Článek
V posledních týdnech jsme krokům našeho šéfa diplomacie často nemohli přijít na jméno. O to více ale potěší, když se situace otočí a úřad zafunguje přesně tak, jak má. Když se z Moskvy začaly na adresu českých firem ozývat dosti nevybíravé hrozby, Petr Macinka neuhnul pohledem, ale zachoval se jako zástupce suverénního státu. A to je zpráva, kterou je třeba ocenit.
Dramatické vzkazy z východu
Pojďme si události posledních dní trochu zrekapitulovat. Ruské ministerstvo obrany vydalo seznam evropských firem, které podle něj vyrábějí drony pro Ukrajinu, a s poměrně průhledným úmyslem je označilo za potenciální vojenské cíle.
Na seznamu se objevily i české adresy – konkrétně společnosti U&C UAS, PBS a pobočka firmy DeVIRo.
Této příležitosti se pochopitelně chopil i exprezident Dmitrij Medveděv, který svými dramatickými a často až apokalyptickými vzkazy na sociálních sítích už tradičně nešetří.
Evropě tentokrát vzkázal, ať „spí dobře“, a varoval před nedozírnými následky. Vyhrožovat evropským státům a jejich soukromým firmám jen proto, že v naprostém souladu s mezinárodním právem obchodují s napadenou zemí, to už je zkrátka rétorika, kterou nelze přejít mlčením.
Odpověď, která dává smysl
A právě tady přichází ten moment, za který si ministerstvo zaslouží pomyslný palec nahoru. Místo toho, aby se věc vyřešila jen nějakým formálním tiskovým prohlášením, byl ruský velvyslanec Alexandr Zmejevskij předvolán rovnou do Černínského paláce.
V pondělí dopoledne si tak musel od vrchní ředitelky evropské sekce vyslechnout poměrně jasný a důrazný protest. Vzkaz české diplomacie se opíral o nezpochybnitelná fakta: Je to Rusko, kdo rozpoutal válku, a jakákoliv rétorika plná výhrůžek vůči našim firmám je prostě nepřípustná.
Že pan velvyslanec protest odmítl a zareagoval klasickou kremelskou šablonou o tom, jak se Česko zatahuje do konfliktu a drony ohrožují civilisty, nikoho asi moc nepřekvapí. To je jejich úkol a diplomatická rutina. Zásadní ale je, že mu to Česká republika nenechala bez oponentury.
Suverenita v praxi
Takhle nějak má vypadat zahraniční politika dospělé země. Zbytečně nepanikařit, ale zároveň si nenechat diktovat, s kým smí nebo nesmí naše firmy obchodovat.
Pokud jsme v minulosti ministra Macinku kritizovali za to, že se diplomacie občas ztrácí v osobních sporech, tentokrát musíme uznat, že resort pod jeho vedením zafungoval na výbornou. Postavit se za vlastní občany a podnikatele, když se je někdo snaží zastrašovat, je totiž ten nejzákladnější úkol státu. A ten byl v tomto případě splněn.
Pokud vás dnešní komentář potěšil a souhlasíte s tím, že pochvala je občas namístě i u politiků, které jinak spíše kritizujeme, budu moc rád za symbolický finanční příspěvek přes tlačítko pod článkem. I psaní konstruktivní chvály totiž vyžaduje dobrou kávu!
