Usměvavý diplomat, nebo vládní kmotr? Prezident Pavel odhalil Macinkovy mafiánské metody

Když hlava státu a bývalý vysoce postavený generál NATO veřejně označí úřadujícího ministra zahraničí za člověka s mafiánskými praktikami, měli bychom všichni zpozornět. Znamená to totiž, že běžný politický bizár v této zemi právě překročil hranici, ze které už není cesty zpět.

Prezident Petr Pavel v pondělním živém vysílání s občany udělal něco, co se v nejvyšších patrech české politiky moc často nevidí. Strhl vládní masku. Definitivně, nekompromisně a bez jakýchkoliv zbytečných diplomatických vytáček pojmenoval to, co mnozí tušili.

Ministr zahraničí a šéf Motoristů Petr Macinka se na televizních obrazovkách rád prezentuje jako uhlazený, věčně usměvavý a zdánlivě slušný chlapík v na míru šitém obleku.

Pod touto pečlivě budovanou mediální skořápkou se ale skrývá člověk, který se neštítí používat ty nejodpudivější mafiánské metody. Ostrá slova prezidenta republiky na jeho adresu totiž zasáhla hřebíček přesně na hlavičku a odkryla děsivou vládní realitu.

Pojďme si tu naprosto zásadní prezidentovu citaci rozebrat pěkně na prvočinitele, protože je klíčová pro pochopení toho, v čem momentálně žijeme.

„Šlo mi o to, aby si lidé udělali obrázek, co je pan Macinka zač. Navenek usměvavý a vypadající na slušného člověka a pod povrchem mafiánské metody.“

Tato mrazivá slova nejsou žádným prázdným plácáním uraženého politika do prázdna. Jsou tvrdě podložena konkrétními písemnými výhrůžkami o spálení všech mostů a nevybíravým nátlakem, který Macinka na Pražský hrad vyvíjel v souvislosti se summitem Severoatlantické aliance.

Takhle se opravdu nechová standardní ministr demokratické země, který má s hlavou státu hledat společnou řeč. Takhle se chová provinční kmotr z divokých devadesátek. Sice si zrovna koupil nový drahý oblek, ale manýry vymahače dluhů mu tak nějak zůstaly zaryté hluboko pod kůží.

Andrej Babiš a jeho parta nám dlouhodobě slibovali, že budou řídit stát jako firmu. Zjevně nám ale tak trochu zapomněli upřesnit, jaký přesný typ firmy měli celou tu dobu na mysli.

Vydírání, zastrašování politických oponentů a snaha psychicky zlomit každého, kdo se jim nepostaví do pozoru, totiž mnohem více než moderní korporaci připomíná organizovaný zločin.

A právě šéf Motoristů Petr Macinka je toho naprosto dokonalým a nejzářivějším příkladem. Zjistil, že ústavní pravidla mu nevyhovují a prezident se nechce podvolit vládnímu diktátu. A tak místo slušného jednání nastoupily zlověstné esemesky a pokusy o absolutní destrukci vzájemných vztahů.

Někteří komentátoři a Babišovi dvorní obhájci se teď možná budou pohoršovat nad tím, že prezident zveřejnil soukromou komunikaci s ministrem. Jenže co jiného mu vlastně tváří v tvář takové aroganci zbývalo?

Jak jinak se má slušný člověk bránit zákeřnému nátlaku, než že na něj jednoduše posvítí ostrým světlem veřejné kontroly?

Petr Pavel je voják a zkušený diplomat. Je to člověk zvyklý na extrémní tlak, který se nenechá jen tak rozhodit hysterickým výlevem nějakého politického nováčka. Pokud ale i on dospěl do bodu, kdy musel tyto toxické praktiky veřejně nasvítit, znamená to jediné. Situace přesáhla veškeré myslitelné meze slušnosti.

Prezident to udělal z naprosto logického a morálně správného důvodu. Občané této země mají svaté právo vědět, jací lidé je ve skutečnosti zastupují ve světě. Mají plné právo vidět, že ten milý pán, co se na ně usmívá z předvolebních billboardů, se za zavřenými dveřmi chová jako arogantní gauner.

