Babiš neunesl prezidentův úspěch. Místo řízení státu natáčí útočná videa pro sítě

Premiér se až doposud před národem tvářil jako ten rozumný manažer, který z pozice dospělého v místnosti jen tiše žehlí vyhrocené vztahy mezi svým prostořekým ministrem zahraničí Petrem Macinkou a Pražským hradem.

Chtěl působit smířlivě a klidně. Jenže stačil jeden nepříliš vydařený návrat ze summitu NATO z turecké Ankary a veškeré pečlivě budované politické zábrany vzaly za své.

V nedělním sedmnáctiminutovém videu na sociálních sítích, které připomínalo spíše výlev zhrzeného teenagera než projev úřadujícího předsedy vlády, zaútočil na prezidenta s nevídanou razancí.

Petra Pavla s gustem počastoval titulem zmanipulované loutky a svým věrným fanouškům vyprávěl, jak moc se za hlavu státu na mezinárodní scéně vlastně styděl.

Abychom pochopili, odkud se ten náhlý příval premiérovy žluči vzal, musíme se podívat na samotný začátek. Původní plán Strakovy akademie byl totiž od prvního okamžiku úplně jiný a nutno říct, že nesmírně malicherný.

Vláda prezidenta v Turecku jednoduše vůbec nechtěla. Považovala celou mezinárodní reprezentaci čistě za svůj vlastní píseček. Když si Petr Pavel svou účast vymohl až přes ponižující tahanice a rozhodnutí Ústavního soudu, zněl krizový vládní scénář naprosto jasně. Cílem bylo odsunout hlavu státu někam hluboko do kouta, odstřihnout ji od všech důležitých spojeneckých schůzek a před veřejností dělat, že si pan prezident udělal jen takový drahý letní výlet za státní peníze.

Záměr ale naprosto selhal. Prezident se v Ankaře účastnil všeho podstatného, jednal se zahraničními partnery a plnil přesně tu důstojnou roli, kterou od něj západní spojenci v těžkých časech očekávají.

Naproti tomu premiér Babiš musel po návratu domů potupně obhajovat a všem vysvětlovat virální video, na kterém si s ním americký prezident Donald Trump během chůze jen velmi letmo a tak trochu arogantně plácne. Frustrace z toho, že hlavní mezinárodní hvězdou zkrátka nebyl on sám, ale naopak se stal terčem internetových vtipů, musela být na úřadu vlády obrovská.

Zvláštní pozornost si zaslouží premiérova silná slova o tom, že je Petr Pavel pouhou loutkou svých poradců. Když tato nevybíravá obvinění zazní zrovna z úst Andreje Babiše, zní to jako ten naprostý vrchol politického pokrytectví.

Bavíme se tu totiž o politikovi, jehož každý krok, každý drobný status na sociálních sítích, každá vtipná fotka se zvířátkem a každé rozhořčené video jsou už přes dekádu velmi pečlivě režírovány rozsáhlým týmem drahých marketingových mágů.

Babiš sám je od počátku dokonalým produktem moderního PR průmyslu. Zatímco prezident má svůj odborný tým na zahraniční a bezpečnostní politiku, premiér má tým specialistů na to, aby mu řekl, jakou barvu kravaty si má vzít k natáčení dalšího útočného videa pro sociální sítě.

Své do už tak dost napjaté atmosféry přidaly i nedávné události ze sousedního Slovenska a filmových Karlových Varů. Na slovenském festivalu Pohoda si Pavel v uvolněné debatě dovolil zmínit, že naši západní spojenci mají určité obavy o další směřování Česka pod současným kabinetem. A aby toho nebylo málo, na karlovarském filmovém festivalu si pro změnu celkem trefně rýpl do zpackaného vládního stavebního zákona, který drásá nervy běžným občanům i úředníkům.

Pro Andreje Babiše, který organicky nesnese sebemenší stín kritiky a požaduje od svého okolí absolutní potlesk, to bylo jako mávat červeným hadrem před očima rozzuřeného býka. Z úřadujících vládních ministrů okamžitě vyletěla koordinovaná obranná salva a usmířlivým slovům z Hradu se už předseda vlády jen veřejně a pohrdavě vysmál s tím, že na setkání s prezidentem nebude mít čas.

Skutečný důvod celé této podivné vládní hysterie je ale úplně jinde. Neúprosně se totiž blíží další prezidentské volby. Andrej Babiš zjevně potřebuje svého někdejšího přemožitele systematicky oslabovat a zdiskreditovat u voličů hned v samotném zárodku.

Z jeho pohledu už vlastně vůbec nejde o racionální správu státu, ale o permanentní kampaň. Zapomeňte na slušnost a diplomatický protokol. Příští rok a půl nás zkrátka čeká hodně hlučná, nehezká a nesmírně vyčerpávající zákopová válka.

Sledovat premiéra, jak si veřejně léčí pošramocené ego po mezinárodním summitu, ignoruje diplomatická pravidla a s dětinským vztekem uráží hlavu vlastního státu, vyžaduje pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a rádi si u nich občas odfrknete, budu moc vděčný za symbolický příspěvek na moji tvorbu. Slibuji, že peníze neutratím za marketingové poradce ani za letenky k další mezinárodní ostudě, ale půjdou čistě na kávu a provoz neustále opotřebovávané klávesnice. Díky.