Článek
Sledovat politickou kariéru předsedy Motoristů a současného šéfa diplomacie Petra Macinky začíná být pro lidi se smyslem pro spravedlnost a fair play mimořádně uspokojivou podívanou.
Málokomu se totiž v moderní české historii podařilo tak neuvěřitelně precizně a do posledního písmene sežrat všechny své vlastní arogantní, silácké a bohorovné výroky jako právě jemu. Macinkovo tažení proti Pražskému hradu, které odstartovalo už v lednu, totiž v turecké Ankaře definitivně zkrachovalo a proměnilo se v absolutní frašku.
Server Novinky přinesl fascinující přehled ministrových citátů, který by se měl povinně vyučovat na fakultách politologie jako učebnicová ukázka toho, jak dopadne nabubřelý diletant, když narazí na realitu vysoké mezinárodní politiky.
Brutální boj za Turka a dětinské „nikdy, jo, prostě nikdy“
Všechno to přitom začalo už na konci ledna, kdy Macinka posílal hradnímu poradci Petru Kolářovi zprávy, které prezident Pavel natvrdo označil za vydírání. „Takže já jsem připraven bojovat s Petrem Pavlem za Turka tak brutálně, že z toho bude velké a dlouho trvající téma. Bez skrupulí,“ psal tehdy rozjetý šéf Motoristů ve snaze protlačit Filipa Turka na ministerstvo životního prostředí.
Dokonce Hradu drze vyhrožoval mezinárodní ostudou. Výsledek? Turek na ministerstvu nesedí a mezinárodní ostudu si z Turecka nakonec přivezl sám Macinka.
Když mu nevyšlo vydírání, zkusil pan ministr institucionální šikanu. Rozhodl se, že prezidenta jako „lídra opozice“ a „lampasáka v záloze“ na červencový summit NATO v Ankaře prostě nepustí.
V dubnu v pořadu Xaver Live doslova hřímal do kamery: „I kdybych měl být tím posledním, jakožto že nejsem, tak jeho jméno na tento seznam já nikdy nenapíšu. Nikdy, jo, prostě když je někdo tím posledním, kdo to může udělat, tak to udělat musí.“
Jenže pak přišlo předběžné opatření Ústavního soudu, Macinka srazil podpatky a poníženě prezidentovo jméno na papír naškrábal. Aby zakryl vlastní potupu, začal hystericky křičet něco o „ústavním puči“ a prezidenta uraženě tituloval jako „soudruha“.
„Určitě tam nebude.“ A pak přišel Erdoğan
Zlatý hřeb Macinkovy mentální gymnastiky ale přišel na konci června. Když už bylo jasné, že hlava státu do Turecka poletí, pokusila se vláda o poslední dětinskou schválnost – vyšachovat ho z prestižní neformální večeře státníků. Macinka s naprostou jistotou prohlašoval: „Na neformální večeři nebude… Prezident na té večeři určitě nebude.“
Jak celá tahle ubohá vládní křeč dopadla, už dnes víme. Prezidenta Pavla na večeři jmenovitě a osobně pozval samotný hostitel, turecký prezident Erdoğan. Zatímco šokovaný premiér Babiš musel u stolu poslouchat historky o Melanii Trump a ministr Macinka mohl jít leda tak na kebab, hlava státu seděla mezi světovými lídry. Macinkovo „určitě nebude“ se rozplynulo v anatolském větru.
Absolutním vrcholem trapnosti pak bylo ministrovo chování přímo v dějišti summitu. Zatímco 7. července ráno před odletem do médií fňukal, že o programu prezidenta nemá žádné informace, o pár hodin později v Ankaře s předstíraným klidem tvrdil: „My jsme to věděli, informaci jsme dostali, že tam pan prezident bude, to je v pořádku.“ Z hrdého politického rváče se během dvanácti hodin stal ustrašený úředník, který se snaží zachránit zbytky své totálně zničené důstojnosti.
Smutný konec jednoho přifouknutého ega
Petr Macinka nám v přímém přenosu ukázal, jak vypadá absolutní morální a politické dno. Člověk, který sliboval „brutální boj bez skrupulí“, nakonec po každé fackě od reality jen poslušně zařadil zpátečku, vymyslel si novou lež a doufal, že si jeho voliči nepamatují, co říkal minulý týden.
Vysoká zahraniční politika zkrátka není internetová diskuze pod videi hnutí Motoristé, kde stačí beztrestně křičet a urážet oponenty. V Ankaře se ukázalo, že generálnímu tajemníkovi NATO Marku Ruttemu je nějaký Macinka úplně ukradený a světoví státníci se raději baví s respektovaným generálem Pavlem než s ublíženou vládní delegací.
Šéf české diplomacie odjel do Turecka jako neohrožený generál populistické války a vrátil se jako usvědčený lhář a politický šašek, kterého jeho vlastní výroky budou strašit až do konce volebního období.
Sledovat ministry, kteří se nejdříve chovají jako neohrožení rváči a nakonec ze sebe před celým světem udělají totální hlupáky, vyžaduje pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, budu vděčný za drobnou finanční podporu. Slibuji, že ji neutratím za nákup paměťových tablet pro zapomnětlivé ministry, ale půjde čistě na kávu a provoz mé opotřebované klávesnice. Zdravím všechny příznivce a díky, že v tom jedete se mnou!
