkrétní novelu, která by strop 65 vtiskla do zákona č. 155/1995 Sb.

Legislativní proces přitom zabere měsíce. Ministerstvo musí návrh sepsat, projít připomínkami, poté obě komory parlamentu a prezident. Bez paragrafového návrhu během roku 2026 se šance na účinnost v roce 2027 rychle mění spíš v politickou legendu než v datum v kalendáři a tomu odpovídají i stále opatrnější formulace samotného ministerstva práce.

Na otázku z titulku lze tak odpovědět jednoznačně, bez laciných zkratek. Vláda zatím nelže v právním smyslu. Zato podle nás klame očekávání vlastních voličů, když slavnostně slíbí konkrétní věk i termín, ale následně odsunuje klíčovou novelu a mlží o tom, kdo zaplatí desítky miliard navíc.

Pokud chce kabinet, aby se „do 65 a dost“ nestalo dalším politickým mýtem, musí v příštích měsících ukázat víc než tiskové konference, konkrétní paragrafy, jasný režim pro náročné profese a otevřený plán, jak zajistí peníze na svůj drahý slib. Dokud to neudělá, zůstanou zastropované důchody jen na papíře a odpověď na to, jestli lidé opravdu odejdou v 65, nebo nakonec v 67, bude viset ve vzduchu.