Článek
Vycházíte z domu, z úst vám stoupá pára a potichu litujete, že jste podzimní bundu nechali viset doma na věšáku. O šest hodin později se ploužíte z oběda zpocení, proklínáte ten tlustý svetr, co se vám paří kolem krku, a v ruce nesete bundu, která je vám momentálně úplně k ničemu. Září je měsíc, kdy příroda a meteorologové testují, co všechno běžný Středoevropan vydrží. Na ulicích v tenhle čas běžně potkáváte lidi v zimních kabátech hned vedle chlápků v šortkách a sandálech.
Popravdě, ten největší boj se neodehrává před vaším šatníkem nebo v narvané ranní tramvaji. Probíhá potichu a neviditelně přímo pod vaší kůží.
Zatímco si v práci dáváte už třetí kávu, abyste neusnuli s hlavou na klávesnici, vaše tělo má za sebou regulérní maraton. Odborně se celému tomu procesu říká vazokonstrikce a vazodilatace. Lidsky řečeno: vaše cévy hrají od ranního kuropění na harmoniku a váš vnitřní termostat absolutně neví, kam dřív skočit.
Ranní krizový management
Když je venku těch ranních osm nebo deset stupňů, organismus zavelí k rychlému ústupu. Konkrétně hypotalamus, což je takový neurotický krizový manažer vašeho moře. Zjistí, že z okolí sálá zima, a okamžitě spustí záchranný protokol, protože má hluboko v kódu zakódováno, že jde o holý život.
Krev se musí bleskově stáhnout z periferií.
Cévy na rukou a nohou se zúží na minimum a srdce začne pumpovat všechno dostupné teplo hezky do středu těla. Chrání si životně důležité orgány, abyste mu nezmrzli už cestou k autu nebo při čekání na notoricky zpožděný vlak. Celé to připomíná situaci, kdy doma zavřete radiátory v předsíni a ložnici, abyste měli v obýváku aspoň dvacet stupňů. Kůže zbledne, prsty mrznou, nos červená.
Systém ale funguje perfektně. Tělo si drží svých 36,5 °C, jede na brutální úsporný režim a přežije. Jenže pak udeří jedna odpoledne.
Odpolední tepelná šichta
Najednou je pětadvacet, slunce nekompromisně pere do oken kanceláře a vy vyrážíte ven na meníčko do vedlejší ulice.
Pro váš krevní oběh je to povel k okamžitému a dost drastickému obratu. Jako když na úřadě hodinu před koncem pracovní doby vyhlásí namátkovou revizi všech šanonů za posledních deset let. Krev se musí okamžitě vrátit zpátky do podkoží. Zúžené cévy se musí roztáhnout na maximální možný průměr.
Tělo se totiž potřebuje za každou cenu zbavit přebytečného tepla, které najednou vzniká z pohybu a nečekaného horka venku, jinak hrozí rychlé přehřátí. Krev se hrne do periferních kapilár, začnete se potit, srdce musí skokově přidat na obrátkách, aby ten obrovský přesun tekutin vůbec utáhlo. Tlak v trubkách se mění, chlopně makají naplno.
Berte to jako rozvody vody ve starém baráku. Když se zničehonic změní tlak, potrubí začne hučet, ventily nestíhají a čerpadlo jede na doraz. Je to fyziologická šichta, která by utahala i leckterého profesionálního sportovce.
Účet za vnitřní instalatérskou práci
Vtip je v tom, že tahle neustálá cévní gymnastika není ani omylem zadarmo. Každé stažení a následné roztažení oněch tisíců kilometrů drobných trubiček ve vašem těle sežere kvanta energie.
Když je vám ráno zima, svaly provádějí neviditelné mikrostahy, aby vygenerovaly teplo. Když je vám odpoledne teplo, srdce zrychluje tep, aby krev dostalo k povrchu těla a rychle ji ochladilo. Obojí vyžaduje masivní dávky kvalitního paliva. Vaše tělo doslova pálí obrovské zásoby krevní glukózy, jen aby vůbec udrželo provozní teplotu na přijatelné hodnotě a nezkolabovalo.
Vy sice máte pocit, že jste celý den jen v klidu přesouvali papíry po stole, vyřizovali maily nebo klikali do excelových tabulek. Váš metabolismus ale mezitím obrazně řečeno složil plný vagon uhlí.
Proč třetí kafe nefunguje
Z toho pramení ten nevyhnutelný odpolední propad, který všichni tak dobře známe. Když se kolem čtvrté hodiny přistihnete, že tupě zíráte do monitoru, v hlavě máte vymeteno a váš mozek absolutně odmítá spolupracovat na čemkoliv složitějším, nevyčítejte si to.
Na rovinu, tohle fakt není lenost, ani to, že vás ta práce už dneska nebaví.
Máte zkrátka dočista vybité baterky. Veškeré dostupné palivo pro dnešní den nekompromisně spolklo to termoregulační peklo, kterým jste od sedmi od rána prošli. Tělo vymlátilo cukr na to, aby vás ráno zahřálo a odpoledne zchladilo. Můžete do sebe klopit další silná espressa nebo sladké limonády po litrech, ale fyziologii prostě neoblafnete.
Kofein vás sice na chvíli uměle vybičuje k vyšší tepovce, ale tu obrovskou základní energetickou díru nezalepí. Vaše cévy mají zkrátka tvrdě odpracováno a požadují klid.
Dokud se příroda nerozhodne, jestli je vlastně ještě léto, nebo už natvrdo nastoupil podzim, budeme dál fungovat jako zmatené a přetížené termostaty. Možná je na čase přestat nadávat na vlastní neschopnost soustředit se a prostě vzít jako fakt, že přežít tyhle zářijové teplotní kotrmelce s úsměvem je práce na plný úvazek sama o sobě.