Arogance moci v podání hnutí Motoristé a celé vládní koalice zkrátka narazila na svůj strop. Macinka si myslel, že může Hrad beztrestně vydírat a diktovat mu podmínky z pozice síly.

Tvrdě ale narazil na to, že prezident se jeho levných výhrůžek zkrátka nezalekl. Místo tichého ústupu mu za potlesku veřejnosti nastavil naprosto nekompromisní zrcadlo.

Tohle je na celé té kauze vlastně to úplně nejděsivější. Ten ostrý kontrast mezi falešnou vnější slupkou a prohnilým, toxickým vnitřkem. Křičícího a vztekajícího se diktátora poznáte na první pohled a můžete se před ním mít neustále na pozoru.

Ale člověk, který se vám s líbezným úsměvem dívá do očí a pod stolem vám přitom drží nůž na krku, je nekonečně nebezpečnější.

Tento styl vládní politiky je neuvěřitelně nebezpečný pro celou společnost. Normalizuje hrubost a povyšuje zákeřnost na standardní pracovní nástroj státní správy. Už jsme to viděli u brutálního zákona o státních zaměstnancích, viděli jsme to u pokusů ovládnout veřejnoprávní média a teď to vidíme přímo v nejvyšší diplomacii.

Když prezident mluví o mafiánských metodách, nepopisuje tím přestřelky na ulicích, ale to plíživé, úřednické dusno. Je to o tom pocitu, kdy vám aparát dává jasně najevo, že pokud neuhnete z cesty, budete zničeni. Jde o naprostou a cílenou degradaci jakékoliv politické kultury v Česku.

Macinka svým jednáním dokazuje, že Motoristé nejsou žádnou standardní politickou stranou s vizí pro tuto zemi. Jsou to jen účeloví vykonavatelé špinavé práce, kteří si myslí, že s arogancí a hrubou silou snadno prorazí úplně každou zeď.

Jak asi musí vypadat jednání tohoto usměvavého ministra se zahraničními partnery? Pokud se takto nevybíravě a sprostě chová k vlastní hlavě státu, jak se asi chová za zavřenými dveřmi k velvyslancům, kteří si dovolí mít jiný názor?

Česká diplomacie byla vždy postavena na schopnosti vyjednávat a hledat konsensus. Macinka z ní mrknutím oka udělal nástroj hrubého nátlaku, který naši zemi vrací civilizačně někam hluboko na východ.

A co na to slavný pan premiér? Andrej Babiš mlčí, případně alibisticky kličkuje. Kdyby měl v sobě alespoň špetku politické cti, musel by takového ministra okamžitě a s obrovskou ostudou vyhodit z vlády.

Jenže Babišovi tyhle manýry zjevně a nepokrytě vyhovují. Sám je celý život zvyklý nemilosrdně likvidovat konkurenci, zaklekávat na nepohodlné firmy a lámat lidi přes koleno. Macinka je pro něj jen dalším velmi užitečným nástrojem, jak špinavou práci potichu odvést cizíma rukama.

Je proto naší společnou povinností na tato varovná slova prezidenta nezapomenout. Až se na nás zase bude z obrazovek smát nějaký vládní představitel a bude nám medovým hlasem slibovat ráj na zemi, vzpomeňme si na ty mafiánské praktiky ukryté hluboko pod povrchem.

Zjistíme totiž, že pod tím hezkým drahým oblekem se skrývá jen prázdnota, nebetyčný cynismus a touha po absolutní, nekontrolovatelné moci.

Sledovat v přímém přenosu nejvyšší představitele vlády, jak pod maskou falešných úsměvů ordinují této zemi čisté mafiánské praktiky a vyhrožují vlastní hlavě státu, vyžaduje občas opravdu extrémně silný žaludek. Pokud vám mé pravidelné glosy dávají smysl, budu upřímně vděčný za jakoukoliv drobnou finanční podporu mé tvorby. Díky, že to čtete a že se nenecháte nikdy zmást falešnými úsměvy!