Odškodnění pozůstalých po dopravní nehodě

Ačkoli z dlouhodobého hlediska dle statistik dochází naštěstí v České republice ke snižování počtu usmrcených při dopravních nehodách, umírá na českých silnicích každoročně stále více než 450 osob. Jde přitom nejen o řidiče, ale i cyklisty, chodce a další účastníky silničního provozu.

Pokud jde o dopravní nehodu zemřelým nezaviněnou, nebo alespoň ne plně zaviněnou, mohou pozůstalí úspěšně žádat o odškodnění majetkové a nemajetkové újmy následkem nehody vzniklé.

Každá taková dopravní nehoda je vždy tragickou událostí, která zasáhne široký okruh osob blízkých zemřelému. Občanský zákoník obsahuje výčet náhrad, které mají pozůstalí po oběti dopravní nehody právo nárokovat a které mají pozůstalým alespoň nějak finančně pomoci v tomto velmi obtížném období.

Jedná se o následující druhy odškodnění pozůstalých:

Všechny tyto náhrady jsou přitom kryté pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla (neboli povinným ručením) a je tedy možnost vymáhat je přímo od pojišťovny vozidla viníka dopravní nehody.

Zásadním předpokladem pro možnost úspěšně vymáhat odškodnění přitom vždy je, že zemřelý dopravní nehodu výlučně nezavinil. Existuje tedy možnost žádat odškodnění i v případě dopravní nehody se spoluzaviněním zemřelého. V takovém případě jsou poté většinou veškeré náhrady poskytnuté pozůstalým kráceny o míru spoluzavinění.

Občanský zákoník stanovuje, že při usmrcení odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké, a to peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Odškodnění duševních útrap je jednorázová částka, která má pozůstalým kompenzovat jejich nemajetkovou újmu vzniklou následkem úmrtí osoby blízké.

Výčet osob, které mohou tuto náhradu požadovat je v zákoně pouze demonstrativní. Možnost uplatňovat odškodnění duševních útrap má jakákoli osoba blízká, která úmrtí pociťuje jako vlastní újmu a trpí v jeho důsledku duševními útrapami.

Nejčastěji jde o tento okruh pozůstalých:

Vždy je třeba prokázat nejen formální pouto, například příbuzenství či partnerství, ale zejména existenci fungujících vzájemných vztahů se zemřelým. Jejich existence je brána za základní předpoklad toho, že smrt způsobila pozůstalému nemajetkovou újmu ve formě duševních útrap.

Výše odškodnění duševních útrap není, na rozdíl od předchozí právní úpravy, nikde paušálně stanovena. Při jejím určování je třeba vycházet z rozhodovací praxe soudů, dle které by se při stanovování výše odškodnění mělo vycházet zejména z intenzity vzájemných vztahů mezi zemřelým a pozůstalým. U výše vymezeného okruhu pozůstalých se odškodnění v roce 2024 pohybuje obvykle mezi 200.000,- Kč až 1.000.000,- Kč.

Aktuálně je, dle judikatury Nejvyššího soudu, výpočtový mechanismus odškodnění duševních útrap navázán na výši průměrné mzdy v národním hospodářství. U nejbližších příbuzných (manžel, rodiče, děti) by odškodnění duševních útrap mělo v základů vycházet z jejího dvacetinásobku. U vzdálenějších pozůstalých je pro výpočet odškodnění duševních útrap použit jako základ násobek nižší.

Výše uvedeným způsobem vypočtená základní částka poté slouží v procesu odškodňování jako vodítko a měla by být v obvyklých případech modifikována maximálně v řádech desítek procent. Kritéria pro navýšení či snížení základní částky náhrady jsou taktéž vymezena již zmiňovanou rozhodovací praxí soudů.

Dalším občanským zákoníkem zakotveným druhem odškodnění pozůstalých, obvykle nezaopatřených děti, manžela či partnera je náhrada nákladů na jejich výživu. Na rozdíl od odškodnění duševních útrap se jedná o náhradu majetkové újmy, jejímž účelem je snížení dlouhodobých ekonomických dopadů úmrtí poškozeného na pozůstalé.

