Článek
Pondělí se zapíše do učebnic české politické malosti naprosto zlatým písmem. Babišův kabinet má totiž dnes na stole finální rozhodnutí o tom, kdo za Českou republiku odletí na červencový summit Severoatlantické aliance do turecké Ankary.
A už z ranních příchodů ministrů na jednání je nad slunce jasné, že hlava státu a bývalý šéf Vojenského výboru NATO Petr Pavel tou vítěznou letenkou disponovat nebude. Vláda se ho právě dnes chystá s konečnou platností odstřihnout od jeho ústavních pravomocí reprezentovat stát navenek.
Zavřu ti dveře, ale nebuď naštvaný
Zatímco se přímo v těchto hodinách ve Strakově akademii peče tento bezprecedentní diplomatický faul, premiér Andrej Babiš si už o víkendu připravil půdu a předvedl v nedělní televizní Partii další ze svých legendárních ufňukaných etud.
S nesmírně vážnou tváří národu oznámil, že on osobně vlastně žádné konflikty s panem prezidentem nechce. Je to prý zbytečné a jen to ubírá energii.
A co se týče hrozící kompetenční žaloby, kterou zvažuje Hrad, pokud dnešní rozhodnutí kabinetu dopadne podle očekávání? Tu premiér blahosklonně smetl ze stolu s tím, že politické vztahy se přece nemohou řešit nějakými soudy a žalobami.
Je to dokonalá ukázka politického cynismu v přímém přenosu. Premiér vám s úsměvem zabouchne dveře od vládního speciálu rovnou před nosem a ještě vám u toho otcovsky vyčiní, ať se hlavně proboha nerozčilujete a netaháte do toho právníky, protože to kazí vládní atmosféru.
Ješitnost vítězí nad bezpečností
Skutečným důvodem dnešního vládního verdiktu je přitom obyčejná trucovitost a uražená ješitnost. Ministr zahraničí Petr Macinka z Motoristů Hradu nedokáže odpustit, že prezident odmítl jmenovat Filipa Turka do čela resortu životního prostředí.
A tak si koalice bere zahraniční politiku a bezpečnost státu jako rukojmí pro své vnitropolitické účtování. Osobní msta dostává přednost před selským rozumem, který velí poslat na summit muže, jenž si v aliančních strukturách tyká s nejvyšším velením.
Prezident Petr Pavel byl dlouhými měsíci vládní arogance zahnán do kouta. Po dnešním nevyhnutelném rozhodnutí vlády mu v podstatě nezbývá nic jiného než onu avizovanou kompetenční žalobu u Ústavního soudu skutečně podat.
Hrad zcela oprávněně cítí, že kabinet se snaží omezit a usurpovat jeho práva. Místo toho, abychom na klíčový summit vyslali adekvátní reprezentaci, pošleme tam dnes odhlasovanou ministerskou delegaci, která si na dnešním zasedání jen potřebuje dokázat, kdo je tady vlastně pánem.
Sledovat tyto dětinské vládní hry, kdy kabinet záměrně eskaluje napětí a vzápětí hraje do kamer roli vyčerpané oběti, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní arogance, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek neschovám do oškubaného rozpočtu obrany ani za něj nekoupím letenku do Ankary pro uražené ministry, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
