Článek
Dlouhé roky stavěl šéf SPD Tomio Okamura svou politickou kariéru na radikálním odporu proti jakékoliv pomoci napadené Ukrajině. Spolu se svými koaličními partnery z hnutí ANO a Motoristů se předháněl v tom, kdo hlasitěji slíbí stopku vojenským dodávkám.
Jenže stačil jeden ostře sledovaný summit NATO v Turecku a vládní realita populistickou pohádku drsně ukončila. Premiér Andrej Babiš a ministr zahraničí Petr Macinka totiž v Ankaře poslušně odsouhlasili miliony na americký zbrojní program PURL, ze kterého se financuje vybavení pro ukrajinskou armádu.
A v té chvíli spadla kosa na kámen. Okamura teď na vlastním profilu prožívá nefalšované hysterické peklo, které mu připravili jeho vlastní, dříve nejvěrnější voliči.
Od hrdiny ke „kolaborantovi“ během pár vteřin
Grafika kolující po internetu s výmluvným portrétem zděšeného Tomia Okamury, kterého obklopují autentické komentáře jeho fanoušků, mluví za vše. Pro lidi, které šéf SPD roky krmil iluzemi o okamžitém zastavení války a absolutním bojkotu Kyjeva, je vládní krok nepředstavitelnou zradou. Slova o zklamání a podrazu jsou ještě těmi mírnějšími.
„Podvedl jsi svoje voliče,“ píše naštvaně jedna z fanynek a další komentáře rychle přitvrzují. Další vzkazuje předsedovi vládní strany stručné: „Kolaborant“. Pro voliče zklamané otočkou celé koalice už nemá smysl chodit k volbám a celou situaci vnímají jako divadlo, u kterého právě spadla opona.
Zatímco se Okamura na sociálních sítích křečovitě ohání vládním prohlášením a tvrdí, že posílání peněz na zbraně není diplomatickým krokem, lidé z něj mají jenom legraci.
Podle nich se jednoduše zpronevěřil svému volebnímu programu. „Už jste za kašpara. Nic na vládě neprosadíte, a to, že lezete po štaflích a sundáte jednu vlajku, je k smíchu. SPD by mělo odejít z vlády,“ cupuje Okamurovu politiku další z komentujících s narážkou na jeho dřívější populistická gesta.
Vládní křesla jsou bližší než zásady
Hněv fanoušků navíc přiživuje chování koaličních partnerů, kteří se SPD otevřeně vysmívají. Poslanec Jaroslav Foldyna sice před novináři hřímal, že porušením programu si není jistý, zda je SPD ještě vůbec v koalici, jenže Andrej Babiš ho z pozice silnějšího oligarchy okamžitě uzemnil.
„Já to panu Okamurovi vysvětlím, zjevně tomu nerozumí,“ vzkázal premiér s neuvěřitelnou arogancí. Z předsedy SPD tak před celým národem udělal nesvéprávné dítě.
A Motoristé? Ti předvedli dokonalý ideologický veletoč o 180 stupňů. Boris Šťastný najednou bez mrknutí oka vykládá, že Ukrajina čelí ruskému teroru a pomoc je nesmírně důležitá.
Voliči tak Okamurovi v diskuzích kladou jasnou otázku: „Jak se zachováte? Odejdete z vlády, nebo vám jde jen o koryto?“ Všichni ale moc dobře víme, jak tyhle rozzuřené statusy a silácké tiskovky dopadnou.
Ministerská křesla, limuzíny s majáčkem a vládní prebendy jsou pro vedení SPD až příliš pohodlné na to, aby kvůli nějakým zásadám odcházeli do opozice. Tomio Okamura se tak chytil do vlastní pasti. Roky pěstoval v lidech absolutní radikalismus a teď zjistil, že zfanatizovaný dav neodpouští. Buď odejde z vlády a ztratí moc, nebo v ní zůstane a vlastní voliči ho sežerou zaživa.
Sledovat politiky, jak se chytají do vlastních populistických pastí a schytávají to od těch, které roky sami radikalizovali, vyžaduje pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, budu vděčný za finanční podporu mé tvorby. Slibuji, že ji neutratím za nákup štaflí na sundávání vlajek ani za vládní limuzínu s majáčkem, ale půjde čistě na kávu a provoz mé opotřebované klávesnice. Zdravím všechny příznivce a díky, že v tom jedete se mnou!
