Článek
Zase vás třeští hlava a krk máte ztuhlý tak, že by se na něm dal štípat dříví? Než sáhnete po dalším růžovém prášku nebo zavoláte drahému masérovi, zastavte se. Možná totiž za vaše utrpení nemůže ani špatná židle, ani stres v práci, ale něco, co děláte zhruba dvacetitisíckrát denně.
A děláte to špatně. Dýcháte.
Většina z nás dýchá povrchně, jen do horní části hrudníku. Je to rychlé, je to neefektivní a je to pro tělo nouzový režim. Představte si to jako motor auta, který pořád točíte do červených čísel, ale jedete na jedničku. Jak dlouho to ten motor vydrží, než se něco podělá? Vaše tělo to dává dlouho, ale nakonec si vybere daň.
Krční svaly jako nouzový tahoun
Když dýcháte špatně, zapojujete do práce svaly, které k tomu primárně nejsou určené. Hlavní dýchací sval je bránice. Ten velký, plochý sval pod plícemi. Jenže my bránici ignorujeme.
Místo toho, aby se břicho při nádechu vyklenulo, zatahujeme ho a zvedáme ramena. Tím aktivujeme pomocné dýchací svaly na krku a horní části hrudníku – trapézy a takzvané kloněné svaly.
Tito malí dříči mají za úkol pomáhat při zátěži, třeba když utíkáte na tramvaj. Ale vy je nutíte makat 24/7. Představte si, že byste celý den nosili nákupní tašky v rozpažení. Jak by se cítila vaše ramena?
Přesně takhle se cítí váš krk. Neustále napjatý, neustále v křeči.
A protože tělo je propojený systém, napětí z krku se šíří dál. Ztuhlé svaly na krku utiskují nervy a omezují průtok krve do hlavy. Výsledek?
Bolest, která začíná u základny lebky, táhne se přes spánky a končí duněním v celé hlavě. Klasická tenzní bolest hlavy, která se klidně může zvrhnout v regulérní migrénu. A vy se dál ládujete chemií, zatímco příčina sedí o půl metru níž.
Bránice je váš zapomenutý zachránce
Řešení je přitom banální, ale vyžaduje jednu věc, kterou moderní člověk nenávidí: vědomé úsilí a trénink. Musíte se naučit dýchat do břicha. Do bránice.
Zkuste si jednoduchý test.
Lehněte si na záda, jednu ruku dejte na hrudník, druhou na pupek. Nadechněte se. Která ruka se zvedá? Pokud ta na hrudníku, dýcháte špatně a zaděláváte si na problém. Pokud ta na břiše, gratuluji, jste na dobré cestě.
Ale ruku na srdce, kolik z nás takhle dýchá, když sedíme u počítače nebo stojíme ve frontě v supermarketu? Skoro nikdo.
Když začnete zapojovat bránici, krční svaly si konečně oddechnou.
Přestanou fungovat jako zvedáky hrudního koše a vrátí se k tomu, co umí nejlépe – držet vám hlavu na ramenou. Bolest nezmizí přes noc, to slibují jen šarlatáni. Ale za pár týdnů vědomého dýchání uvidíte rozdíl, který vám žádný brufen nedá. Je to levnější než masáž a účinnější než pilulka. Jen to sakra musíte dělat.
Masáž je jen drahá náplast
Chodíte na masáže a cítíte se hodinu po nich skvěle, ale druhý den ráno jste zase ztuhlí? To je přesně ono. Masér uvolní následek, ale neodstraní příčinu.
Vyjdete z masážního salónu, nasednete do auta, nadechnete se povrchně do hrudníku a hned začínáte ten uvolněný krk zase pomalu a jistě natahovat do křeče. Jsou to vyhozené peníze, pokud nezměníte základní nastavení svého těla.
Dýchání je řemeslo.
Stejně jako se truhlář učí držet dláto, vy se musíte naučit ovládat svůj dech. Bez toho budete jen dál sponzorovat farmaceutický průmysl a fňukat, že vás bolí hlava. Je to vaše volba. Vaše peněženka, vaše zdraví, váš krk. Buď se nadechnete jako člověk, nebo se dál dušte ve vlastní lenosti a křeči.
Díky, že jste dočetli tento článek až do konce a neudusili se u toho povrchním dýcháním. Pokud se vám moje břitké pravdy o vaší bránici zamlouvaly (nebo vás alespoň donutily se narovnat), zvažte, prosím, symbolický příspěvek na moji tvorbu. Uvolní mi to ruce, abych mohl dál bez obalu pálit do zdravotních mýtů a servírovat vám realitu čistou a nezkreslenou, bez korporátního patosu a vaty. Díky!
