Článek
Politika občas připomíná špatně napsanou frašku. Když pan premiér Babiš s arogancí sobě vlastní před novináři utrousil, že si Tomio Okamura „myslí, že je ve vládě, ale není“, jeden by si myslel, že sleduje hádku dětí na pískovišti o bábovičky.
Zní to jako drsná politická facka. Ve skutečnosti je to ale jen zoufalý pokus Andreje Babiše udržet si na uzdě člověka, kterého sice k vládnutí nutně potřebuje, ale zároveň se za něj na mezinárodní a exekutivní scéně bytostně stydí.
Uklizený předseda a luxování voličů
Proto také Babiš po volbách šéfa SPD elegantně „odklidil“ do čela Poslanecké sněmovny. Hlavně co nejdál od Strakovy akademie a ministerských rozhodnutí. Babiš si ho zkrátka drží od těla, aby mu nedělal ostudu při jednáních, kde se rozdělují skutečné peníze a státní zakázky.
Celá tato mediální přestřelka má totiž ještě jeden hlubší cíl. Andrej Babiš se snaží Tomia Okamuru pomalu, ale jistě politicky vyluxovat. Stejně jako to kdysi udělal sociálním demokratům nebo komunistům.
Přebírá jeho rétoriku a doufá, že nejradikálnější voliči přeběhnou k němu. Zapomenout totiž na zradu z prezidentské volby, kde ho Okamura nepodpořil a část voličů utekla k Petru Pavlovi, to majitel holdingu prostě neumí.
Dotační kostlivec ve skříni
Jenže předseda SPD si tohle veřejné ponížení pochopitelně nenechá líbit. A tak sáhl přesně tam, kde to nejvyššího šéfa bolí úplně nejvíc. Do dotačních penězovodů.
Jeho výrok o tom, že „nikdo nemá čerpat dotace, kdo na ně nemá nárok“, je naprosto přesnou a jedovatou trefou do premiérova dlouholetého a nekonečného střetu zájmů, kvůli kterému do Prahy opět létají dopisy z Evropské komise.
Na okamžik to dokonce vypadalo, že Tomio Okamura objevil něco jako politické svědomí a začal mu vadit byznys na úkor daňových poplatníků.
Úsměvy nad plným korytem
Ale nenechme se mýlit. Žádná koaliční krize se nekoná a vláda se hroutit nebude. Jak sám Okamura s klidem přiznal, na koaliční radě si to oba kohouti hned vysvětlili a dokonce se „společně zasmáli“.
Zasmáli se čemu? Zřejmě tomu, jak to těm naivním voličům zase krásně prodali. Před kamerami na sebe štěkají jako psi, aby si udrželi své radikální bubliny a ukázali svaly, ale jakmile zhasnou světla, spokojeně se dělí o moc a vliv. SPD dál funguje jako alibistická falešná opozice uvnitř vlády a Babiš má klid na své podnikání.
Sledovat politiky, jak v přímém přenosu hrají tuto absurdní komedii a předstírají ostrý konflikt, zatímco si za zavřenými dveřmi v klidu společně dělí státní pašalíky, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládního pokrytectví a cynismu, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na sponzorování vládních pískovišť ani na dotování holdingů, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli tomuto bizarnímu divadlu čelit i dál. Díky!
