Článek
Jeden večer stojíte ve světlech reflektorů na večírku, sál vám zobe z ruky a vy se za bouřlivého potlesku chlubíte, jak na ministerstvech úspěšně „deratizujete“ levicové parazity. Připadáte si u toho minimálně jako kříženec Clinta Eastwooda a Terminátora, který právě přišel vyčistit českou byrokracii.
Jenže pak přijde ráno, drsnému šerifovi zazvoní telefon ze Strakovy akademie a iluze je pryč. Úřadující premiér zavelel a vy musíte naklusat pěkně na kobereček do ředitelny, abyste tyhle dětinské řeči osobně vysvětlil. I takový příběh nyní píše Filip Turek.
Babišova červená linie
Andrej Babiš tentokrát ukázal, že má pro drsnou rétoriku Motoristů jen omezené pochopení. Premiér veřejně a poměrně ostře vystoupil s tím, že takové vyjadřování je naprosto nepřijatelné. Připomněl, že státních zaměstnanců si zkrátka musíme vážit – ostatně nezapomněl zmínit, že i jeho dvorní strážkyně státní kasy Alena Schillerová z tohoto úřednického stavu vzešla.
Výsledek? Babiš si podle svých vlastních slov Filipa Turka i jeho stranického šéfa Petra Macinku pozval na kobereček, aby jim osobně vysvětlil, co si už z pozice vládních představitelů nesmí dovolovat. A pohled na to, jak se drsní chlapci z Motoristů najednou snaží před blížícím se „výslechem“ u premiéra zachránit situaci, je vlastně nesmírně poučný.
Panické brzdění a historické kotrmelce
Jakmile hrozba premiérova koberečku nabrala reálné obrysy, sebevědomý deratizátor rázem zařadil zpátečku. Filip Turek na sociálních sítích urychleně vysvětloval, že svá slova o škodné chátře a parazitech vlastně vůbec nemyslel plošně na poctivé úředníky.
Najednou to prý bylo namířeno výhradně na neziskovky a aktivisty, kteří podle něj jen pod dohledem státu vysávají peníze a blokováním přehrad zaviňují lidské tragédie při povodních. Z nekompromisního čističe se tak obratem stala spíše nepochopená oběť zlých novinářských titulků.
Do záchranné operace se samozřejmě okamžitě zapojil i ministr zahraničí Petr Macinka. Ten sice nejprve obhajoval Turkovo právo nazývat věci pravými jmény, ale když zjistil, že z toho tentokrát bude skutečný vládní průšvih, vytáhl argumentační kalibr z říše naprostého bizáru. Ohradil se proti kritice z médií a celou kauzu přirovnal k „hilsneriádě“.
Použít pro omlouvání nevhodných výroků o vyhlazování škůdců příměr k historické antisemitské štvanici na nevinného člověka, to už vyžaduje opravdu mimořádnou politickou flexibilitu. Nebo možná jen obrovský strach z toho, co jim Andrej Babiš za zavřenými dveřmi vlastně řekne.
Odbory hrozí, opozice žádá vyhazov
Zatímco se Motoristé připravují na nepříjemný pohovor, tlak zvenčí sílí. Josef Středula i zástupci státních zaměstnanců logicky požadují omluvu, protože dehumanizační slovník na úřady prostě nepatří a zvyšuje riziko agresivity vůči běžným pracovníkům státu. A opozice ústy Víta Rakušana rovnou vzkazuje, že by měl Babiš Turka rovnou odvolat z funkce vládního zmocněnce.
Bude tedy nesmírně zajímavé sledovat, s čím pánové z onoho koberečku odejdou. Jestli jim premiér opravdu ukáže, kde jsou meze vládní kultury, nebo zda celá tato „deratizační“ aféra nakonec vyšumí s obligátním konstatováním, že to kluci vlastně mysleli dobře, jen to trochu nešťastně řekli.
Děkuji, že jste dočetli až sem! Pokud vás tento pohled do zákulisí vládních přešlapů zaujal, budu moc rád za symbolický finanční příspěvek přes tlačítko pod článkem. Pomůžete mi tak dál sledovat, jak se vyvíjí vztahy v této dost nesourodé koalici!
