Článek
Když se dvě české tenistky probojovaly do finále slavného Wimbledonu, byl to bezesporu historický sportovní svátek. Pro určitou a velmi hlasitou část českého internetu to byl ovšem především povel k tomu, aby naplno odhalila svou hlubokou mentální akrobacii.
Česká televize totiž musela s omluvou oznámit, že navzdory maximálnímu úsilí vysílací práva nezískala. Komerční konkurence zkrátka položila na stůl balík peněz, kterému veřejnoprávní stanice se seškrtaným rozpočtem nedokázala konkurovat. A tehdy začalo to pravé peklo.
Česká televize během týdne intenzivně jednala o získání vysílacích práv na sobotní finále ženské dvouhry ve Wimbledonu za účasti českých hráček. Navzdory maximálnímu úsilí ČT získal práva jiný televizní subjekt, který předložil výrazně vyšší finanční nabídku. Děkujeme divákům za…
— Česká televize (@CzechTV) July 10, 2026
Výpalné na úchyly, ale tenis chci zdarma!
Sociální sítě okamžitě zaplavila vlna spravedlivého hněvu od lidí, kteří mají jinak pocit, že by se Kavčí hory měly ideálně srovnat se zemí. Komentáře pod vyjádřením televize se staly přehlídkou naprostého odtržení od reality.
Jeden z rozhořčených koncesionářů například televizi vzkázal: „Prožerete peníze, rozdáte peníze na pořady o úchylech, deviantech a z peněz se podporuje kdejaká umělecká lůza. Pak nezůstává na přenos o těch nejšikovnějších.“
Další dojatě argumentoval svou maminkou, která si prý „po padesáti letech placení chtěla poprvé pustit sport“ a stanice by se měla stydět. A korunou všeho byl uštěpačný dotaz, zda snad ten „konkurenční kanál taky bere výpalné od lidí, nebo si na to prostě dokáže vydělat sám“.
Tato argumentační slepota je naprosto fascinující. Jsou to totiž velmi často ti samí lidé, kteří dlouhodobě tleskají vládním i opozičním snahám veřejnoprávní média finančně vyhladovět, zakázat jim reklamu a udělat z nich bezzubou a chudou instituci.
Označují poplatky za „výpalné“ a nejraději by celý kanál ČT Sport zrušili. Když ale dojde na lámání chleba a komerční trh zafunguje přesně tak, jak má – tedy že lukrativní práva koupí placená televize a oblepí je reklamou –, najednou tito křiklouni natahují ruku a dožadují se prémiového sportu „zadarmo“ od státu.
Sport není charita, je to tvrdý byznys
Jak velmi trefně poznamenal jeden z racionálnějších diskutujících: „Vtipný je, kolik lidí teď kvičí, že Wimbledon nevysílá ČT. Sport je byznys, ne charita. A voliči (…) chtějí veřejnoprávní média chudá a slabá. Takže slovy klasika: Neplačte, sami jste si to zavinili.“
Boj o vysílací práva prémiových sportovních událostí dnes připomíná závody ve zbrojení. Zahraniční korporace a placené kanály operují s rozpočty, o kterých se ČT ani nezdá.
Komerční stanice finále s Češkami snadno zmonetizuje – prodá drahý reklamní čas a nažene nové diváky do svých placených služeb. Česká televize má naopak reklamu zákonem drasticky omezenou a její rozpočet byl roky zmražený. Jak zaznělo v další trefné internetové glosé: „Nejsou banány, těžko objednávat opičku.“
Společenská dohoda, kterou neumíme uzavřít
Celá tato bizarní kauza s Wimbledonem vlastně ukazuje na mnohem hlubší a nesmírně důležitý problém. My jako společnost totiž vůbec nevíme, co vlastně chceme.
Po České televizi tvrdě požadujeme naprosté maximum – prémiové filmy, objektivní zpravodajství, luxusní sportovní přenosy i špičkové seriály. Současně jí ale za žádnou cenu nechceme dát ani o korunu víc a populističtí politici v čele s vládní koalicí (vzpomeňme na plány Motoristů a ANO) z ní chtějí udělat státní hlásnou troubu závislou na státním rozpočtu.
Chceme zkrátka jezdit v mercedesu, ale jsme ochotni platit jen za ojetou felicii. Je úkolem veřejnoprávní televize nakupovat předražená komerční práva na Wimbledon, aby uspokojila nárazovou poptávku národa, který si na tenis vzpomene jednou za rok?
To je legitimní otázka pro celospolečenskou debatu. Ale dokud budeme veřejnoprávním médiím vázat ruce za zády a držet je na finanční dietě, nemůžeme se divit, že jim ty nejlepší kousky z trhu sebere dravá komerční konkurence. To mlčení a pokrytectví škodí nám všem.
Sledovat český internet, jak dokáže v jedné větě požadovat zrušení televize a ve druhé se dožadovat prémiových sportovních přenosů, vyžaduje pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, budu vděčný za drobnou finanční podporu. Slibuji, že ji neutratím za nákup televizních práv na tenis ani za financování „umělecké lůzy“, ale půjde čistě na kávu a provoz mé opotřebované klávesnice. Zdravím všechny příznivce a díky, že v tom jedete se mnou!