Pozůstalí, kterým zemřelý poskytoval, nebo byl povinen poskytovat výživu mají vedle jednorázové náhrady duševních útrap právo na náhradu nákladů výživy. Náhrada se poskytuje ve formě peněžitého důchodu, a to ve výši rozdílu mezi dávkami důchodového zabezpečení (vdovský a sirotčí důchod) a tím, co by zemřelý mohl pozůstalým poskytovat, kdyby k tragické dopravní nehodě nedošlo. Náhrada ve formě příspěvku na výživu může být přiznána i dalším osobám, kterým zemřelý poskytoval nějaké plnění, ač k tomu nebyl dle zákona povinen.

Výpočet výše náhrady vychází z průměrného výdělku zemřelého. Celková náhrada nesmí převýšit to, co by zemřelému náleželo jako náhrada ztráty na výdělku či na důchodu. Při vyměřování náhrady nákladů má být současně přihlíženo k tomu, jak dlouho by zemřelý pravděpodobně žil, potažmo jak dlouho by plnění poskytoval.

Pokud existují důležité důvody, může soud přiznat namísto náhrady ve formě peněžitého důchodu poskytnutí jednorázové částky, tzv. odbytné. Jeho přiznání je však zcela na úvaze soudu.

Nad rámec náhrad přiblížených výše, mají pozůstalí nárok na náhradu nákladů vynaložených na pohřeb zemřelého. Základní podmínkou pro poskytnutí náhrady nákladů pohřbu je přitom jejich přiměřenost. Velmi zjednodušeně, musí se jednat o náklady obvyklé v místě a čase k vystrojení důstojného pohřbu.

Standardně jde o náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, náklady na zhotovení pomníku či desky, cestovní výlohy, náklady na květinovou výzdobu či smuteční hostinu. Od celkové výše náhrady je třeba odečíst případnou dávku poskytnutou státem pozůstalým (tzv. pohřebné).

Více k odškodnění dopravních nehod naleznete v článku JUDr. Zbyňka Drobiše:

Odškodnění po dopravní nehodě. Jak získat finanční kompenzaci při zranění?

V případech smrtelných dopravních nehod je vždy vedeno trestní řízení, jehož účelem je objasnění příčin dopravní nehody. Zejména případného zavinění zúčastněných osob na vzniku předmětné nehody. Otázka zavinění či spoluzavinění je, jak již bylo předesláno výše, zásadní pro možnost úspěšného vymáhání odškodnění a současně i pro jeho výslednou vyplacenou výši.

Případný negativní výsledek trestního řízení může povětšinou pozůstalým uzavřít cestu k možnosti odškodnění úspěšně nárokovat. Pozůstalým lze proto jen doporučit aktivní přístup k probíhajícímu trestnímu řízení a využívání veškerých procesních práv přiznaných jim trestním řádem.

Jednou z možností je nechat se pro trestní řízení zastoupit zmocněncem, a to optimálně advokátem se specializací na odškodňování dopravních nehod. Takový zmocněnec by poté měl být schopen kontrolovat průběh trestního řízení a efektivně prosazovat práva poškozených.

Zmocněnec může:

Poškozený může v rámci trestního řízení uplatnit nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy. To však neznamená, že vždy může/musí být náhrada trestním soudem přiznána. Samotné uplatnění či neuplatnění náhrady do trestního řízení však nezavírá cestu k jednání o odškodnění pozůstalých po dopravní nehodě s pojistitelem vozidla viníka nehody. Nezřídka dojde k uzavření smíru s pojišťovnou ještě před pravomocným ukončením samotného trestního řízení.

Jak již bylo zmíněno, existuje dle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u dopravních nehod možnost řešit odškodnění napřímo s pojišťovnou vozidla viníka nehody. Pozůstalí se samozřejmě mohou se svými nároky obracet na viníka nehody, nicméně tento je prakticky s jistotou odkáže na svou pojišťovnu. Přímé řešení odškodnění pozůstalých po dopravní nehodě s pojišťovnou je povětšinou rychlejší a efektivnější cestou.

Zvláště v případě těchto tragických dopravních nehod se poškození často obávají, že budou muset k úspěšnému získání odškodnění podstoupit dlouhé a složité soudní řízení. Velkou část případů je však možno úspěšně řešit mimosoudní cestou. Předpokladem je správně zvolený postup, vhodná argumentace a prokázání jednotlivých náhrad. To platí zvláště u vymáhání odškodnění duševních útrap jehož výše již není stanovena přímo zákonem.

Autor je právník projektu odskodneninehody.cz