Článek
Pondělní verdikt Babišovy vlády o složení delegace na summit NATO v Ankaře dopadl přesně podle očekávání. Letenky vyfasovali premiér Andrej Babiš, ministr obrany Jaromír Zůna za SPD a samozřejmě šéf diplomacie Petr Macinka z Motoristů.
Prezident Petr Pavel ostrouhal. Jenže to, co následovalo na tiskové konferenci, už nebylo jen obyčejné politické vítězství vládní koalice nad Hradem. Byla to naprostá přehlídka chucpe a arogance, kterou nám s vážnou tváří naservíroval právě ministr zahraničí Macinka.
Psychiatrická poradna Petra Macinky
Pan ministr se totiž po úspěšném vyšachování hlavy státu okamžitě pasoval do role jakéhosi hradního psychologa a mentora.
Nechal se slyšet, že podávat na sebe žaloby, trestní oznámení nebo po sobě posílat tajné služby není správné ani zodpovědné, a vyjádřil hlubokou víru, že prezident celou věc pochopí a neuchýlí se k nějakým „emocionálním krokům“.
Zastavme se u té neuvěřitelné absurdity. Muž, jehož celá politická existence na ministerstvu je momentálně poháněna čistou emocí a touhou po pomstě za to, že mu prezident na Hradě odmítl jmenovat Filipa Turka, tady bude někoho poučovat o chladné hlavě.
Macinka s Babišem Pavla cynicky vyškrtnou z delegace, a když se prezident chce bránit ústavní cestou, začnou ho otcovsky plácat po ramenou, aby hlavně neplakal a nejednal v afektu. Tomu se říká politický plynárenský efekt nejhrubšího zrna.
Když generál „nerozumí“ aliančním otázkám
Korunu všemu ale Macinka nasadil prohlášením, že prezidentův úřad se v aliančních otázkách vlastně nijak nezapojuje a Pavlova účast by nebyla vyvrcholením žádné práce jeho úřadu.
Slyšíte to správně. Šéf diplomacie za Motoristy, jehož největší životní kvalifikací pro mezinárodní politiku bylo sedmnáct let mluvení za Václava Klause, tady veřejně tvrdí, že bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR a bývalý předseda Vojenského výboru NATO se „nijak nezapojuje do aliančního úsilí“.
Zatímco Babiš se Zůnou a Macinkou jsou zjevně ti praví alianční kádři, kteří v Ankaře spasí svět. Celé to Macinka uzavřel úvahou, že vláda je na rozdíl od prezidenta ze své funkce zodpovědná, a proto dává smysl, že delegaci vede premiér.
V překladu: „My máme razítko, my máme moc a vy na Hradě nám do toho nebudete kecat, i kdybyste o té bezpečnosti věděl stokrát víc než my dohromady.“
Ústavní soud v pozoru
Prezident Pavel se ale zjevně Macinkovými terapeutickými radami řídit nehodlá a podání kompetenční žaloby je na spadnutí. Do hry už musela vstoupit i mluvčí Ústavního soudu Kamila Abbasi, která potvrdila, že pokud žaloba na stůl patnácti soudců dorazí, plénum jí dá absolutní prioritu a projedná ji přednostně mimo pořadí.
Zda se to stihne do začátku summitu, který startuje už 7. července, je ve hvězdách, ale samotný fakt, že se kvůli vládní trucovitosti bude muset v rekordním čase scházet Ústavní soud, je vizitkou politické kultury této země.
Sledovat ministry, jak si léčí své vnitropolitické mindráky na mezinárodní scéně, vyřazují z jednání ty nejzkušenější lidi a ještě jim u toho veřejně zakazují emoce, vyžaduje pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto pravidelné rozkrývání vládního papalášství, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup kapesníčků pro hradní aparát ani na letenky pro vládní delegaci do Turecka, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
