Článek
Taky ten pocit znáte? Večer se zavrtáte do peřin, blaženě se přetočíte na břicho, obličej zaboříte do polštáře a máte pocit, že jste našli nebe na zemi. Je to vaše pohodlí, vaše úniková zóna po těžkém dni. Jenže zatímco vy sníte o dovolené v Karibiku, vaše tělo pod vámi prožívá regulérní peklo.
A já vám to dneska povím na rovinu, bez servítek a bez toho ezo-žvástu o „proudění energie“. Protože tohle není o energii, to je o anatomii, čisté fyzice a selském rozumu.
Máte pocit, že se ráno probouzíte jako znovuzrození? Ne, spíš jako by vás přejel parní válec. Krk tuhý, v bedrech píchá, hlava třeští a obličej máte oteklý tak, že vás nepozná ani vlastní pes. A vy se ptáte, proč?
Protože celou noc, dlouhých šest až osm hodin, pácháte na vlastním těle pomalou, tichou sebedestrukci. Je to jako litovat do auta ten nejlevnější, pančovaný olej a pak se divit, že motor v padesáti tisících klekne. Vaše tělo je ten motor. A spaní na břiše mu rozhodně neprospívá.
Exkurze do anatomického pekla
Pojďme se podívat na ten nejviditelnější problém. Co musíte udělat, abyste se na břiše nezadusili? Musíte otočit hlavu. O devadesát stupňů. Na jednu nebo na druhou stranu. A teď se zamyslete. Zkuste si v této poloze udržet hlavu pět minut, zatímco sedíte u stolu.
Za chvíli vás začne bolet za krkem, že?
A teď si představte, že v téhle extrémní rotaci máte krk zablokovaný osm hodin v kuse, pod tlakem celé váhy vaší hlavy.
Je to masakr. Krční obratle jsou v pozici, do které anatomicky vůbec nepatří. Svaly na jedné straně krku jsou brutálně natažené, na druhé křečovitě stlačené. Cévy, které vedou krev do mozku, jsou v tomto úhlu přiškrcené.
Divíte se, že máte ráno migrénu a motá se vám hlava? Nedivte se. Vy jste si ten mozek celou noc dobrovolně odpojovali od kyslíku.
Tohle není odpočinek. To je exkurze do mučírny. Krk je v křeči, ramena se hroutí dopředu a vy se ráno cítíte, jako byste celou noc nosili pytle s cementem. A nejlepší na tom je, že si tenhle problém pěstujete dobrovolně. Každou. Jednu. Noc.
Co se děje pod kapotou
Ale to nejhorší se děje tam, kam nevidíte. Uvnitř. Když spíte na břiše, vaše vlastní tělesná váha se stává vaším nepřítelem. Představte si své vnitřní orgány – plíce, srdce, žaludek, játra, střeva. Jsou to měkké tkáně, které potřebují prostor ke své práci.
A co uděláte vy? Vy na ně hodíte padesát, sedmdesát, nebo devadesát kilo své vlastní váhy. Vy je doslova rozdrtíte. Plíce se nemohou plně nadechnout, protože jim v tom brání matrace a vaše žebra zatlačená dovnitř. Dýchání je mělké, neefektivní. Srdce musí pumpovat krev proti zvýšenému tlaku.
A co teprve trávení. Stlačíte si žaludek a střeva do jedné beztvaré hroudy. Pokud jste si dali k večeři něco těžšího, nebo nedej bože pivo, tak se divíte, že máte ráno pálení žáhy, je vám špatně od žaludku a cítíte se nafouklí.
No aby ne. Vy jste tomu jídlu v podstatě zavřeli cestu dál. Je to jako nacpat nákupní tašku k prasknutí a pak se divit, že se vám v ní rozmačkaly banány. Spaní na břiše je ten nejspolehlivější způsob, jak si spolehlivě rozhasit metabolismus a zadělat na chronické zažívací potíže.
Bedra v pasti a proč vás všechno bolí
A dorazíme to páteří. Tentokrát tou bederní. Když ležíte na břiše, gravitace funguje neúprosně. Vaše břicho a boky se propadnou do matrace (pokud nemáte matraci tvrdou jako prkno, což většina lidí nemá). Co to udělá s páteří? Prohne ji to. Brutálně. Vytvoříte si v bedrech takzvanou lordózu – extrémní prohnutí dovnitř.
Meziobratlové ploténky jsou v této poloze stlačené na jedné straně a roztahované na druhé. Jsou pod obrovským tlakem. Svaly kolem páteře, které by měly v noci regenerovat, musí celou noc makat, aby tu páteř alespoň trochu podržely a zabránily totálnímu kolapsu.
A vy se ráno divíte, že se nemůžete ohnout, abyste si zavázali tkaničky.
Že vás píchá v kříži při každém pohybu. No jasně. Vy jste si tu páteř celou noc dobrovolně ničili. Je to jako zaparkovat auto na půl kola na obrubníku a nechat ho tam měsíc. Co myslíte, že to udělá s nápravou? Zničí ji to. Vy děláte to samé se svými zády.
Co s tím? Prostě se otočte
Takže, co s tím? Přestaňte spát na břiše. Ano, vím. Je to návyk. A návyky se mění těžko. Ale vaše tělo za to stojí. Pokud se chcete budit odpočatí, bez bolesti a s pocitem, že máte život před sebou, a ne za sebou, musíte se to odnaučit.
Nejlepší poloha je na zádech, s malým polštářem pod koleny, aby se ulevilo bedrům. Nebo na boku, s polštářem mezi koleny, aby se srovnala pánev. To jsou polohy, které vaše tělo miluje. Polohy, které mu umožní regenerovat.
Pokud se v noci nevědomky přetáčíte na břicho, existují triky.
Třeba si dejte velký, dlouhý polštář (tzv. „kojící“ nebo „objímací“) vedle sebe, abyste se na něj nemohli překulit. Nebo si přišijte tenisák na předek pyžama (ano, někteří lidé to dělají, a funguje to). Je to otravné? Ano. Bude to trvat týdny? Ano. Ale je to jediná cesta.
Bolest zad a krku není nutné zlo. Je to varovný signál vašeho těla, že něco děláte špatně. A vy to špatně děláte každou noc, sedm hodin v kuse. Tak se sakra proberte a otočte se, dokud není pozdě.
Díky, že jste dočetli tento článek až do konce a nezlámal jste si při tom krk při zbytečném kývání hlavou nad mou prostořekou pravdou. Pokud oceníte moji upřímnost budu rád za symbolický příspěvek na moji tvorbu. Vaše peníze mi uvolní ruce pro další bádání.
