Článek
Pamatujete si na ty doby, kdy byla dovolená v Čechách synonymem pro levnou variantu? Kdy se k moři jezdilo jen za odměnu a Šumava nebo Krkonoše byly jistota pro každého, kdo nechtěl zruinovat rodinný rozpočet?
Tak na to rychle zapomeňte.
Ta doba je pryč, stejně jako pivo za dvacku. Dneska je to přesně naopak. Jet na Lipno nebo do Špindlu je dneska projev čistého finančního masochismu, nebo prostě jen ukázka toho, že nevíte, co s penězi.
Selský rozum mi říká, že když něco roste doma pod nosem, mělo by to být levnější, než když pro to musím letět tisíc kilometrů. Jenže v českém turismu selský rozum zjevně dostal výpověď.
Lipno vs. Egypt
Sedl jsem si k internetu a udělal si takový malý, soukromý průzkum. Žádná velká věda, prostě jsem se choval jako táta od rodiny, který chce na týden v červenci vypadnout z města. Čtyři lidi – dva dospělí, dvě děti. Cíl: solidní ubytování, aspoň polopenze, nějaká ta zábava.
Výsledek? U Lipna mi vyskočily apartmány, kde za týden necháte klidně čtyřicet tisíc. A to mluvím jen o posteli a snídani. Kde je oběd? Kde je večeře? Kde je pivo pro tátu, zmrzlina pro děcka, půjčovné za loďku, vstup na Stezku v korunách stromů?
Připočtěte si benzín, parkovné (které je u Lipna často dražší než v centru Prahy) a když se nebudete hlídat, jste na šedesáti tisících. Za týden u rybníka. U velkého rybníka, dobře, ale pořád je to rybník.
Pak jsem se podíval na „akční nabídky“ do Egypta nebo Turecka. All-inclusive. Čtyřhvězdičkový hotel, jídlo od rána do večera, pití, co hrdlo ráčí, bazény, tobogány, moře za rohem. Cena za celou rodinu? Padesát pět tisíc. Včetně letenky.
To už není k smíchu. To je k pláči.
Vy mi chcete tvrdit, že je normální zaplatit víc za týden u jihočeského moře, kde riskujete, že polovinu času proprší, než za týden garantovaného slunce a full servisu u skutečného moře? To přece nedává smysl. To je jako kdybyste si koupili Fabii za cenu Mercedesu a ještě si u toho mlaskali, jak podporujete domácí průmysl.
Ostatně, moje počty potvrzují i oficiální statistiky. Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) prchají Češi z tuzemských dovolených jak z potápějící se lodi. Zatímco kratší výjezdy za hranice meziročně vyskočily o více než třetinu, u domácích pobytů svítí v mnoha krajích masivní propad. Lidé prostě zjistili, že za hranicemi dostanou za své peníze víc.
Česká nenažranost, nebo jen blbost?
Kde se stala chyba? Můžeme se bavit o drahých energiích, o vysoké inflaci, o platech zaměstnanců. Jasně, všechno šlo nahoru. Ale to šlo i v tom Egyptě nebo Turecku. Rozdíl je v přístupu.
Mám pocit, že se tu rozmohl takový nešvar. Čeští podnikatelé v turismu se snaží za ty dva, tři měsíce sezóny vydělat na celý rok. Chápu, že musí z něčeho žít. Ale nejde to dělat tak, že zákazníka oškubete dohola.
Jejich strategie je jednoduchá: nastavit ceny tak vysoko, jak to jen jde, a doufat, že se najde dostatek bohatých Čechů, kteří to zaplatí. A oni se najdou. Jenže pak se diví, že běžná rodina, ten základní pilíř společnosti, raději mizí za hranice.
Je to krátkozraké. Protože ta rodina už se nevrátí. Příští rok poletí zase. A za pět let taky. A na Lipně zbudou jen prázdné apartmány a předražené restaurace, kam budou chodit jen lidi, co potřebují ukázat, že na to mají.
Nejsou to jen hospodské stesky. Z oficiálních zpráv o platební bilanci jasně vyplývá, že strmý růst českých spotřebitelských cen v posledních letech brutálně snížil turistickou atraktivitu Česka. Růst cen u nás byl takový, že tuzemská dovolená ztratila jakýkoliv ekonomický smysl nejen pro nás, ale i pro cizince.
Servis za všechny prachy
A pak je tu ta druhá věc. Servis. V Egyptě, i když je to třeba chudší země, se k vám v hotelu chovají jako ke králi. Jasně, čekají bakšiš, ale usmívají se, snaží se vyhovět.
U nás? Přijdete do restaurace, obsluha vypadá, že ji obtěžujete už jen tím, že jste vešli. Na jídlo čekáte hodinu. Pivo je teplé. A když se ozvete, dostanete kázání o tom, jak je těžké sehnat lidi.
A pak vám přinesou účet. Polévka za stovku, smažák za tři sta. A vy si říkáte: „Za co já vlastně platím?“ Neplatíte za kvalitu. Neplatíte za zážitek. Platíte jen za to, že jste v Čechách na „lukrativním místě“.
Je to smutné, ale tuzemská dovolená se stává symbolem špatného poměru cena/výkon. Je to luxus, který si vyvolení mohou dovolit, ale který si rozumný člověk rozmyslí. Raději ty peníze vrazím do letenky a mám klid. Bez starostí, co budu vařit, kam půjdu na záchod a jestli mě u stánku nenatáhnou o stovku.
Díky, že jste dočetli tento článek až do konce a nezruinovali jste u toho rodinný rozpočet nákupem předražené minerálky na české benzínce. Pokud se vám moje břitké názory a střílení do mýtů líbí a chcete, abych mohl dál pálit pravdu čistě a bez obalu, zvažte, prosím, symbolický příspěvek na mou další tvorbu. Každá kačka se počítá a uvolní mi ruce, abych nemusel psát PR články o tom, jak skvělé je stanovat u Mácháče v dešti. Díky!
