Kmotrovské praktiky v rouše vlastenectví. Radim Fiala roky tajil stamilionový holding

Když se vrcholný politik, který se dnes a denně v televizi zaklíná transparentností a urputným bojem proti zkorumpovaným elitám, promění před novináři v prchajícího sprintera, víte, že je něco hodně špatně. Místopředseda hnutí SPD Radim Fiala nám právě v přímém přenosu předvedl, jak vypadá čirý strach z odhalení vlastní finanční přetvářky.

Místo toho, aby se jako hrdý a čistý zástupce lidu postavil před kamery a chlapsky vysvětlil majetkové nejasnosti za desítky milionů, zvolil vyloženě nedůstojný úprk. Kličkoval sněmovními chodbami, utíkal do bezpečí svého poslaneckého klubu a reportérům přes rameno drze odsekával, že si vymýšlejí.

Přesně takhle v reálné praxi vypadá ta slavná vlastenecká odpovědnost. Když politikovi dojdou předem naučené PR fráze a hrozí odhalení skrytých milionů, nastupují rychlé nohy a zbaběle zabouchnuté dveře. Fialův případ totiž není jen o jedné zapomenuté firmě, je to učebnicová ukázka toho, jak se dělají podvody na voliče za bílého dne.

Jádro celého tohoto absurdního skandálu leží v roce 2018. Radim Fiala tehdy veřejnosti s naprosto vážnou tváří oznámil, že svůj lukrativní IF Holding definitivně prodal. Znělo to jako ušlechtilý krok poctivého muže, který se chce vyhnout střetu zájmů. Zejména ve chvíli, kdy jeho firmy vesele sají stamiliony korun ze státních dotací a lukrativních veřejných zakázek.

Realita ale ukázala, že šlo jen o prachsprostou papírovou kamufláž. Fiala onen holding ve skutečnosti nikomu reálnému neprodal a nikdy nad ním neztratil ani špetku kontroly. Celou svou firmu jen chytře zaparkoval do svěřenského fondu, ve kterém byl po celou dobu skrytě on sám tím jediným a hlavním beneficientem.

Tento účelově založený fond neměl při svém vzniku žádné lidi ani žádné peníze na to, aby Fialovi za jeho firmu vůbec mohl zaplatit. Když reportéři šéfa poslanců SPD konečně na chodbě zahnali do úzkých a zeptali se, z čeho mu tedy fond tu obří kupní cenu splácel, vypadla z něj naprosto šokující věta.

Fond mu prý platil penězi z budoucích výdělků toho samého holdingu, který mu Fiala fiktivně prodal. Je to dokonalé finanční perpetuum mobile. Sám sobě prodal, sám od sebe koupil a sám sobě to zaplatil z vlastních firemních zisků, aby navenek vypadal jako chudý politik bez firem.

Právní obhajoba tohoto neskutečného kličkování se smrskla na ubohé koktání. „Fond je fond. Zjistěte si to u právníků. Fond je právnická osoba, za kterou nikdo nestojí,“ opakoval Fiala dokola jako zaseknutý gramofon. Zjevně si naivně myslí, že když použije kouzelné zaklínadlo o fondu, stane se z něj rázem nedotknutelný finanční čaroděj s pláštěm neviditelnosti.

Tahle králičí nora plná lží a prázdných schránek nás ovšem vede k mnohem děsivějšímu propojení se státním aparátem. Ve Fialově svěřenském fondu totiž od samého začátku figuroval advokát SPD Petr Přikryl. Sloužil zde přímo jako hlavní zakladatel celé té účelové schránky, která měla skrýt majetek vrcholného politika.

A copak se s tímto nesmírně diskrétním a šikovným advokátem stalo nyní? Radim Fiala ho jako správný mocipán bohatě odměnil. Právě na Fialovo osobní doporučení se advokát Přikryl stal členem kolegia Nejvyššího kontrolního úřadu. S luxusním platem 180 tisíc korun měsíčně si zajistil extrémně pohodlný život za peníze daňových poplatníků.

Tohle už není jen obyčejný klientelismus, to je naprostý výsměch základům státu. Právník, který léta ochotně pomáhal politikovi skrytě ovládat firmy žijící z dotací, má teď z pozice NKÚ nezávisle a přísně kontrolovat hospodaření celé naší republiky. Kozel se nestal jen řadovým zahradníkem, on dostal klíče od státního trezoru.

Sám Fiala navíc při svém zmateném úprku nechtěně přiznal, že právě Přikrylovo nové angažmá na NKÚ bylo hlavním důvodem, proč musel holding z původního fondu urychleně vytáhnout a přepsat. Přikryl totiž jako státní kontrolor nesmí v žádném fondu figurovat. Máme tu tak černé na bílém dokonalé prorůstání nejvyšší politiky, osobního byznysu a státních kontrolních orgánů.

V každé civilizované a sebevědomé demokracii by po takovémto zdrcujícím odhalení následovala okamžitá politická smrt. Politik, který chladnokrevně lže o svém majetku, převádí si firmy přes prázdné schránky a utíká před dotazy novinářů, by musel okamžitě složit všechny veřejné funkce.

Jenže my žijeme v cynické realitě současné vládní koalice, kde se morální selhání netrestá, ale naopak štědře odměňuje. Místo toho, aby vláda Fialu okamžitě izolovala a odřízla od vlivu, poslala ho přímo do čela dozorčí rady polostátního energetického gigantu ČEZ.

Zkuste tu absurditu na chvíli plně vstřebat. Člověk, který není ochoten a schopen poctivě spravovat vlastnictví jedné své obyčejné stavební firmy, bude nyní z nejvyšší možné pozice dohlížet na fungování té absolutně nejbohatší a strategicky nejdůležitější společnosti v zemi.

Je to arogantní plivanec přímo do tváře všem občanům. Vláda tím jasně ukázala, že jí je nějaká morální integrita úplně ukradená. ČEZ se stal jen dalším lukrativním pašalíkem pro koaliční spojence, kterým je potřeba zavřít ústa štědrými odměnami a udržet si jejich hlasy ve Sněmovně. Vlastenectví SPD tak prokazatelně končí přesně tam, kde začínají jejich utajené fondy a dobře placené dozorčí rady.

Sledovat politiky, jak lžou o svých milionech a utíkají před novináři, aby následně dostali tučné trafiky v ČEZu, vyžaduje pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, budu moc vděčný za drobnou finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek neschovám do žádného svěřenského fondu, ale půjde čistě na kávu a provoz opotřebované klávesnice. Díky, že v tom jedete se mnou!